Vysoká nemocnost v Česku, změny při vyplácení nemocenské a pozice Sociální demokracie

Přehled příspěvků

Hana Hikelová: Česká vláda chce zpřísnit podmínky pro vyplácení nemocenské. Prvních 14 dnů by měli platit zaměstnavatelé.

Spolkový kancléř Gerhard Schrőder včera oficiálně odstoupil z funkce předsedy SPD německých sociálních demokratů. Důvodem byly problémy ve straně a klesající preference.

Klidná není ani situace v České straně sociálně demokratické. Stanislav Gross dnes připustil, že by se mohl příští rok stát předsedou strany.

Takové jsou některé události prvního únorového týdne roku 2004. Pohled na ně vám nabídnu v následujících minutách. Hezký sobotní podvečer vám při poslechu Radiožurnálu přeje Hana Hikelová.

Duel - vysoká nemocnost v Česku

Hana Hikelová: Nemocnost českých zaměstnanců je jedna z největších v Evropě. Ze 100 dnů promarodí Češi podle statistik 7,5 dne. Celkově za rok čeští zaměstnanci tráví v pracovní neschopnosti 110 milionů kalendářních dnů. Podmínky pro vyplácení nemocenské by se proto měly zpřísnit. Vláda tento týden schválila zatím věcný záměr zákona, kterým by se mělo omezit zneužívání tohoto pojištění. Například s tím, že náhradu za mzdu v době nemoci budou prvních 14 dnů vyplácet zaměstnavatelé. Ti by po přijetí tohoto návrhu platili nižší odvody na nemocenskou, místo nynějších 3,3 procenta o 1,4 až 1,8 procentního bodu méně.

Pro větší srozumitelnost, jestliže například vyděláváte 20 tisíc korun hrubého, váš zaměstnavatel za vás každý měsíc zaplatí České správě sociálního zabezpečení 660 korun. Podle ministra práce Zdeňka Škromacha se také mají výrazně zvýšit pokuty pro lékaře, kteří vystaví neschopenku zdravému člověku. Vyplácení nemocenské bude také tématem následujících minut. Ve studiu je teď se mnou ministr práce a sociálních věcí, Zdeněk Škromach. Hezký podvečer.

Host (Zdeněk Škromach): Dobrý večer.

Hana Hikelová: A předseda Sdružení podnikatelů České republiky, Bedřich Danda. I vám hezký podvečer.

Host (Bedřich Danda): Dobrý večer.

Hana Hikelová: Celkově za rok 110 milionů kalendářních dnů stráví čeští pojištěnci na neschopence. Čím to, pane ministře, vysvětlujete? Jde o jedny z nejvyšších čísel v Evropě.

Host (Zdeněk Škromach): Tak ten hlavní problém je ta dynamika, se kterou vlastně se prodlužuje jednak míra nemocnosti a jednak délka jedné nemoci, protože v poslední době došlo k výraznému nárůstu. Ten určitý zvrat nastal někdy před asi 4, 5 lety, kdy došlo k výraznějšímu nárůstu dávek nemocenského pojištění a dá se celkem poměrně dobře odvodit, že míra nemocnosti roste přímo úměrně podle míry náhrady nemocenské za mzdu.

Hana Hikelová: Pane Dando, vy máte zkušenosti z podnikatelské sféry. Čím je to podle vás? Proč jsou čeští zaměstnanci tolik dnů v pracovní neschopnosti?

Host (Bedřich Danda): To jste mi dala poměrně dost těžkou otázku, ale já si myslím, že bojovat proti nešvaru, proti zneužívání, to samozřejmě ano, ale myslím si, že bysme měli nasadit jiné, jiné parametry nebo jiný boj, jiný způsob boje. Ale proč to je? No samozřejmě, já si myslím, že se asi řeší, ale to je můj odhad, že se řeší tím prostě problémy v tom, že lidi přicházejí o práci a tak dále. Takže tam ten problém není až v tom, že by byli více nemocní, ale že se tam řeší jiné problémy, o kterých nikdo nechce nic slyšet a prostě různě se to řeší tímhle tím způsobem. To je můj odhad.

Hana Hikelová: Pane ministře, vy jste ve středu řekl, že náhradu za mzdu v době nemoci by měli prvních 14 dnů vyplácet zaměstnavatelé, kteří jsou schopni účinněji kontrolovat své pracovníky. Jak si tuto účinnější kontrolu představujete, jak by to měli umět ti zaměstnavatelé lépe, než to v současné době umí stát, kde se ukazuje, že to asi moc neumí?

