Výzva k důstojné volbě prezidenta

Host (Michal Horáček): Dobrý den.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vítám také poslance ODS Miroslava Beneše, i vám dobrý den.

Host (Miroslav Beneš): Dobrý den.

Moderátor (Vladimír Kroc): Pane Horáčku, vy jste vaši výzvu uvodili větou, že dosavadní průběh volby prezidenta nepovažujete za důstojný, proč?

Host (Michal Horáček): Já jsem rád, že se na to ptáte, protože, jak Voltaire říká, pánové, před svou debatou, sdělte mi, co myslíte svými pojmy. Pochopitelně, viděli jsme všichni my, kteří se díváme na televizi, že v krásném prostředí Španělského sálu na Pražském hradě jsou velice krásné lustry a tam jsou dobře oblečení pánové a dobře oblečené dámy, ale domnívám se, že tím, anebo jenom tím, se důstojnost nevytváří. My mluvíme o důstojnosti, která je principiální. A domníváme se, že nepřímá volba je špatná proto a nedůstojná proto, právě proto, že je nepřímá. Neboť zavdává, a to jsme také v tom televizním přenosu viděli, zavdává vlastně svým mechanizmem nutnost vytvářet politické obchody, sjednávat je a to i tam, kde se voličům určitých stran takový obchod líbit už vůbec nemusí. Zejména to vidíme při překročení prahu do, do té místnůstky, kde zasedá například klub poslanců a senátorů KSČM a domnívám se, nechci už dlouho mluvit, že , že voliči, například Občanské demokratické strany, a k tomu se jistě pan inženýr Beneš vyjádří, také ne všichni rádi takové obchodování vidí.

Host (Miroslav Beneš): Pane poslanče, vy jste už nadvakrát absolvoval tu proceduru ve Španělském sále, určitě je to hezké prostředí, ale ta procedura zdlouhavá. Vidíte to jinak, než Michal Horáček?

Host (Miroslav Beneš): Tak já jsem sem byl pozván, abych vytvářel jakousi polemiku, a když někdo řekne, že je za důstojnou volbu, tak já teď vypadám, jako že jsem za nedůstojnou volbu, a to já teda zásadně odmítám. Já si myslím, že na rozdíl od roku devadesát tři, na rozdíl od roku devadesát osm, kdy volba prezidenta byla provázena vystoupeními nedůstojnými, tak tentokráte se to stalo minimálně a já nechci rozebírat, zda někdo vystupoval důstojně nebo nedůstojně, protože jsem jeden z aktérů a nepochybně, já bych ukazoval na někoho, kdo není příznivcem třeba té, a teď budu říkat skupiny nebudu říkat záměrně, záměrně strany, protože je jasné, že Václav Klaus získal v každé volbě výrazně více hlasů, než je hlasů z jeho klubů, když bych, když bych to takto řekl. Takže, já si myslím, že za prvé ta volba probíhala důstojně a probíhá výrazně důstojněji, než v letech devadesát tři a devadesát osm. Za druhé, a v tom já s panem Horáčkem souhlasím, probíhá zatím bezvýsledně. A to samozřejmě není dobře a já se přiznávám, že mne trošku mrzelo, že vládní koalice není schopná nalézt prostě, když bychom si vzali německé, německé poměry, německou volbu prezidenta, probíhá zhruba jako u nás, rozhoduje , rozhodují o tom poslanci a senátoři v jejich pojetí, tak prostě je úkolem vládní koalice prezidenta nalézt a také se také děje. Úkolem vládní koalice, konec konců i u nás, bylo v letech devadesát tři a devadesát osm prezidenta nalézt a získat pro něj podporu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Michal Horáček řekl, že z principu ta nepřímá volba je vlastně nedůstojná, mohl byste k tomu říci svůj názor.

Host (Michal Horáček): Já bych se velice za to přimluvil, protože vy souhlasíte s něčím, co jsem neřekl, ale nevyjádřil jste se zatím k tomu, co jsem řekl. To znamená, že ten princip té, my spatřujeme nedůstojnost v té nutnosti politicky obchodovat.

