Výkendové ohlédnutí s Josefem Kubínyim za kauzou IKEM, s Ivanem Hlinkou za hokejem a s Romanem Prodim za státy EU.

Přehled příspěvků

Hana Hikelová: Ministr zdravotnictví Josef Kubínyi nečekaně odvolal ředitele špičkového zdravotnického zařízení, pražského IKEMU. Názory hodnotícího i hodnoceného uslyšíte za malou chvíli.

Přesně týden jsme členskou zemí Evropské unie. Podle předsedy Evropské komise Romana Prodiho ale stále chybí společná vize pro budoucnost.

Naši hokejisté skončili na mistrovství světa ve čtvrtfinále. O šampionátu, ale i o tom, zda se stane novým koučem reprezentace budeme mluvit s Ivanem Hlinkou.

To jsou některé události končícího 19. týdne tohoto roku. Pohled na ně vám nabídneme v následujících minutách. Hezký sváteční podvečer ve společnosti Radiožurnálu vám přeje Hana Hikelová.

Odvolání šéfa IKEMU

Hana Hikelová: Ministr zdravotnictví Kubínyi nečekaně odvolal šéfa Institutu klinické a experimentální medicíny, Karla Filipa. Svůj krok zdůvodnil tím, že se za ředitele Filipa neúměrně prodražovala a prodlužovala výstavba kardiocentra a IKEM se zpronevěřil svému poslání. Prý se příliš preferovala část medicínská nad tou vědeckou. Co to vůbec je IKEM, to vám přiblíží redaktorka Michaela Vetešková.

Michaela Vetešková: IKEM vznikl v 70. letech sloučením do té doby šesti samostatných výzkumných ústavů Thomayerovy nemocnice v Praze Krči. Je největším specializovaným klinickým a vědeckovýzkumným pracovištěm u nás, které se zabývá problematikou kardiovaskulárních chorob, transplantací orgánů a poruch výživy. Institut klinické a experimentální medicíny se může chlubit mnoha prvenstvími. Prvním voperovaným kardiostimulátorem před 42 lety. První koronární jednotkou, založenou o 4 roky později. Jako první v republice zdejší lékaři v polovině šedesátých let transplantovali ledvinu. Před 20 lety tady začali transplantovat lidská srdce a od té doby jich mají na svém kontě více než pět stovek.

Hana Hikelová: Teď vám bohužel nemohu nabídnout duel obou aktérů, tedy ministra Josefa Kubínyiho a Karla Filipa. Aby usedli k jednomu stolu se totiž nepodařilo zajistit. Jejich postoje ale můžete porovnat v následujících dvou rozhovorech. Nejprve názory odvolaného ředitele, Karla Filipa. Hlavní důvody vašeho odvolání jsou podle ministra Kubínyiho dva. Začněme tedy tím prvním, prodražení a průtahy kolem dostavby Institutu. Jaké konkrétní výtky na vaši hlasu z úst ministra včera zazněly právě v tomhle tom?

Host (Karel Filip): Bylo to jenom suché konstatování o prodlužování a prodražování novostavby a o tom, že IKEM prostě se zpronevěřuje svému statutu.

Hana Hikelová: To je ten druhý důvod. Zůstaňme ještě u toho protahování stavby, to znamená žádné další konkrétní věci, jak jste vy, jako manažer způsobil protahování, či prodražování stavby nepadly.

Host (Karel Filip): Ne, nikoliv.

Hana Hikelová: Upozorňoval jste vy osobně někdy ministerstvo zdravotnictví a odůvodňoval jste ty průtahy? Protože například paní exministryně Součková tvrdí, že management za žádné průtahy nemohl, protože za to může hospodaření státu a tvorba státního rozpočtu za protahování té stavby.

Host (Karel Filip): Já samozřejmě z toho nechci vinit žádné konkrétní osoby. Jistě tohle to je argument, který platí prostě, je to o státním rozpočtu a o jeho rozdělování, ale nicméně já ze své pozice jsem na problém toho navýšení ceny upozorňoval včas a s předstihem, takže rozhodně mi to nelze klást za vinu.

Hana Hikelová: Hlavní důvody toho protahování a prodražování jsou z vašeho pohledu jaké? Kromě té tvorby státního rozpočtu.

Host (Karel Filip): Tak hlavní důvod je ten, že vlastně vstoupilo v platnost celá řada nových zákonů a technických norem v souvislosti se vstupem do Evropské unie, který prostě znamenají vyšší náklady.

Hana Hikelová: Vy jako manažer jste si vědom toho, že by tam k nějaké chybě došlo, co se týká té stavby?

Host (Karel Filip): Já si toho rozhodně nejsem vědom.

Hana Hikelová: A druhá věc, kterou vyčítá pan ministr zdravotnictví je, že se IKEM zpronevěřil svému postavení, že porušil statut, tam byl pan ministr konkrétnější, v čem jste se zpronevěřili?

Host (Karel Filip): To je, já jsem se pana ministra zeptal, jestli by to mohl upřesnit a pan ministr mi řekl, že dělají analýzy.

Hana Hikelová: Dá se vůbec zajistit, aby IKEM fungoval jinak, než funguje? To znamená to, co napadal pan ministr, že je to příliš klinické činnosti na úkor experimentální?