Host (Zdeněk Škromach): Já myslím, že to není o tom, zda umí nebo neumí. Je to o určitém systému a ten stávající systém, který je tak starý, jako já, z roku 56, tak už dnešním podmínkám nevyhovuje. Umožňuje mnohé úniky a právě že jak na straně zaměstnanců, tak na straně zaměstnavatelů, tak samozřejmě i určitým slabým článkem je i lékař. Proto všechny. . .

Hana Hikelová: Ale vraťme se k tomu zaměstnavateli. Jak by to měl účinněji kontrolovat, podle vás?

Host (Zdeněk Škromach): No, teď jde o to, abychom, já jsem chtěl říct, že v tom systému nejde jenom o zaměstnavatele, jde o všechny tyto tři, tři účastníky, kteří se v tom systému pohybují, čili jednak vzhledem k tomu, že zaměstnavatel a teď chci, teď bych jenom uvedl, že v Evropě prakticky ve všech zemích zaměstnavatelé převzali tuto zodpovědnost a to v míře od 4 týdnů až do jednoho roku, čili ty poměry jsou výrazně vyšší než to, co navrhujeme my. Samozřejmě jednak chceme vyloučit právě to zneužívání ze strany zaměstnavatele, kdy pošle své pracovníky na nemocenskou, když nemá třeba zakázku nebo nemá pro ně práci, za druhé vytvořit přece jenom ten bližší vztah, protože zaměstnavatel nebo ten nadřízený zná lépe své zaměstnance, dokáže posoudit, kdo je skutečně nemocný a kdo, když zrovna včera byly nějaké hody nebo nějaká zábava nebo zrovna má jít do vinohradu, tak . . .

Hana Hikelová: Jasně, ale jak by to měl kontrolovat, to by měl sám osobně jít zkontrolovat toho zaměstnance, jestli doma leží nebo neleží?

Host (Zdeněk Škromach): Je to, je to různé, ale princip je takový, že v těch prvních dnech nemoci je možné kontrolovat dodržování léčebného režimu, to je, jestli ten nemocný skutečně leží, protože na diagnózu, to se porovnávat až při delší nemoci. U té krátké nemoci to není možné. Samozřejmě u větších zaměstnavatelů určitě je možné ve spolupráci i s odbory, aby takovéto kontroly prováděl zaměstnavatel, bude to zákon umožňovat. U těch menších zaměstnavatelů takové kontroly bude provádět i nadále Okresní správa sociálního zajištění.

Hana Hikelová: Pane Dando, co vy na to? Jak si dovedete představit, že zaměstnavatelé budou provádět větší kontroly a budou mít lepší přehled o tom, jestli jejich zaměstnanci skutečně jsou nebo nejsou práce schopní?

Host (Bedřich Danda): To si neumím představit. Já si neumím představit, že když pominu to, že teda v současné době to právně ani není možný, ale připusťme, že by se teda změnil zákon, kdy by to bylo možný, tak já mám tu zkušenost osobní ze současnosti, že prostě přesto, že použil jsem stát a ten stát je nejmocnější, má největší páky a sílu, prostě nejsme schopni, opravdu nejsme schopni prostě toho zkontrolovat toho zaměstnance, to on není doma, přinese vám potvrzení, že byl u jiného lékaře. Prostě nejsme schopni, já si to vůbec neumím představit, že by my jsme, jako zaměstnavatelé a to je jeden bod, jenomže, jako, že bysme, že to neumíme. Ale druhej bod je, že prostě my na to nemáme peníze ani sílu, to co teďko řekl pan ministr, to je svatá pravda. Velké firmy, které mají prostě odbory a které mají ještě další úředníky jsou možná schopny tam poslat toho člověka, ale ve firmě, kde mám 20 lidí, prostě nejsem schopen vyčlenit jednoho člověka, který bude chodit po nějakých nemocnejch, v tom je ten problém taky.

Hana Hikelová: Pan ministr upozornil také na to, že většina zemí, zejména z Evropské unie, přistoupila na to, že právě zaměstnavatelé platí.