Host (Miroslav Beneš): Tak pane Horáček, vy teď to zase tlačíte někam, co já jsem neřekl, takže pojďme, pojďme k tomu,proč vám připadá, že podstata nedůstojnosti volby je v nepřímé volbě, proč vám to nevadilo v tom roce devadesát tři, proč vám to nevadilo v tom roce devadesát osm, proč vám to vadí až teď, až teď? Já si především myslím, a to pojďme, protože jsme spolu korespondovali a korespondovali jsme spolu i o tom, jak by ta případná přímá volba měla vypadat, já jenom chci zdůraznit jednu věc. Podle naší Ústavy musí proběhnout další volba. Musí proběhnout, je tady článek padesát šest Ústavy, který nikdo teď nezmění a já bych chtěl jít k tomu, jak by ta přímá volba měla vypadat. Jsou různé názory, jeden je jako do Senátu, a já jenom bych chtěl připomenout, že i při senátních volbách zástupci jednotlivých stran, jejichž kandidáti nepostoupí do dalšího kola, nebo lidé, kteří nepostoupí do dalšího kola, tak také vyjadřují podporu nebo nepodporu a často ty podpory, respektive nepodpory jsou velmi svérázné, abych připomněl jednu, která proběhla v Pelhřimovském nebo Jindřichohradeckém senátním obvodu, protože tam kandidoval bývalý chartista Jan Litomiský a dnešní senátor Štěch. Takže, já jenom chci říct, že v přímé volbě a uvádím to na příkladu, probíhá stejné vyjadřování podpory nebo nepodpory , druhá věc je jak úspěšně, ale tak je to, věřte tomu, pane Horáček, i u těch jednání mezi politickými stranami.

Host (Michal Horáček): Já jsem to vyslechl, ale přesto, pane inženýre, stále jste mi neodpověděl na , na to, na tu premisu, kterou já jsem vznesl, že , že nepřímá volba, právě proto, že vyžaduje navazování tolika politických kontaktů i se svými rivaly, politickými a potom samozřejmě hrozí i politickými obchody, a to je ta první věc, která se nám u nepřímé volby nelíbí, a proto , protože považujeme obchodování s idejemi za nedůstojné, tak to označujeme za nedůstojné. Proto si myslíme, že přímá volba, kdy vy vidíte, že v přímé volbě nastoupí pouze kandidát nominovaný stranami, tak jako , jako v senátních volbách, ale já předpokládám, že zkrátka, bude umožněno komukoliv, kdo může být senátorem, to znamená nad čtyřicet let, kdo má právo volit a také být volen, aby přišel a řekl, zde jsem, takto se jmenuji a mám vám co říci. A říkám vám toto.

Moderátor (Vladimír Kroc): Možná bychom měli připomenout, že ODS ještě před rokem byla proti přímé volbě, co se změnilo?

Host (Miroslav Beneš): Já, zase zpátky k tomu, že nepřímá volba je nedůstojná, já s tím prostě nesouhlasím. Je stejně důstojná, či nedůstojná, jako volba přímá a já jenom opakuji, že v letech devadesát tři a devadesát osm, byla nepřímá volba výrazně nedůstojnější, než nepřímá volba tentokrát. Že hledáme prostě proto, že vidíme, že politické strany nejsou schopné nalézt prezidenta republiky, že hledáme cestu cestou přímé volby, je spíše o bezradnosti, než o důstojnosti, či nedůstojnosti. Když Občanská demokratická strana na přelomu října, listopadu, já si přesně nepamatuji ten , ten termín, přišla s tím, že podpoří přímou volbu, tak byla velmi silně peskována za změnu svého postoje, možná, že jsme si to zasloužili, já přesně nevím, možná, že jsme předvídali tu bezradnost, tu složitost procesu hledání prezidenta republiky a chtěli jsme se tomu vyhnout. To se nepodařilo a já jenom upozorňuji, že jakkoliv teď může být situace jiná, tak že prostě další volba parlamentem proběhne.

Host (Michal Horáček): Ano, já se k tomu rád vyjádřím. Skutečně, vy jste mě řekl, proč jsme my neprotestovali v roce devadesát tři a v roce devadesát osm, kdy ta volba byla ještě nedůstojnější. Já s tím souhlasím, ale já, mě se to nelíbilo nikdy, já budu teďka mluvit pouze za sebe, protože se svými kolegy, kteří jsou také signatáři této výzvy, jsem samozřejmě mluvil před třemi dny o tom. Mohu říci, byla velmi, velmi nedůstojná, vrchol nedůstojnosti je, když je potřeba jednoho snad, nechci říct, že to bylo účelové, ale tak vypadá to tak, jednoho zákonodárce odvést na čas do šatlavy, aby jeho rozhodující hlas samozřejmě chyběl v té chvíli. Nebyl to zrovna poslanec mě sympatický, ale přesto, jako z principu musím říct, že se mi to vůbec nelíbilo, souhlasím s tím, že už tehdy byla ta, ta volba velmi nedůstojná, je nedůstojná dále a, a co je důležité ale, vy sám říkáte, už tehdy přeci bylo zřetelné ta nedůstojnost a ta neschopnost parlamentu se dohodnout, jak je tedy možné, já se vám ptám, když vy jste věděli, že druhého února ve čtrnáct hodin pan prezident Havel končí své funkční období, již nebude kandidovat, nemůže kandidovat, věděli jste, že , že, že k tomuto dojde, věděli jste, že budou ty potíže a přesto jste svou Ústavou zadaný úkol nedokázali splnit.