Host (Karel Filip): Já si myslím, že samozřejmě může podíl experimentální činnost být mnohonásobně vyšší, ale musí ji někdo zaplatit. A bohužel v tom současném systému my jsme experimentální činnost dotovali z jiných zdrojů, protože pouze z grantu a výzkumného záměru bychom ji nemohli vykonávat v tom rozsahu, jako byla vykonávána. A já jednoznačně si připisuju jako svoji zásluhu, že prostě my jsme tu činnost tady i přes ekonomický tlak dokázali udržet a dokonce rozvíjet. My jsme otevřeli nové centrum experimentální medicíny, investovali jsme spoustu peněz do vybavení nových laboratoří, mimochodem tři ceny ministra za loňský rok putovaly právě do IKEMU. Co k tomu říct?

Hana Hikelová: Pan Kubínyi tvrdí, že paní Součkovou upozorňoval ale už v době, když byl poslancem na různé nesrovnalosti v IKEMU. Mluvila s vámi někdy bývalá ministryně Součková o tom, že například někteří poslanci mají výhrady?

Host (Karel Filip): Já jsem s paní ministryní o tom, nikdy se mnou nemluvila a když jsem já osobně mluvil s panem poslancem Kubínyim, jako poslancem, tak on ani v nejmenším nic takového nenaznačil.

Hana Hikelová: Máte nějaké informace, jaké ty důvody mohly být skutečné, protože odborníci, zaměstnanci IKEMU, ale i poslanci hovoří o tom, že se jim ty dva důvody, které jmenoval pan ministr, zdají jako důvody zástupné.

Host (Karel Filip): Tak, já mám stejný pocit, ale jako necítím žádnou potřebu, abych prostě nad tím spekuloval. Stalo se to, ministr má nakonec právo mě odvolat bez jakéhokoli důvodu, takže prostě stalo se to, má na to právo, já můžu jenom nad tím vyjádřit svůj podiv a říkám jako občan a říkám jako manažer, že mě překvapuje, proč začíná řešit kritické problémy českého zdravotnictví právě na tomto místě, které je prostě problémové ze všeho nejmíň.

Hana Hikelová: Vy jste manažerem, vidíte samozřejmě to zdravotnictví asi z jiného úhlu pohledu než kterýkoliv ministr zdravotnictví. Když byste měl pojmenovat tři hlavní problémy zdravotnictví, které by teď, řekněme podle vašeho uvážení, pan ministr měl začít řešit, byly by to které?

Host (Karel Filip): Já si myslím, že prostě zdravotnictví slouží pacientům a od těch pacientů je potřeba prostě začít tak, aby prostě pacienti měli samozřejmě přístup ke kvalitní zdravotní péči bez zbytečných průtahů, bez zbytečných opakování různých vyšetření a prostě napřímit ty procesy, které stojí vlastně nejvíc peněz. To je ten hlavní krok. Samozřejmě, je tu otázka, jak to všechno ufinancovat, já jsem velmi přesvědčený o tom, že když prostě pacienti se na té léčbě nebudou alespoň nějakou symbolickou částkou podílet, tak jim to bude do značné míry jedno, jestli prostě chodějí po doktorech zbytečně a jestli absolvují nadměrná vyšetření a tak dále a tak dále.

Hana Hikelová: Hodně se spekuluje o tom, že jedním, a jsou to pouhé spekulace, že jedním z důvodů vašeho odvolání může být to, že pan ministr zamýšlí sloučit IKEM s Thomayerovou nemocnicí pro ty, kteří neznají tu situaci, Thomayerova nemocnice v bezprostřední blízkosti IKEMU. Mělo by takové spojení vůbec smysl v současné době, kdy IKEM má nové prostory?

Host (Karel Filip): Já jsem zaslechl poněkud širší koncepci, která se netýká jenom tedy slučování IKEM a Thomayerovy nemocnice, slučování s Všeobecnou fakultní nemocnicí s Nemocnicí na Bulovce a Ústavem hematologie krevní transfúze, kde by měl vzniknout jeden celek Univerzitní nemocnice I.lékařské fakulty a já tenhle ten záměr prostě těžko chápu, protože si neumím představit, jak takovýhle celek bude možné řídit, když žádná z těch tří jmenovaných nemocnic není schopná jako jednotlivá nemocnice zvládnout svůj chod bez ekonomických problémů.

Hana Hikelová: Plánujete spojit dál vaši profesní kariéru právě s IKEMEM nebo se budete poohlížet jinde?

Host (Karel Filip): Já na tu otázku v této chvíli neumím odpovědět, protože jsem se ještě nerozhodl, ale protože IKEM považuju jako své třetí dítě, tak bych samozřejmě velmi rád přispěl k tomu, aby prostě IKEM mohl fungovat tak, jako doposavad, úspěšně, aby se dále rozvíjel a tomhle smyslu si myslím, že se snažit budu určitě.

Hana Hikelová: Říká odvolaný ředitel IKEMU Karel Filip. A co na to hodnotící strana, tedy nový ministr zdravotnictví Josef Kubínyi? Pane ministře, můžete stručně zdůvodnit odvolání pana ředitele Filipa?

Host (Josef Kubínyi): Důvody takové základní jsou dva. Jednak je to neúměrné prodlužování výstavby kardiocentra a prodražování této výstavby a druhým závažným důvodem je, že IKEM má svůj statut, kde by měly být zastoupeny stejnoměrně jak experimentální, tak klinická část a já jsem přesvědčen, že ten statut nebyl naplňován dobře.

Hana Hikelová: Podívejme se na ten první důvod, to je prodražení a průtahy kolem dostavby. Jaké konkrétní argumenty máte pro to, že by za to mohl právě management, to znamená pan ředitel Filip?