Host (Bedřich Danda): Tomu rozumím, ano, je to pravda, to já nezpochybňuju, ale v tom případě, já bych chtěl tady toho německýho nebo francouzskýho pracovníka ve firmě mít a chtěl bych tedy mít to euro a chtěl bych tady mít ještě další věci a potom tady bude ten systém a pak se mi to bude líbit, ale já nevěřím, že lze úplně aplikovat, ano, dívejme se, opisujme, to je v pořádku, ale že to jde aplikovat na naše podmínky, já si myslím, že to nejde. Ale to je můj názor, samozřejmě, nebo názor zaměstnavatelů.

Hana Hikelová: Pane ministře.

Host (Zdeněk Škromach): Já myslím, že od 1. května vstupujeme do Evropské unie a ty podmínky jsou stejné. Jedna výhoda našich zaměstnavatelů. . .

Hana Hikelová: Myslíte, že ten vstup ty naše zaměstnance předělá, že nebudou tolik nemocní?

Host (Zdeněk Škromach): Ne, ne, ne o to nejde, já myslím, že zaměstnanci jsou stejní stejně jako tady, tak v Německu, v Portugalsku nebo v Řecku.

Hana Hikelová: Třeba ty neschopenky tam tolik nevyužívají, tolik dní samozřejmě netráví na neschopence.

Host (Zdeněk Škromach): Ale, ale ten základ je v tom základním principu. Jednak zaměstnavatel má motivaci k tomu, aby zdravotní stav jeho zaměstnanců byl lepší, protože každý uspořený den nemoci pro něho znamená úspory samozřejmě v nákladech a my nechceme, aby zaměstnavatelé převzali tuto zodpovědnost zadarmo. Proto tady jsme přijali ve věcném záměru rozpětí úlev na pojistném a jenom pro zajímavost, kdyby to bylo v tom nejnižším, míře, to znamená 1,4 a my tam máme rozpětí až 1,8 a nechcete na tom vydělat, chceme v podstatě skutečné zavést ten systém, který se osvědčil a který umožňuje, aby právě to, co dneska už se stává třeba i problémem pro samotné zaměstnavatele, protože ta vysoká míra nemocnosti jednak jim brání jaksi v některých činnostech a okrádá je samotné a okrádá i ty spoluzaměstnance a stejně tak je to jeden z problémů, na který neustále upozorňují investoři, kteří, pro které to začíná být i určitá překážka při investicích v České republice.

Hana Hikelová: Na to upozorňoval i Czech . . .

Host (Zdeněk Škromach): Je potřeba si uvědomit, že tuto věc je potřeba řešit a že to skutečně má závažné dopady. Jenom pro zajímavost, pokud by při hrubé mzdě průměrné asi 18.800 náhrada mzdy by byla 3.100 asi a snížení pojistného by činilo také 3.100, čili bylo by to asi vyrovnané. U vyšších mezd samozřejmě tam je horní hranice, čili tam to ušetřené pojistné by bylo výrazně vyšší. U nižších mezd by to bylo přibližně asi jedna ku jedné. Samozřejmě chápu, že můžou být některé firmy, jako například ve stavebnictví, v zemědělství a podobně, které jsou sezónní, kde pracovníci pracují v extrémních podmínkách a kde ta nemocnost může být vyšší.

Hana Hikelová: Pane Dando, pan ministr zde použil čísla, použil to, že v podstatě při průměrném platu 18 tisíc korun by vám to vyšlo plus mínus nastejno, jsou ta čísla v pořádku?

Host (Bedřich Danda): Já jsem vycházel z jakési průměrné mzdy, tak mě vycházelo z toho, že by při tom výpočtu, můžu tam mít i chybu, ale připouštím, že by to bylo nějakejch těch 660 korun by mě jako odpustil stát, kdybych si úplně odpustil, já tam jdu úplně z těch 3,3 na nulu tak by mi to odpustil, ale já bych potom třeba za 10 dní nemocenské, což je nějakej těch 380 korun za den v současné době, když pominu ty první tři dny, nebude to přesný výpočet, takže když bych mu vypočítal za 10 dní, vyplatil, tak bych mu vyplatil 3000, čili je to, a teďko já, ty lidi, ta nemocnost v těch firmách i v těch malej firmách je opravdu kolem 10 procent. Víme, že v těch malejch firmách prostě z 20 lidí 2 lidí furt někde marodí, čili to je těch 10 procent přibližně, tak já mám obavy, že na to nedáme peníze dohromady.

Hana Hikelová: Tak já dám teď teoretický modelový příklad. Vezměme si podnikatele z Moravy, který zaměstnává 15 čiček.

Host (Zdeněk Škromach): 15 čeho?