Host (Miroslav Beneš): Tak já si především myslím, že dycky takový ten atak na parlament atak na Senát, v tomto případě jsme v tom všichni, všichni stejně, tak postrádá takové to jasné určení, já myslím, že v tomto případě, zcela jednoznačně ODS udělala maximum pro to, aby se tak nestalo. Že jsme nenalezli partnery, to je přece věc druhá, a to je normální v parlamentní demokracii a já mám skoro pocit, že když se debata obrací do toho, zda máme jít do té přímé nebo nepřímé volby, tak že by tady měli být zástupci těch stran, kteří nepodpořili změnu na přímou volbu v prosinci minulého roku, kdy to bylo v podstatě při dostatečné politické vůli stihnutelné. Ale tito zástupci se nenalezli a v tuto chvíli , jakkoliv se pokouším nalézt podporu pro přímou volbu napříč politickým spektrem v poslanecké sněmovně, protože my chceme být, jako ODS, připraveni na obě dvě varianty, to já myslím, že je úkol politiků. Úkol politiků je zvládnutý jak stávající Ústavu, tak hledat podobu Ústavy nové.

Moderátor (Vladimír Kroc): Pokud vím, ODS je pro jednokolovou přímou volbu, je to tak?

Host (Michal Horáček): Můžu ještě k tomu něco. Já bych rád na to reagoval. Stanovisko ODS k přímé volbě je jasně dokumentováno, má svou historii, Víme, že ještě minulý rok se tehdejší předseda, pan profesor Václav Klaus, vyjádřil o přímé volbě jako o pokusu přenést rozhodování na ulice, do garáží České televize a na náměstí. Musím, využívám rád této příležitosti, abych řekl, že tento velice razantní výrok se mi nelíbí, protože se cítím být občanem a nikoliv uličníkem, který něco na ulicích chce rozhodovat. Já bych velice rád rozhodoval u volební urny, nikoliv na ulicích a chtěl bych velice rád rozhodovat ve volbě přímé. Nedivím se ostatním vašim partnerům, politickým rivalům v parlamentu, že samozřejmě zaznamenali váš, takto brutálně vyjádřený názor a že pochopitelně, když jste přišli potom s přímou volbou, že, že , že se ušklíbli a navíc musím říci, že když vy jste přišli s přímou volbou, navazuju na moderátora pana Kroce, byla to přímá volba v systému jednokolovém, který, o kterým všichni vědí, že vyhovuje vaši momentální situaci a sám bych řekl, že dělat změny Ústavy kvůli momentální situaci, je neupřímné a neprospěšné a vůbec se nedivím, že oni nebyli schopni a ochotni k tomu vašemu kroku vyjít vstříc.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já jenom doplním, abychom si v tom udělali jasno, že vlastně ta iniciativa mluví o tak zvané standardní dvoukolové volbě, ono těch kol může být samozřejmě více, ale pojďme si říci, tedy, jak by podle vás měla ta přímá volba případně vypadat.

Host (Miroslav Beneš): Tak za prvé, výrok, který jste citoval, byl částečný, ten výrok byl výrazně delší a je třeba, když tak ocitovat celý. Byl, mimo jiné, o tom, že tématem voleb 2002 , červnových voleb 2002, by se neměla stát přímá volba, že máme daleko více jiných problémů, o kterých je třeba, aby politické strany intenzivně diskutovaly. Takže to je za prvé. Za druhé. Že náhlá změna Ústavy je krokem neupřímným, to jste teď, to jste teď řekl,nepřekrucuji, napsal jsem si to, pak ale je vaše výzva totálně neupřímná, protože za prvé. Měla přijít na přelomu toho září, října a října, listopadu, a pak mohla ovlivnit volbu následovníka Václava Havla a konečně za druhé, jestliže změna stanoviska politické strany nebo i subjektu je označována za neupřímnou, tak pak vás ubezpečuji, že není v parlamentní demokracii, ať už přímé nebo nepřímé, možné nalézt kompromis. Byl-li by přístup každého takový, jaký vy říkáte.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ale teď pojďme stručně k otázce, proč by byla ta přímá volba lepší, podle vás je jednokolová.