Host (Josef Kubínyi): Tak, já vím, že pan bývalý ředitel Filip tvrdí, že za to může ministerstvo, domnívám se ale, že ty základní argumenty a základní problémy, které tam vznikly, tak jsou na straně managementu, protože já jsem schopen vám dát argumenty podrobné příští týden, až budeme mít analýzu. V této chvíli mám rámcově některé informace a to, jak postupoval management a jak postupovalo ministerstvo můžu dokladovat, ale až po rozboru, který bude hotov příští týden. Nechci dávat čísla, je mám, ale právě proto, že je nemám přesně ověřené a nechtěl bych se zmýlit o nějakých pět, deset, dvacet procent, tak proto počkejte prosím do příštího týdne, ty věci vám dám.

Hana Hikelová: Proč jste do příštího týdne tedy nepočkal i s odvoláním ředitele Filipa, když nemáte ta konkrétní čísla, jak říkáte sám, ověřena?

Host (Josef Kubínyi): No, to je otázka proč jsem nepočkal. Samozřejmě, mohl jsem čekat nějakou dobu a když se na to ptáte, odpovědět na to můžu, protože sám pan ředitel Filip asi tři dny začal prostě nějakou kampaň s tím, že bude odvolán a tím pádem mi neumožnil už čekal dýl. Takže ten důvod je skutečně ten, že ta informace o tom, že má být odvolán, vyšla od něj. Dostala se nějakýma cestama prostě na veřejnost, takže z toho důvodu vlastně toto, dá se říct, urychlilo to rozhodnutí, ale urychlilo ho možná o několik dnů. Není to tak, že by přímo tato informace způsobila jeho odvolání, ale měla vliv na ten datum, to nepopírám. Takže předběhlo to tu analýzu skutečně řádově o několik dnů.

Hana Hikelová: Zaměstnanci IKEMU ale o odvolání ředitele věděli z ministerstva zdravotnictví, takže ta informace musela uniknout z vašeho resortu.

Host (Josef Kubínyi): Nedomnívám se, že by unikla z ministerstva zdravotnictví, anebo z okruhu mých spolupracovníků tady nejbližších. Je faktem, že já osobně jsem chtěl, aby tu informaci pan ředitel měl sám, aby se k ní nějak vyjadřoval, domníval jsem se, že to bude trochu jinak. On místo toho, aby některé věci zvážil, tak v podstatě začal nějakou, já nevím, to nazvat jestli kampaní nebo něčím podobným, takže tak asi to bylo.

Hana Hikelová: Když se vrátíme ještě k tomu prodražení a průtahům, pan Filip vůbec neobviňuje ministerstvo zdravotnictví v těch průtazích, nicméně tvrdí, že samozřejmě je tam důvod tvorba státního rozpočtu, různé poslanecké iniciativy a podle něj prostě na ten IKEM při tvorbě státních rozpočtů občas nezůstalo. Jak se díváte na tento argument?

Host (Josef Kubínyi): Myslím si, že budu schopen dokladovat, jak se ta situace vyvíjela příští týden. A je otázka, jestli IKEM splnil investiční záměr tak, jak byl. Můžu říct, že nesplnil, ale nechci to zatím dokladovat, protože chci vám dát komplexní materiál.

Hana Hikelová: Ředitel Filip tvrdí, že dodatečné náklady tam vznikly i novou legislativou v souvislosti se vstupem Evropské unie. Tam máte informace jaké? Vznikly tam skutečně dodatečné náklady právě spojené se vstupem, s jinou legislativou, s jinými technickými parametry?

Host (Josef Kubínyi): Zcela nepochybně ano, nová legislativa některé věci ovlivnila. Když se výstavba vleče takovou dobu, tak pak nové požární a další předpisy můžou prodražit některé věci, ale zase je otázka a zase by to bylo ode mě ne zcela objektivní, kdybych tady vám říkal nějaká čísla, protože zas je to součástí té analýzy, aby se posoudilo, kolik z těch vícenákladů bylo způsobeno legislativou a kolik nebylo.

Hana Hikelová: A vy jste pro ČTK uvedl, že jste informoval i bývalou ministryni Součkovou v soukromých rozhovorech o tom, že máte výhrady k tomu, jak právě se postupuje v IKEMU. Paní Součková tvrdí, že jste ji nikdy nic takového konkrétního neříkal, stejně tak ředitel Filip tvrdí, že ani v soukromých rozhovorech jste nikdy nenaznačil, že máte výhrady k fungování IKEMU.

Host (Josef Kubínyi): No tak, to je těžko, abych to nějakým způsobem komentoval, já myslím, že toho komentáře se vzdám.

Hana Hikelová: Pojďme k té druhé části, na kterou vy upozorňujete a to je, že tvrdíte, že se zpronevěřuje IKEM svému poslání, to znamená, že nedodržuje to, co má ve statutu, plus mínus tu vyrovnanou činnost klinickou plus experimentální. Jaké konkrétní výhrady máte k tomuto bodu?

Host (Josef Kubínyi): Neřekl bych, že se zpronevěřuje, to není asi správné slovo.

Hana Hikelová: Takto vás citovala ČTK.