Hana Hikelová: 15 čiček, to jsou ty velmi levně placené pracovní síly a teď se dostane do situace v chřipkové epidemii, že mu jich 10 onemocní, nicméně on musí splnit zakázku, takže bude platit peníze jak těm svým zaměstnankyním, které onemocní, řekněme při chřipkové epidemii, která zasáhne každý rok naši republiku, ale aby tu zakázku splnil, tak si asi bude muset přijmout navíc brigádníky. Protože jinak asi s těmi 5 by neudělal to samé, co s 15. Jak to potom podle vás má ale řešit, aby na tom neprodělal a aby zároveň nezvedal cenu té práce, protože v ten moment bude naprosto nekonkurence schopný?

Host (Zdeněk Škromach): Podívejte, já si myslím, že naši podnikatelé a živnostníci jsou dostatečně kvalifikovaní a umí počítat a umí si spočítat například, že když mají za rok zaplatit 4 týdny dovolené, svátky, některé paragrafy a podobně, tak si to započítají do ekonomiky a vědí, že za ten rok mají rozpočítáno tolik a tolik mzdových prostředků, tolik a tolik je stojí personální náklady a jestliže budou vědět a chřipková epidemie, to je prostě normální věc a marodí se pravidelně, takže stejně musí toho pracovníka nahradit, i když řekněme nemocenskou platí někdo jiný, ale oni platí pojištění a platí je celý rok, nejenom těch 14 dnů a tady je potřeba zdůraznit, ta epidemie častá, ono to vypadá bezva, ale chřipka jednou do roka, 90 procent vlastně zaměstnanců marodí jednou do roka, těch 10 procent marodí víckrát.

Hana Hikelová: Pane Dando, slyšel jste, podnikatelé by to měli dát do svých ekonomických plánů, počítat s tím, že zaměstnanci budou nemocní, což budou, nedá se říct, že by nebyli nemocní vůbec.

Host (Bedřich Danda): Budu odporovat dost tvrdě, protože ty firmy se nemají tak dobře, aby měly polštář. Já bych tomu rozuměl, kdyby firma, která by měla mít, když má třeba 10 milionů obrat roční, firmička, takže by měla mít tu desetinu, co říkají Američani, 10 procent musíš mít na účtě na nenadálé věci, ale bohužel v našich podmínkách, teď se vracím k tomu, co jsem říkal, že bych chtěl ty německý zaměstnance a německý klima. On nemá ten polštář, on nemá tam ty peníze. Já to vidím sám na sobě, na naší firmě. Jsme malá firma, samozřejmě a prostě tam, když v tom cash flow, jak se říká, tam, když prostě ty peníze, ten polštář není a přijde nějaký náraz tohoto typu, že musíte vyplatit něco jaksi navíc, tak s tím třikrát můžete počítat, třikrát umíte to zkalkulovat, ale zase ty peníze fyzicky nemáte. A to už nemluvím o tom, že třeba splatnost v autodopravě 90 dní, takže dostáváte se do toho posunu, že prostě čekáme na peníze, vy je máte, ale teď přijde tahle událost a vy je nemáte. Takže já to vidím tohle to, já to vidím jako komplikovaný, velmi komplikovaný.

Hana Hikelová: Pane ministře, neobáváte se, že by to mohlo vést k nárůstu nezaměstnanosti, že ti zaměstnavatelé poté, co jejich zaměstnanec například potřetí bude nemocen, tak už si asi rozmyslí, jestli si ho v té firmě ponechají nebo ne?

Host (Zdeněk Škromach): Ne, ne, já myslím, že ten, jednak asi chápu obavu a obava je vždycky, když je nějaká změna a čím větší změna, tím větší obava, to prostě je přirozené při jakékoliv lidské činnosti a chápu i obavy živnostníků a malých podnikatelů. Tomu rozumím a pokud se týká zaměstnanosti, tak z toho obavu nemám. Já jenom chci říct tady k tomu, že si nemyslím, že by to mělo vliv na zaměstnanost, protože naopak naprostá, dovolím si tvrdit, že naprostá většina firem si z tohoto polepší, protože jednak tím, že dojde ke snížení nemocnosti a ten záměr toho celého je, aby ke snížení nemocnosti došlo, jinak to nemá smysl. Tak samozřejmě to jsou prostředky, které zaměstnavatel ušetří na tom, že je nemusí zaplatit na pojistném a za druhé je bude mít vlastně navíc. A když mluvíme o tom, tak jestli ve firmě třeba je nemocnost, a to si už dokáže každý ten podnikatel spočítat, který podniká třeba dva, tři roky zpátky, tak ví asi, kolik mu ten člověk marodí, jestli mu marodí jaksi 10 dnů, 14 dnů, 20 dnů a ví, že to je a já to znova řeknu, i ten podnikatel ví, že musí tomu člověku dát 4 týdny dovolené, že mu je musí zaplatit, že tam má, já nevím, 5, 6 svátků za rok, které taky musí zaplatit, já vím, že to jsou taky, vím taky, že říkají zaměstnavatelé, vy nám dáváte jenom samé povinnosti a chcete, abychom to platili, to je pravda.

