Významný indolog Vincenc Lesný se před 2. světovou válkou učil romštinu v osadě Bohusoudov na Vysočině. Jeho osudy a dílo mapuje nový dokumentární film.

„Vincenc Lesný – pedagog, indolog, překladatel, ředitel Orientálního ústavu Akademie věd, filosof.“

Takto je ve filmu Poselství lásky a učení Vincence Lesného a Otokara Březiny představen Vincenc Lesný, který se narodil v roce 1882. Přátelil se s básníkem a laureátem Nobelovy ceny Rabíndranáthem Thákurem, jehož díla překládal. Diváky filmem provází student Vojtěch Slovák.

„Profesor Lesný pocházel z chudých poměrů, pocházel z Komárovic, Komárovice na něj dodnes vzpomínají, je to jejich nejslavnější rodák. Bylo zajímavé, že on překládal přímo z domácích jazyků do češtiny a ne z překladů ostatních jazyků. A zároveň byl podle všeho vynikající osobností a příjemným člověk. Že se stýkal s Romy, objevil doktor Karel Vala. Tam je velmi znát ta jeho osobnost. On měl všude dveře otevřené, měl přátele v těch kruzích právě proto, jak to byl příjemný člověk, nekonfliktní, vzdělaný a pracovitý.“

Poselství lásky a učení Vincence Lesného a Otokara Březiny|foto:MČ Praha 8

Jedním z autorů námětu filmu je překladatel a publicista Karel Vala, který v dokumentu vypráví, jak profesor Lesný jezdil do romské osady v malé vesnici Bohusoudov na Vysočině, učil se od místních Romů romštinu a studoval jejich kulturu.

„Tehdy ještě mladý doktor Vincenc Lesný navázal přímý kontakt s rodinou Malíků, Růžičků a Ištvánů a zaznamenal jejich živý jazyk přesně v té podobě, jak romština zhruba v první třetině 20. století ještě existovala, byla dochovaná zde v tom moravském nářečním areálu. Zapsal jednu pohádku přímo v romštině, o které píše docent Michal Beníšek ve své studii z roku 2004. Nasbíral zde i několik písní, které zaznamenal a dokonale přeložil do češtiny. Ta pohádka je vlastně archetyp pohádky o zlé maceše, kterou ve svých národních báchorkách zachytila například Božena Němcová.“

Romista Michal Beníšek ve filmu čte ukázku z pohádky, kterou profesor Lesný zaznamenal a přeložil

„‘Éhas k’o báre veša jek virla. Éhas leske čaj, ’ale leskeri na-has vlasno. Dyž pes ’kamlas te sovlachárel, tak lakero dad na-has rádo. Doslovný překlad: Byla u velkých lesů hospoda. Měl dceru, ale nebyla jeho vlastní. Když se chtěla vdávat, tak její otec nebyl rád.’ Tato pohádka vyšla v roce 1917 a ty písně vyšly spolu s textem o rok dříve, v roce 1916 v 11. čísle.“

Režisér filmu Oliver Malina Morgenstern vysvětluje, proč portrét profesora Lesného propojil s osudy básníka Otokara Březiny.

„Studiem jsem přišel na to, že on se znal s Otokarem Březinou, ale nikdy se nepotkali, jenom si dopisovali. A tím jsem ten film propojil.“

Profesor Lesný byl léta ředitelem Orientálního ústavu Československé Akademie věd, který sídlí v Praze 8. A právě v této městské části se odehraje další projekce filmu.

„Bude 11. října v takzvaném Velkém Mlýně, to je bývalý Löwitův mlýn v Libni, je to pod zámečkem. A samozřejmě všechny zvu, bude to od 18 hodin, zahraje kapela Evy Mišíkové E+MAUSY. A Eva Mišíková v tom filmu vystupuje a má tam i muziku. Takže všichni přijďte!“

Vincenc Lesný se přátelil i s rodinou prvního indického premiéra Nehrúa. Jeho dcera Indira Gándhíová napsala u příležitosti 100. výroční narození českého indologa dopis, který končí slovy: „Kéž se poselství lásky a vzdělanosti profesora Lesného šíří stále dál.“ Právě z něj pochází i název filmu.