Host (Josef Kubínyi): Dobře. Řekl bych asi následující. Pokud jde o ty dvě části, tak měl být nějakým způsobem vyvážené IKEMĚ, špičkové pracoviště, má skvělé odborníky a teď je otázka, na kolik byly motivace a podmínky pracovní vyvážené tak, aby obě tyto části, jak klinická, tak experimentální, byly v nějaké vyrovnané bilanci. Taky si dovolím tvrdit, že ve vyrovnané Nebyly a kromě toho, že bude na ministerstvu příští týden ta analýza, to se týká výstavby, ale zastupujícímu panu řediteli, docentu Poledne, který v pondělí dostane ode mě jmenovací dekret, uložím jednak, aby mi udělal analýzu potřeb IKEMU z hlediska dostavby toho kardiocentra a předložil mi nějakou variantu nebo variantně, jaké možnosti jsou v dostavbě a za druhé uložím mu, aby mi udělal analýzu podle statutu dosavadního fungování IKEMU a rozbor toho, jestli to bylo v pořádku nebo nebylo a taky návrh na to, aby vyváženě běžel v IKEMU jak výzkum, vývoj, tak i ta klinická část.

Hana Hikelová: Různí odborníci, ať už z IKEMU, ale i poslanci tvrdí, že samozřejmě ta experimentální část by šla v IKEMU posílit, nicméně se muselo změnit financováni IKEMU.

Host (Josef Kubínyi): Ano, pokud z té analýzy vyplyne, že je nutné změnit financování IKEMU, tak na to celkem slyším, jsem ochoten o tom jednat a myslím si, že v IKEMU právě jsou odborníci, kteří by měli dostat větší prostor, protože jsou tam špičkové oblasti vědy a špičkové oblasti medicíny, kde držíme krok s Evropou a mou snahou je, aby v těchto oblastech ty týmy dostaly zelenou, aby mohly svou práci dělat dobře, abychom ty pozice neztráceli.

Hana Hikelová: Pane ministře, už dlouhou dobu se ale v médiích tvrdí, že ve zdravotnictví není ani koruna navíc, vy teď v podstatě nepřímo říkáte do IKEMU, pokud posílíme experimentální část, tak by ty peníze sehnal.

Host (Josef Kubínyi): Podívejte se, že je napjatý státní rozpočet, to je celkem evidentní. Na druhé straně to postavení priorit, jestliže tato vláda tvrdí, že jako prioritu má vědu, výzkum, školství, tak musí v této věci něco pro vědu, výzkum a vzdělávání podniknout. Možná jste zaznamenali, že když jsem řekl, že nebudu žádat 6,7 miliardy navíc za státní pojištěnce, že jsem řekl, že by asi optimální využití těchto peněz, což jsou peníze daňových poplatníků, bylo v oblasti školství, potažmo vysokého školství, kde skutečně je ten problém asi daleko ještě větší, než v tom zdravotnictví a myslím si, že pokud je to prioritou vlády, tak v tom státním rozpočtu vždycky se dá najít kapitola, na úkor které se může vzít něco na vědu a výzkum. A jestliže máme v IKEMU lidi, který jsou schopný dělat vědu na evropské, ne-li světové úrovni, tak prostě se pro ně peníze musí najít, pokud jsme civilizovaná země a pokud civilizovanou a vzdělanou zemí chceme být i dál.

Hana Hikelová: Na druhé straně v IKEMU je určitě i řada odborníků, kteří právě zvládají velmi dobře tu klinickou činnost. Znamenalo by posílení té experimentální části snížení té klinické, to znamená té léčby těch pacientů?

Host (Josef Kubínyi): Myslím si, že takhle ta otázka nestojí, že by se muselo snižovat v té klinické části. Spíš mi jde o to, aby nenarůstala do enormních rozměrů klinická část, která je možná její oblast pokrýt třeba z dalších fakultních nemocnicích, které tady v Praze jsou, aby nám nevznikaly nadbytečné kapacity a tam vidím jeden problém, který by se měl řešit právě vzhledem k tomu, jak by asi měla vypadat péče v Praze. Já jsem k tomu říkal, protože tam byly úvahy, jak asi bude vypadat vůbec generál pražského zdravotnictví. Že v této chvíli nejsou úvahy, jak mě některý podezírali, že to je šílený plán, kde IKEM bude zařazen někam, šílený, cituji teda, to, co jsem slyšel dneska. A okamžitě bude zlikvidován a přiřazen pod něco jiného a podobně, prosím vás, tomu tak není, IKEM zatím zůstává IKEMEM, bude tam vypsán konkurz hned, v nejbližší době, ty kroky byly zahájené dnes, bude mít svého ředitele a bude fungovat jako IKEM podle svého statutu.

Hana Hikelová: Řada nemocnice českých je zadlužených, proč jste zvolil pro první odvolání ředitele nemocnice právě toho, kde nevyčítáte to hospodaření? To znamená, IKEM dlouhodobě hospodaří s vyrovnaným rozpočtem, proč byl odvolán právě pan Filip?

Host (Josef Kubínyi): Nebudu teď říkat přesná čísla, akorát já vám řeknu, že když vám dám tu analýzu, tak možná z té analýzy vyplyne, proč je tam vyrovnané hospodaření, nebylo to samo sebou.

Hana Hikelová: Pane ministře, nezlobte se, na závěr ještě jedna otázka, já jsem za celý ten rozhovor příliš nepochopila, proč ostatní zdravotnická zařízení se budou řešit až po kompletní analýze a IKEM se řešil týden před tím, než skutečně tu analýzu máte v ruce a můžete i médiím ukázat, taky byla tato pochybení.