Hana Hikelová: A není to pravda?

Host (Zdeněk Škromach): Ale je to srovnatelné s tím prostředím, ve kterém se prostě pohybujeme a je to obvyklé i v těch okolních zemích, kde se vytváří konkurence pro naše firmy.

Host (Bedřich Danda): No, tak na to já mám názor, že jestliže dneska někdo něco zneužívá, takže já mám vážné obavy, že se to bude zneužívat dál, to znamená, že jestliže a teď vemu ten surovej případ, že ten člověk bude nemocnej, že ten člověk bude nemocnej a já to od těch živnostníků, který zaměstnávají 3, 4, 5 lidí slyším, no jestli mi tady někdo bude marodit, tak já ho prostě vyhodím. Konec citátu. Takže tento tlak je, neříkám, že to tak bude ve skutečnosti úplně, ale prostě tento tlak už teďko jako existuje a slyším to a jako fakt je ten, že když máte opravdu 4, 3, 4, 5 zaměstnanců a někdo by vám takhle marodil, tak opravdu na něj bude ten tlak od toho zaměstnavatele, aby prostě si našel něco jinýho a můžu vám říct zkušenost. Minulý týden jsem mluvil s jedním Francouzem, kterýmu jsem položil tohle to aktuelní téma a on mi to říkal, oni říkají, že prostě když je tam někdo nemocnej za rok jednou, dobře, když je podruhý, tak už se ho zeptají, jestli nemá nějaký problémy, jestli nechce pomoci a tak dále. Velmi korektně, no a když je potřetí, no tak mu řeknou, aby si něco sehnal a vyhodějí ho v podstatě.

Host (Zdeněk Škromach): Ne, já si, já si myslím a myslím, že to tak vnímáme, že naši zaměstnavatelé jsou v naprosté většině slušní lidé a že v podstatě to, že znají své zaměstnance a když ten člověk je nemocný, tak ho nikdo za to, že je nemocný, nevyhodí.

Hana Hikelová: Já děkuji za vaše názory. Ve studiu se mnou byl ministr práce a sociálních věcí, Zdeněk Škromach. Někdy na slyšenou.

Host (Zdeněk Škromach): Na shledanou.

Hana Hikelová: A předseda Sdružení podnikatelů České republiky, Bedřich Danda. I s vámi někdy opět na slyšenou.

Host (Bedřich Danda): Na slyšenou.

Pozice Sociální demokracie v Německu a u nás

Hana Hikelová: Spolkový kancléř Gerhard Schrőder včera oficiálně odstoupil z funkce předsedy SPD německých sociálních demokratů. Na jeho křeslo má být koncem března na mimořádném sjezdu potvrzen dosavadní předseda poslanecké frakce SPD Franz Műntefering, který se také ujme dočasně funkce předsedy strany. Také generální tajemník strany Olaf Scholz v nejbližších týdnech zřejmě padne. Co toto personální zemětřesení znamená, vysvětluje zpravodaj Českého rozhlasu v Německu, David Šťáhlavský.