Host (Miroslav Beneš): Jak by přímá volba měla vypadat. Já za sebe, teď samozřejmě, že ta politická strana obsahuje daleko více názorů, než jenom jeden, tak já za sebe upřednostňuji a považuji za můj vzor anglosaský model demokracie. Tedy model založený na výlučné zodpovědnosti, nikoliv na takové té kolektivní evropské nezodpovědnosti, tak to v té Evropě je a já myslím, že by bylo hezké, ale podle mého názoru takřka nemožné, ten anglosaský model demokracie naimplantovat pro mne proto, volba jednokolová, zcela jednoznačně dává zodpovědnost tomu, kdo potřebuje, kdo má nejvíce hlasů a příště pak samozřejmě je s ním jakýmsi způsobem, řeknu u voleb, zúčtováno. Mám pocit, že ty americké příklady, britské příklady jsou jednoznačné. Dochází k jednoduchému střídání vlád, dochází k jednoznačné výměně politických elit a nikdo nemůže říci, že ty anglosaské demokracie nefungují. My jsme se pokusili se i změnu volebního systému v tomto duchu a já za sebe říkám , že jsem přesvědčen, a teď bez ohledu na to, jakým jsem členem, jaké strany jsem členem, že je zapotřebí, aby Česká republika měla silné vlády v následujících letech, silné vlády se silným mandátem, prostě proto, že bude zapotřebí provést celou řadu změn, které potřebují silnou ruku. A teď k té volbě toho prezidenta, aby to nevypadalo, že utíkám. Jednokolová mne nejvíce vyhovuje a já jsem jejím razantním zastáncem. Existuje volba dvoukolová a volba dvoukolová může mít různé, různé parametry. Volba dvoukolová, tak jak ji známe ze senátních voleb, tak má, a o tom jsme se přesvědčili, často handicap a není to prosím vás, jenom o kandidátech, kteří kandidovali za naši stranu, je to i o lidech jiných. Má handicap v tom, že lidé v druhém kole podpoří toho, kdo méně vadí, nikoliv toho, koho více lidí chtělo. Je to, je to metoda legitimní, mezi tím existuje metoda, která je francouzská, nikoliv volba francouzského prezidenta, ale volba francouzského parlamentu, která je jakýmsi kompromisem s tím, že do druhého kola postupují lidé, kteří mají více než x procent hlasů, kde x je právě taková ta míra ochoty těch politických subjektů pro to rozšíření do druhého kola a ve druhém kole vítězí ten, který z těch postoupivších do kola druhého získá nejvíce hlasů. O tom nepochybně bude vedena poměrně složitá politická debata na půdě parlamentu.

Host (Michal Horáček): Já bych se velice rád vyjádřil, to bylo strašně obsáhlý a vy jste vznesl asi deset témat, ale jako já jsem k vám vznášel výtky a vy jste se proti nim bránil, dovolte, abych i se proti i vaší výtce bránil já. Vy jste řekl, že žádat změnu Ústavy v této chvíli je neupřímné. Ano, já jsem to řekl vůči vám a vy jste to vrátil mě a já vám řeknu. Já nejsem politik a Jarmila Kratochvílová, která se tady podepsala pod tohlencto trénuje Lídu Formanovou někde na nějakých ostrovech a samozřejmě se nestará o politiku do té doby, než vy, naši zvolení zástupci, se ocitnete v situaci, která je krizová. A teď samozřejmě můžete svalovat vinu jeden na druhého, kdo přišel kdy s jakým návrhem a kdo ho zamítl a podryl a podobně. Ale skutečnost je taková a ta je hmatatelná. Ocitáme se v situaci krizové, neboť my nebudeme mít nějakou dobu prezidenta a já vyčítám ODS, že tím, že nepředjímala tuto skutečnost, umožnila svým ideovým rivalům, svým vyloženým ideových rivalům, aby převzali veliké prezidentské pravomoci a tím dále posílili, na úkor samozřejmě ve volbách určeného rozdělení sil, dál posílili samozřejmě svou moc.

Moderátor (Vladimír Kroc): Pane Horáčku, já do toho musím vstoupit, protože my jsme přečerpali náš čas. Jenom, jestli vás mohu poprosit, jestli byste mohl stručně říci, co vám vadí na tom, že by ta případně přímá volba měla být jenom jednokolová.

Host (Michal Horáček): Rád se k tomu vyjádřím. Jednokolová volba, domnívám se, je natolik z dílny ODS, že vyvolá, ne to, to jistě je normální věc a teď nemluvím o tom, jestli je dobrá nebo špatná, to je úkol spíše pro politology, ale je natolik spojená s ODS a natolik spojovaná s určitou osobou, tedy s osobou pana profesora Klause, kterému ostatní vnímají, že toto má vyhovovat, že, že prorokuji, že, že nebude průchodná. To je všechno, co v týhle chvíli chci říct.

Moderátor (Vladimír Kroc): Duelu poslance ODS Miroslava Beneše a Michala Horáčka, iniciátora oné petice za důstojnou volbu naslouchal spolu s vámi, posluchači Českého rozhlasu jedna, Radiožurnálu, Vladimír Kroc. Díky pánové. Na shledanou.

Host (Michal Horáček): Na shledanou.

Host (Miroslav Beneš): Na shledanou.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.