Host (Josef Kubínyi): Ptáte se mě to už podruhé, informace, které jsem měl k tomu, co jsem udělal, byly dostačující. To, že to nepřišlo až potom, co můžu vám tady dát grafy a tabulky, je dáno spíše tím, že jsme převzal ministerstvo v tom stavu, v jakém jsem ho převzal a potřebuji teď, aby mi ještě lidé, kterým důvěřuju data zkontrolovali, jestli jsou v pořádku, než vám je předám, protože bych strašně nerad zažil blamáž s tím, že někdo mi připravil špatná data a já budu z toho nešťastný, že budete napadat, že někde jsem něco změnil o 20 procent nebo 15 procent.

Bude Ivan Hlinka novým koučem našich hokejistů?

Hana Hikelová: Teď už je se mnou ve studiu Jana Lejpová s krátkými zprávami, po nich budeme mluvit s Ivanem Hlinkou o hokejovém šampionátu a také s předsedou Evropské komise Romanem Prodim. Samozřejmě o Evropské unie, příjemný poslech vám přeje Hana Hikelová.

Posloucháte samozřejmě Český rozhlas 1 - Radiožurnál. To, že naši hokejisté ve středu ukončili své účinkování na hokejovém šampionátu, už všichni víte. Nyní už se spekuluje o jménu nového reprezentačního trenéra. Jmen je několik a jedním z nich je i trenér olympijských vítězů. Ivan Hlinka. Alespoň stávající předseda Českého hokejového svazu Karel Gut se netají tím, že na post kouče navrhne dvě jména, Ivan Hlinka a Vladimír Růžička. Prvně jmenovaný Ivan Hlinka byl dnes navíc Mezinárodní hokejovou federací a společnosti TISO vyhlášen Legendou českého hokeje. Pane Hlinko, ode dneška jste také Legendou českého hokeje, jaký je to pocit, být při vaší aktivní kariéře už teď legendou?

Host (Ivan Hlinka): No, tak já si myslím, že to je příjemný vohodnocení nějaký činnosti, kterou v podstatě jsem dělal nebo doteďka dělám. Znamená vohodnocení tý hokejový činnosti, já si myslím, že asi to bylo velmi složitý, vybírat jednoho člověka z toho množství vynikajících hráčů, který českej hokej má. Ta volba padla na mě, já jsem samozřejmě rád, ale beru to víceméně jako ohodnocení celýho českýho hokeje.

Hana Hikelová: Když jste se díval, předpokládám, že jste se díval na ten sestřih, který připravila firma TISO, který ten moment vás nejvíce zaujal z toho dvouminutového sestřihu té vaší hokejové i profesní hokejové kariéry?

Host (Ivan Hlinka): Tak, samozřejmě byly tam některý góly, který jsem v tý svý kariéře vsítil, ale vzpomněl jsem si, byl tam jeden záběr, kdy jsem jako kapitán v roce 78 přebíral nějaký ocenění za druhý místo a vzpomněl jsem si přesně na to mistrovství světa, který bylo v Praze a který jsme v podstatě prohráli o jediný gól s mužstvem tehdejšího Sovětskýho svazu, tak na ten moment jsem si vzpomněl velmi přesně.

Hana Hikelová: Dá se ten moment srovnat s tím, jaké jste měl třeba pocity teď, když nás vyřadili Američané také jedním gólem, i když ten gól byl v podstatě až v tom trestném střílení?

Host (Ivan Hlinka): No já si myslím, že to byla velmi podobná situace, že jo. Tak tam samozřejmě šlo o první místo, že jo a v tyto chvíli a šlo třeba o ten postup do semifinále, ale takovýhle porážky, který jsou velmi těsný, tak člověka nejvíc bolejí. A já si myslím, že se to dá velmi dobře srovnat.

Hana Hikelová: Předseda hokejového svazu pan Karel Gut řekl, že by byl rád, abyste zůstal v hokeji aktivní, myslel to nepřímo tak, že by byl rád, abyste se stal koučem hokejové reprezentace, abyste tedy nahradil Slavomíra Lenera, který odchází. Vy jste říkal, teď o tom ještě přemýšlet nebudu, nicméně, jak jste na tu nabídku Karla Guta, který se netají tím, že s vaším jménem pravděpodobně půjde na výkonný výbor, pokud o tom bude tento výkonný výbor ještě jednat.

Host (Ivan Hlinka): Tak samozřejmě že jednak mě myslím si těší, že v tý situaci padá i moje jméno, ale v podstatě budu na to reagovat, až jestli vůbec ta nabídka bude konkrétní, že jo, a myslím si, že teďko v současný době je to otázkou především výkonnýho výboru, jak se rozhodne, kdy toho trenéra bude a koho bude a kdo za ten výkonnej výbor bude jednat. Já se určitě na nikoho zlobit nebudu, když tam nebudu já, to opravdu ne, ale až to bude aktuální, tak o tom začnu třeba přemejšlet.

Hana Hikelová: To znamená, pokud výkonný výbor dá konkrétní nabídku, Ivan Hlinka o tom bude přemýšlet.

Host (Ivan Hlinka): Ano.

Hana Hikelová: Vraťme se k šampionátu. V Praze vznikla nová hokejová super hala Sazka Aréna, kam se vejde více než 17 tisíc diváků. Máte ale představu o tom, co s halou může být a jak by se dala využívat po skončení hokejového šampionátu?

Host (Ivan Hlinka): Tak, já si myslím, že vedení haly a vedení Sazky určitě své představy má. Určitě nebude to jednoduchý tu halu ne naplnit, ale plnit ji v podstatě v průběhu celýho roku, určitě je řada akcí, který se můžou v tý hala pořádat. Já si myslím světový města, kde tyhle ty haly jsou, tak mají svoje zkušenosti, určitě lidi ze Sazky a z toho vedení tý haly určitě byli na mnoha stážích a zjišťovali prostě ty programy, který se v těhle halách dějou a samozřejmě bude to složitý, ale já věřím, že se to zvládne.