David Šťáhlavský: O Schrőderově odstoupení z piedestalu SPD se tolikrát spekulovalo, že je těžko ho označit za překvapivé. Ostatně hodilo by se tu připomenout přísloví o džbánu, co se s ním tak dlouho chodí pro vodu, až se ucho utrne. Schrőder odbojným poslancům vlastní strany tak dlouho vyhrožoval rezignací, až ho k ní skutečně donutili. Historicky unikátní řešení označuje ale sám kancléř za systémové. Jsem pevně přesvědčen, že toto dělení práce posune dopředu nezbytné reformy. Nového předsedu a současně šéfa poslanecké frakce Franze Műnteferinga má koncem března potvrdit mimořádný sjezd, který v rozporu se Schrőderovým prohlášením má nového předsedu SPD nominovat i na úřad kancléře pro volby v roce 2006. Tím spíše se zdá, že mají pravdu předsedové opozičních stran. Stáváme se zemí, kde vlastní strana není schopna vládnout, je to začátek konce tohoto kancléře a této vlády, říká předsedkyně CDU Merkelová. A předseda FDP dodává, to se snad ještě nikdy nestalo, aby kancléř odstoupil z funkce předsedy a vysloužil si od celé strany za to potlesk. Spolu se Schrőderem odchází také generální tajemník Olaf Scholz a už se proslýchá, že se změní i spolkový kabinet. Příčinou všeho je rekordně nízká popularita kancléře i SPD samotné. Schrőder obsazuje aktuálně jen šestou příčku, když triumvirát nejpopulárnějších tvoří lídr zelených Joschka Fischer a předsedové opozičních stran unie, Angela Merkelová a Edmond Stoiber. V preferencích politických stran je realita ještě krutější. SPD by volilo jen 28 procent, zatím CDU-CSU 48 procent voličů. Ani s 10 procenty hlasů pro zelené by tedy Sociální demokracie nesestavila vládu. Volby se budou konat ale až za 2,5 roku a do té doby může ekostrana podlehnout vábničce pravicových stran nebo se naopak voliči znovu rozpomenout na svou starou lásku k socialistům. Pravděpodobné je jedno, v době nepopulárních reforem, které zpochybňují vžitý princip sociální solidarity, nebude zřejmě nikdo zbytečně strkat ruku do ohně voličské nepřízně. Napůl politického těla ochrnutý Schrőder tedy zřejmě doslouží do konce. Zřejmě i proto oznamoval v pátek svou rezignaci se zelenou kravatou, zatímco jeho nástupce Műntefering považoval za vhodné si vzít raději vázanku černou.

Hana Hikelová: Ve studiu je teď se mnou komentátor Radiožurnálu Petr Nováček. Hezký podvečer.

Petr Nováček: Hezký večer.

Hana Hikelová: Petře, kdybychom v příspěvku Davida Šťáhlavského zaměnili jména Schrőder za Špidla, Műntefering za Gross, nebyl by ten příspěvek podobný situaci v naší vládní ČSSD?

Petr Nováček: No Hanko, máš velkou fantazii, ale na druhé straně, kdo ví? Když to Sociální demokracie povede tak, jako v posledních dnech a týdnech, tak i to se jí může přihodit. Zatím ovšem v té situaci, pro ní naštěstí, ale jen pro ní, není.

Hana Hikelová: Dnes se konala středočeská konference sociálních demokratů a už před ní vyšlo najevo, že její šéf Richard Dolejš zaujme velmi kritický postoj k současné politice Sociální demokracie a nastolí téma výměny jejího předsedy Vladimíra Špidly. Dolejš je, jak známo, blízký člověk Stanislava Grosse. Znamená to, že Gross se skutečně chystá vystřídat Vladimíra Špidlu v čele Sociální demokracie?

Petr Nováček: Já nevím, jestli se přímo chystá Stanislav Gross, protože to je politik velmi obezřetný a řekl bych, ještě příliš mladý na to, aby si mohl dovolit učinit fatální rozhodnutí, případně se stranou prohrát volby, protože to by se jistě na jeho kariéře nesmazatelně podepsalo. Na druhé straně tak, jak jsi říkala, středočeská organizace jest oporou Stanislava Grosse a její předseda Dolejš jakbysmet, a proto Dolejšova slova jsou velmi závažná. Nemusí jít jen o to, co Stanislav Gross sám chce, může jít i o to, že lidé v jeho okolí považují stav strany, její pozici před následujícími volbami a hlavně před těmi v roce 2006 za natolik labilní, že Grosse prostě přimějí k tomu, aby jaksi tu rukavici zvedl a aby na předsedu strany kandidoval.

Hana Hikelová: Dosud se o politice Sociální demokracie ale kriticky vyjadřoval řekněme především ten levicový proud Sociální demokracie, například poslanci Kavan, Martínek, Laštůvka. Čím se tito lidé liší, ten levicový proud, od Stanislava Grosse? Co jim vadí na současné politice ČSSD?

