Kniha Jana Hauera Moji lidi obsahuje na 130 fotografií a řadu historických dokumentů
Moji lidi – tak nazval knihu o své sintské rodině Jan Hauer, který velkou část života věnoval dokumentaci osudů příbuzných a sběru fotografií. Jeho rozsáhlé genealogické znalosti nám umožňují nahlédnout do komunity českých Sintů, včetně temného období holocaustu. Jejího vydání se autor bohužel nedožil, ale 31. října byla pokřtěna za přítomnosti manželky, dcery a tří badatelek, které mu v její přípravě pomáhaly. Zazněla i autorova oblíbená hudba. U křtu byla i Jana Šustová.
„Pátrání po mých lidech v archivech a v paměti jsem zasvětil pomalu dvacet roků života, ale stálo to za to,“ píše v prologu ke své knize Moji lidi Jan Hauer. Při jejím křtu autorův život představil moderátor Lukáš Kotlár.
Lukáš Kotlár: „Jan Hauer, který žil v letech 1947-2022, se narodil rodičům, kterým oběma v koncentračních táborech v Letech u Písku a v Auschwitz-Birkenau zahynuli nejbližší příbuzní včetně jejich předválečných dětí. Spolu se svým otcem pátral po jejich osudu, naslouchal vyprávění starší generace a později sbíral staré rodinné fotografie a historické dokumenty.“
Drtivá většina publika při slavnostním křtu knihy byli příbuzní Jana Hauera. Autorovu oblíbenou píseň zahrál jeho syn Willy Hauer, který hraje na harmoniku a kytaru. Ukázky z knihy přečetlo další z pěti autorových dětí Marie Hauerová.
„Já osobně bych se vrátil do vozu i se svojí rodinou a kočovali bychom jako dříve. Volání divokých husí.“
Ukázka z knihy Moji lidi
Marie Hauerová otcův zájem o shromažďování informací o předcích a příbuzných vnímá pozitivně.
Dcera Marie Hauerová: „Já jsem na něho byla strašně hrdá, že zrovna toto téma ho bavilo. A hlavně jsem ho v tom podporovala. Já jsem s ním strašně ráda jezdila na pietní akty, doma jsem s ním psala různé vzpomínky, sepisovala jsem to kolikrát i já. Bylo to hezké.“
Vnučka Valentýna Hauerová vzpomíná na krásné chvíle, které s dědečkem strávila nad rodinnými fotografiemi.
Vnučka Valentýna Hauerová: „Mně se to líbí, protože mi děda vždycky vyprávěl, kdo to je, vysvětloval mi, od koho to jsou děti, a naučila jsem se z toho hodně.“
Malý vnouček Jenda Hauer vypráví o tom, jak děda vyráběl přívěs za auto.
Vnuk Jenda Hauer: „On ho udělal, dal na něj i červenou barvu a vždycky nám říkal, že nás v tom bude vozit. No, ale pak dědeček umřel, a leží nám to teď na zahradě.“
A jak dodává vnučka Valentýna, za dědou chodí ráda i na hřbitov.
Vnučka Valentýna Hauerová: „Měla jsem dědu nejradši z rodiny a pořád mám. Ráda k němu chodím na hřbitov, vždycky si tam s ním povídám, i když ho neslyším. A vždycky mu tam zapalujeme svíčky a cigarety.“
Dcera Marie o cigaretách na hrobě říká.
Dcera Marie Hauerová: „To je takový náš zvyk, že všem, co kouřili, dáváme na hrob cigarety – ať už zapálené, nebo nezapálené.“
S psaním knihy Janu Hauerovi pomáhala jeho manželka Mária. Mít za manžela muže, který pátrá po svých předcích, pro ni mělo svá pozitiva i negativa.
Manželka Mária Hauerová: „Hodně byl pryč, trávil spoustu času sbíráním těch fotografií, psal po různých archivech. Ale zároveň to bylo nádherné, protože jsem se pak do toho zapojila i já, zajímalo mě to, a chtěla jsem vědět, kdo je kdo, jak se kdo jmenoval. Byla tam i spousta mé rodiny, moji předkové, moji strejdové, moje tety – to všechno jim posílali z těch archívů, protože to tam taky bylo zaznamenané.“
Na knize se významně podílely i tři badatelky. Na začátky spolupráce s Janem Hauerem vzpomíná jedna z nich – historička Kateřina Čapková.
Kateřina Čapková: „My jsme se s panem Hauerem i s Helenou Sadílkovou a Renatou Berkyovou setkávali velice často především nejdřív v souvislosti s přípravou té architektonické soutěže na Památník v Letech u Písku. Často jsme třeba jezdili ať už do Brna, nebo do Let společně vlakem a on nám vždy vyprávěl kusy ze svého života. A tohle začalo i vztah důvěry a z naší strany velkého zájmu o to, co vyprávěl.“
Knihu Moji lidi vydalo nakladatelství Kher. Její součástí jsou i archivní dokumenty a zhruba 130 fotografií z archivu Jana Hauera.
Související
-
Jan Hauer v knize Moji lidi zmapoval příběh své sintské rodiny až do 18. století
Celoživotním koníčkem Jana Hauera bylo pátrání po předcích. V nakladatelství Kher právě vyšla jeho kniha Moji lidi, která představuje příběh jeho sintské rodiny.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