Hana Hikelová: Vy jste v jednom rozhovoru zmínil také projekt, který je úplně jiný, který by nevycházel z těch programů, jak jsou využity tyto haly ve světě. Nastínil jste tak trošku projekt takzvané evropské ligy hokejové, jak daleko ten projekt je a budete se nějak zasazovat v rámci Evropy o to, aby něco jako evropská liga skutečně fungovalo?

Host (Ivan Hlinka): Já jsem dokonce přesvědčenej, že něco takovýho myslím si v blízký budoucnosti vznikne a problém naplnění těch hal není myslím si jenom problémem Prahy, že ale jsou města, který právě takovýhle haly mají a který třeba trápí ty programy, proto to není sranda. A já si myslím že evropská liga, samozřejmě s velkou úrovní, s velkým tím, tou organizací vokolo, aby se přiblížila třeba tý národní jako je NHL, tak určitě, já si myslím, že v Evropě, proč by to bylo nemožný, já si myslím, že to možný je a že to vopravdu bude.

Hana Hikelová: Máte nějakou představu, v jakém horizontu, kdy by se třeba o tom dalo mluvit naprosto reálně?

Host (Ivan Hlinka): Tak, já si myslím, že to nebude dlouho trvat. Já bych to viděl, já nevím, třeba po olympiádě v Itálii.

Hana Hikelová: Vraťme se teď ještě k tomu šampionátu, který probíhá nyní. Naši fanoušci to naše vyřazení z 90 procent přijali sportovně, ale určitě postupem času se objeví zase ta hodnocení, protože po bitvě je v České republice každý generálem, jak se díváte na tyto ohlasy?

Host (Ivan Hlinka): No tak určitě to všechny fanoušky a všechny ty, který s tím hokejem mají co dělat, určitě je to velmi mrzí. Já si myslím ale, že , a já ty pocity znám sám na sobě, že nejvíc to mrzí především ty, kteří byli aktéři a to jsou jednak hráči a i trenéři, že jo. Já si myslím, že bylo zřejmý, že ty kluci chtěli to udělat a prostě se to, je to sport, je to, já nevím, jak bych to. Samozřejmě, udělali jsme třeba víc chyb, než udělal soupeř, to je jasný a to jsou už takový ty analýzy, který jsou víceméně odborný a já bych nechtěl se v nich moc rozpitvávat, prostě je to tak a musíme jít dál, no.

Hana Hikelová: Vraťme se k pozici trenéra. Ta se určitě v posledních letech také velmi mění. Souvisí s odchodem, se stále větším odchodem hráčů do NHL, jak těžké je sestavit reprezentační tým v momentě, kdy některé hráče, kteří hrají tu domácí ligu může člověk sledovat v podstatě v průběhu celého roku, kdežto ty hráče v NHL vidí na vlastní oči řekněme dvakrát, třikrát do roka.

Host (Ivan Hlinka): No, tak já si myslím, že otázka ty nominace je jednou z nejdůležitějších v ty trenérský práci, že.Je to samozřejmě velmi složitý a v podstatě takový ty turnaje, který v průběhu roku jsou, tak nedá se říct, že by byly přípravou pro mistrovství světa, protože se může stát, že na tom mistrovství světa je úplně jiný mužstvo, že jo a určitě největší ta trenérská práce je právě v citlivosti toho výběru, že jo a v kombinaci množství těch hráčů z NHL a z domácí ligy, to je velmi složitá a nejtěžší záležitost.

Hana Hikelová: Ještě k systému mistrovství světa. Samozřejmě po našem vyřazení, ale už i před ním se hodně mluvilo o tom herním systému, že není úplně spravedlivý, že je tam hodně týmů, na druhou stranu Rakousko například za ten poslední rok předvedlo obrovský vzestup, podle vás ten počet týmů by měl zůstat takový, jaký je v současné době?

Host (Ivan Hlinka): Já si myslím, že pro hokej je důležitý, že o hokej se zajímají ve více státech, že bylo obrovský množství turistů z Dánska na mistrovství v Ostravě, že prostě hokej expanduje i do jinejch států a samozřejmě každej systém je ve svý podstatě trošku nespravedlivej hlavně k těm, kterejm sse to nepodaří, že jo, ale já myslím, že i prezident federace René Fazl tady řekl, že Mezinárodní hokejová federace je zatím spokojená především s přílivem nových fandů pro lední hokej, nových diváků, že sledovanost televize je podstatně větší, než bejvala a tyhle ty věci, tak já nemyslím, že v blízký budoucnosti se bude něco zásadního měnit.

Hana Hikelová: Vy jste teď citoval Reného Fazla, nicméně v jednom z rozhovorů jste uvedl, že i pro mistrovství světa v hokeji by se do budoucna mohla uvažovat o jiném systému. Zmínil jste například, že by byl jednou za dva roky tak, aby vašimi slovy po hokeji byl větší hlad.

Host (Ivan Hlinka): To je můj názor a myslím si to. Je samozřejmě otázkou a tak dalece už do toho nevidím, marketinku, sponzorů, co by se stalo, jak ti sponzoři by se k tomu postavili a to už já zas tak detailně nevím, takže na to nemůžu blíž odpovědět.

Hana Hikelová: Poslední otázka. Máte nějaký tip na vítěze letošního světového šampionátu zde v Praze?

Host (Ivan Hlinka): Mým takovým tipem jsou Švédové, protože se jim tradičně v Praze docela daří.