Petr Nováček: Lidé kolem Grosse ne, že by prosím nebyli sociálními demokraty, jaksi v tom ideovém slova smyslu, ale jsou to lidé politicky, abych tak řekl, praktičtější, někdy pragmatičtější, dokáží, jak se říká, věci zařídit, mají za to, že linie strany je správná, reformy, které prosazuje jako čelná strana vládní, jsou nezbytné, nicméně že to, abych tak řekl, co pro vlast činí neumí Sociální demokracie náležitě prodat. Takže řeknu-li to jinak, jde také o určitý marketing té politiky. Ta levice, na kterou ty se ptáš a já to říkám v uvozovce, protože tady v uvozovkách, že levice má v této zemi pro někoho pejorativní přídech po těch 40 letech minulého režimu, tak to jsou, abych tak řekl, festovní nebo pravověrní sociální demokraté. Sociální demokracie vznikla jako strana lidí práce, lidí, kteří žijí ze mzdy, kteří nedisponují dividendami, balíky akcií a tak dále a proto jaksi autentičtí sociální demokraté mají v sobě to, že určité například to, že určité sociální nerovnosti se do jisté míry musí vyrovnávat, že mohou a mají být lidé bohatí a podnikaví, to sociální demokrat tvrdí už dávno, už u nás od První republiky a v Německu například též, ale na druhé straně, že těm chudším, potřebným, stát má a musí pomáhat. Proto ty přerozdělovací procesy a těmto sociálním demokratům se samozřejmě dnešní některé nezbytné kroky, abych tak řekl, inspirovány tím, co dělá Blair ve Velké Británii, jeví nedostatečně sociální, nedostatečně ohleduplné vůči těm jaksi sociálně frustrovaným vrstvám nebo jednotlivcům a z toho vyplývá takové to jejich podezření vůči Špidlovi a jeho nejužšímu okolí, že stranu vedou někam tam, kde by sociální demokraté nikdy neměli být.

Hana Hikelová: Poslanci ČSSD si také stěžují, že jsou často stavěni před hotovou věc, protože ve straně chybí diskuse o důležitých tématech. Není to ale tak trochu chronická nemoc Sociální demokracie, protože to není jev posledních měsíců?

Petr Nováček: Narážíš na situaci v Sociální demokracii za Miloše Zemana, rozumím ti dobře. Samozřejmě, tehdy se říkalo o tom, že prostě předseda strany je natolik silnou osobností, že v určitých složitých situacích prostě naznačí tak a tak to bude a ono to tak bylo. Mimochodem není to zcela pravda, protože například na nejužších vedeních strany Zeman vždycky volil takový způsob, že nechal nejprve jaksi lidi, s prominutím, vymluvit, a pak teprve se dospívalo k nějakým závěrům. Ale silná osobnost takto jedná a nejen v Sociální demokracii. Já, když Miloše Zemana střídal Vladimír Špidla na předminulém sjezdu Sociální demokracie, zaslechl jsem v kuloárech sjezdu takovou větu: Uvidíte, pane redaktore, copak Vláďa Špidla všechno v pořádku, ale my budeme stát ještě v pozoru a salutovat víc, než jsme salutovali předtím. Myslím si, že ta situace tam taková není, ale fakt je ten, a to jsi narážela, že ta strana nemá jaksi téma, které by pořádně prodebatovala. Ono je to logické, když se obnovila, tak velmi brzy ji převzal Miloš Zeman a ten s ní zamířil do Strakovy akademie, hlavním cílem té strany za Zemana bylo stát se stranou vládní. Tím ovšem sociální demokraté neměli čas na to, aby debatovali o podstatných věcech a to jim dnes chybí. Mimochodem nechybí to jim, ani jiné strany naše nejsou příliš programové, je výbojné a částečně se to vysvětluje také faktem, že už 10, 15 let trvá určitá ideová bezradnost, pokud jde o politické programy nejen evropské Sociální demokracie a evropských socialistů, ale i stran liberálně pravicových.

Hana Hikelová: Až dosud Vladimír Špidla, jak už jsi naznačil, dokázal tu neklidnou atmosféru ve straně uklidnit, teď se ale otevřeně hovoří o jeho výměně na řádném či dokonce na mimořádném sjezdu. Myslíš, že svoji funkci obhájí při současném rozložení pozic?