Hana Hikelová: Říká Ivan Hlinka. O postup do finále světového šampionátu teď ale bojují Slováci s Kanadou. Více ví reportér Aleš Procházka.

Fejeton Jana Pokorného

Hana Hikelová: Aktuálně Aleš Procházka. A z hokeje do třetice, teď už si ale poslechněte pravidelný sobotní fejeton mého kolegy Jana Pokorného.

Jan Pokorný: "Brusel, posílený nedávným rozšířením Evropské unie na 25 členů, zdá se svou direktivou ovlivnil i závěrečné boje hokejového šampionátu. Šlo mu de facto o jediné, předvést názorně, i těm jednodušeji uvažujícím, souboj zástupců starého kontinentu s jeho zámořskou konkurencí. Do klání s americkými a kanadskými liberály vysílá Evropská unie sociálně štědré Švédy a po nedávných reformách sociálně šetrné Slováky.

Ještě před dnešními semifinálovými zápasy se ale musely udělovat výjimky. Brusel jednoznačně žádal, aby Švédové i Slováci měli stejnou délku i tvar hokejek. Až poté, co dvoumetrový Slovák Chára namítal, že neodehraje kvůli krátké hokejce zápas v podřepu, dostali hráči povolení vzít si různě dlouhé národní hole.

Světová hokejová federace si také dlouho do noci lámala hlavu s požadavkem, aby obě evropská mužstva trénoval Romano Prodi. Ten přestal trucovat až dnes kolem oběda, kdy se nechal přesvědčit, že opravdu není možné narychlo povolat do útoku jeho oblíbence, bývalého ragbistu Pavla Teličku, a to ještě pro oba dva dnešní zápasy. Taktika pro evropské týmy se domlouvala narychlo, telefonicky, mezi premiéry členských států.

Nakonec je zakotvena v dokumentu Předběžná dohoda o návrhu možných taktických variant. Vyplývá z ní, že obě mužstva by měla především diskutovat a hledat kompromis, který by vedl k pokoření soupeře. Je to ale zatím jenom v podobě doporučení, závaznou se taktika stane až po přijetí takzvané Evropské ústavy. Zatím to tedy vypadá, že si evropské týmy v semifinále budou hrát podle svého, což může jejich zámořské rivaly překvapit nejvíc."

Pohled Romana Prodiho na státy v EU

Hana Hikelová: Jan Pokorný mluvil o Romanu Prodim, my budeme mluvit přímo s ním. Státům Evropské unie chybí momentálně silná společná vize pro budoucnost. Varuje právě předseda Evropské komise Romano Prodi. Řekl to v exkluzivním rozhovoru pro Radiožurnál. Naše bruselská zpravodajka Pavla Kvapilová se Prodim setkala ve chvíli, kdy utichly oslavy bezprecedentního rozšíření unie. Nejdřív se přitom zeptala, co byl pro něj osobně v poslední intenzivní době vůbec nejsilnější moment.

Host (Romano Prodi): Byl to pro mě opravdu velký svátek. Už dávno nejsem malý kluk, hodně jsem trpěl rozdělením kontinentu. Viděl jsem, jaké to mělo důsledky. V určitém období svého života jsem vůbec nevěřil, že se ještě znovusjednocení Evropy dočkám. Byla to také velká politická bitva, samozřejmě. Když jsem říkal, že do konce mého mandátu vstoupí 6 zemí, byli tací, kteří se tomu smáli a teď jich je 10. Takže je to také velké politické uspokojení.

Pavla Kvapilová: Nemáte pocit, že v nových členských zemích se hodně mluví o tom, co od Evropy můžeme získat, co dostaneme, ale už mnohem méně o tom, že bychom se také měli snažit něco dát?

Host (Romano Prodi): Beru to tak, že tohle je prostě lidská povaha, také mezi stávajícími členy to tak je. Hádají se o metrák obilí nebo o sídlo agentury, to je prostě politika, ať už česká nebo italská nebo německá. Hlavní je, že jsme se vyhnuli tragédiím, myslím, že už tu nebudou války a u vás musí vyrůst nové generace, které budou mít jinou zkušenost. Tu, že žijí mezi sousedy, kteří je nechtějí okupovat. Já nemám strach. Není to první rozšíření. Pamatuju si na Portugalsko nebo Irsko, měly strach, že se s nimi bude jednat jako s divokou kočkou, která chodí domů jíst. Ale pak pochopily, že je to jinak a myslím, že to tak bude i teď. Pokud jde třeba o Portugalsko nebo Irsko, už se nepochybuje o tom, že to byla správná volba.

Pavla Kvapilová: Po zkrachovalém summitu o ústavě v prosinci je ovšem jasné, že rozhodování v 25 nebude ani náhodou lehké.

Host (Romano Prodi): Víte, se špatnými pravidly a mnohá, která máme, jsou špatná, je hodně těžké pracovat v 15. S dobrými pravidly bude snadné pracovat v 25 a pak, podívejte se na nové komisaře, kteří přicházejí. Ti už se orientují, jsou to i oni, kdo by měli přispět k tomu, aby se nové členské země promísily dobře se starými, aby vytvořily společnou hmotu, aby se staly silnou součástí unie.

Pavla Kvapilová: Vy už jste řekl, že unie potřebuje jednoznačně pro život v 25 svou ústavu, ovšem nezdá se vám, že návrh, který je na stole, nejde dostatečně daleko, aby práci institucí doopravdy výrazně zefektivnil?