Petr Nováček: Tak máme před sebou troje volby v letošním roce a velmi záleží na tom, jak sociální demokraté dopadnou. Teď budu spekulovat a jinak to bohužel nejde. Kdyby samozřejmě nedopadly dobře a připomínám, že volby do Evropského parlamentu jsou velká neznámá, v krajských volbách naposled zcela selhali, pokud jde o senátní volby, ty jim také moc dobře nejdou, tak kdyby Sociální demokracie selhala, tak samozřejmě musí něco se sebou počít, nechce-li totálně propadnout ve volbách do Sněmovny v roce 2006. Proto se hovoří o tom, že může nastat situace, kdy by bylo třeba dokonce svolat mimořádný sjezd, jiní zase mluví, že už by se to na podzim nestihlo, takže je třeba počkat až na sjezd řádný příští rok na jaře a pak že by přišla v potaz otázka, že je třeba najít někoho schopnějšího, abych tak řekl, který dovede lépe prodávat, než je Vladimír Špidla. To nové, co podle mě je tady, že v tomto názoru se nyní do jisté míry prolíná jak ten řečeno levicový proud, tak lidé kolem Stanislava Grosse, abych tak řekl, pragmatici. Pokud se tato dvě křídla v uvozovkách spojí, pokud dokonce vykrystalizují v něco, čemu by se dalo říct frakce, tedy pevný názorový proud, tak pak by to mohla být situace zásadního významu a Vladimír Špidla by měl hodně práce, aby svoji pozici v čele tedy obhájil.

Hana Hikelová: Tolik názory komentátora Radiožurnálu Petra Nováčka. Petře díky a někdy na slyšenou.

Petr Nováček: Na shledanou, děkuju.

Fejeton Jana Pokorného k problémům ČSSD a vlády

Hana Hikelová: Nad problémy ČSSD a naší vlády se zamyslel i můj kolega Jan Pokorný v pravidelném sobotním fejetonu.

Jan Pokorný: "Jistě, komentátorům se na první pohled zdá, že Sociální demokracie má problémy. Bohužel už nejsou schopni druhých a třetích pohledů, aby odhalili jemná přediva pečlivě řízených procesů, které v nejsilnější vládní straně pod důslednou kontrolou Vladimíra Špidly probíhají. Je to dosud nevídaný úkaz na politické scéně. Totiž založit své úspěšné působení na nedůvěře. Že to není mystifikace potvrzuje i důvěrný materiál, který vypadl Vladimíru Špidlovi z trenýrek při běhu v pražské oboře Hvězda.

Převratný nápad, jak prosadit své cíle ztrátou důvěryhodnosti je existenčním ohrožením všech mediálních poradců a agentur. Ostatně poslední údaje Centra pro výzkum veřejného mínění už signalizují úspěch této novátorské taktiky, jasně svědčí o tom, že kabinet prohospodařil důvěru lidí. Ďábelský plán je založen na prostém zjištění. Když vám lidé nedůvěřují, udělají přesně pravý opak toho, co jim radíte. Například vláda už nahlas mluví o tom, co se kvůli vstupu do Evropské unie zdraží. Čeho tím docílí? Inu, nedůvěřivý občan zareaguje tak, že se začne o Evropskou unii živě zajímat, podpora našemu členství vzroste a účast ve volbách do Evropského parlamentu bude téměř stoprocentní.

Vláda tak svůj euroúkol splní a dějiny ji to nezapomenou. Že se zdraží vodné? Lidé v nevíře na just roztočí doma kohoutky teplé a studené vody naplno a státní pokladna bude přetékat miliardami korun.

Dosáhnout stavu nedůvěryhodnosti není vůbec snadné. ČSSD musí předstírat rozháranost. Ostatně dnešní zprávy o tom, že Stanislav Gross by mohl být někdy předsedou ČSSD jsou jen dalším z promyšlených tahů špiček Sociální demokracie. I ministři mají nelehký úkol. Rozhodovat a vzápětí svá stanoviska měnit, uzavírat dohody a vbrzku jich nedbat, to vše pro získání větší míry nedůvěry občanů. Takže i šokovaná opozice nevěřícně kroutí hlavou, poplácává koalici uznale po zádech, upřímně ji děkuje a přeje, aby svůj plán dotáhla do úspěšného konce."

Hana Hikelová: Tolik Jan Pokorný a tolik alespoň některé události, které nás zaujaly v tomto týdnu. K jakým tahům dojde na naší i mezinárodní nejen politické scéně a jak se vytáhnou jejich aktéři, o tom zase za týden po sedmnácté hodině. Příjemný víkend vám přeje Hana Hikelová.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.