Host (Romano Prodi): No, já jsem si přál, aby šla dál, ale takový je život. Politika, to je vždycky kompromis a tohle je seriózní kompromis. Není to špatný kompromis. Jasně, ze své pozice bych doufal, že to půjde dál a rychleji, ale ujišťuju vás, že Evropa s ústavou bude mnohem pevnější, než Evropa bez ústavy.

Pavla Kvapilová: Plán je dokončit ústavu v červnu, ovšem někteří diplomaté mluví o tom, že atmosféra není příliš konstruktivní, že nedochází k citelnému sbližování pozic. Nebojíte se tedy, že se to ani tentokrát nepovede?

Host (Romano Prodi): Nemáte pravdu, že jsou tu ještě spory, ale duch je jiný. Teď je to o tom, že se hledá společné řešení. Není to situace, kdyby někdo říkal, ne, o tomhle se nebudu bavit, protože tu je národ i zájem. Debatujeme, někdy to jsou debaty tvrdé, ostré, někdy zlé, ale jsou to debaty, na jejichž konci se nachází kompromis.

Pavla Kvapilová: Nejsou všechny ty problémy hlavně o tom, že Evropě teď chybí silná společná vize, že nemá vlastně jasno v tom, kudy se ubírat?

Host (Romano Prodi): Jistěže chybí. Když jsme měli politické vůdce, kteří považovali za úkol číslo jedna svého domácího usměrnění posílení evropských institucí, Evropa mohla postupovat rychle dopředu, to je jasné. Ale teď jsme prakticky celých pět let museli plavat proti proudu a proto jsem vlastně hrdý na to, co se podařilo dosáhnout. Ano, je to tak, není tu dostatek vůle po silném vedení tímto směrem.

Pavla Kvapilová: Německo a Francie byly vždycky motorem integrace, jejich dohoda byla základem celkového kompromisu. Loni se ale sblížily natolik, že prezident Chirac zastupovat na části summitu i Německo, tento blok tak v poslední době vzbuzuje i mnohé obavy, například z toho, že tyhle státy budou chtít všechno řídit. Vidíte to jako problém?

Host (Romano Prodi): Vidím to takhle. Bez Francie a Německa motor nefunguje, ale v rozšířené Evropě tyto dvě země absolutně nestačí. Takže se otevřou mnohem komplikovanější a zajímavější hry a budou tu nové země, které se stanou motorem unie, uvidíte.

Pavla Kvapilová: Německo a Francie loni de facto zničily pakt stability, tedy rozpočtová pravidla eurozóny, mají velké rozpočtové deficity opakovaně, ale coby velké země dokázaly prosadit, že se vyhnout příslušné pokutě v řádu miliard eur. Jak byste vy, coby profesor ekonomie řešit tu krizi paktu, která tím nastala?

Host (Romano Prodi): Je jasné, že coby ekonom jsem pracoval na různých možnostech řešení. Ano, bylo by užitečné, pakt stability reformovat, ale základní věc je jinde. My máme společnou měnu, ale nemáme vůbec společnou hospodářskou politiku. Jednotná je jenom politika měnová a tohle je velmi nebezpečné. Některá velká rozhodnutí by bylo potřeba dělat na komunikární úrovni a ne na úrovni jednotlivých států. Pokud se to nestane, bude velmi těžké řídit ekonomiku. Ale přijde mi zbytečné dělat teď nějaké návrhy na reformu, protože stejně nevidím šance na dohodu.

Pavla Kvapilová: Unie má momentálně jeden velký problém, totiž to, že neumí komunikovat se svými občany. Těm často připadá Brusel hodně vzdálený, nerozumí tomu, co se tam vlastně rozhoduje, jak říká komisař Pascal Lami, Evropa lidi nebaví. Pokud s tím něco neuděláte, nemůže to do budoucna podminovat další evropskou integraci?

Host (Romano Prodi): Samozřejmě to může být překážka, ale, víte, já jsem to sám viděl. Když jsem byl premiér v Itálii. Když je něco opravdu špatně, dáte vinu Bruselu, to je jednoduché a máte z toho dvojí zisk. A to se děje ve spoustě zemí, ale věřím, že se to pomalu změní. Za druhé, máte pravdu, že výsledky evropského veřejného mínění nejsou dobré, ale jsou v zásadě lepší než výsledky jednotlivých vlád. Myslím, že je tu nespokojenost s demokracií, která je opravdu znepokojující.

Pavla Kvapilová: Politolog John Palmer k tomu říká, že unie vyvinula svoje rozhodovací mechanizmy rychleji, než evropskou demokratickou kulturu, souhlasíte s tím?

Host (Romano Prodi): Může to být i pravda, ale řešení není v tom blokovat tyto mechanizmy, protože právě ty potřebujeme. Chci říct, kdybychom neměli program erazmus, díky kterému vyjely studovat na jiné univerzity miliony studentů, byla by situace ještě horší. Evropský duch se rodí z nějakých činů, které lidé berou jako užitečné pro všechny, takže mě se zdá správné, že se nejdřív dělají nějaká rozhodnutí, tvoří se instituce a pak postupně vznikne evropský duch.

Pavla Kvapilová: Vy se chcete za půl roku, až skončí vaše bruselské angažmá, vrátit do domácí politiky. Co říkáte na to, že tento týden právě váš velký rival Silvio Berlusconi zaznamenal rekord. Stal se premiérem, jehož vláda vydržela vůbec nejdéle v poválečném období. Ve středu to bylo 1.060 dnů?

Host (Romano Prodi): Trvání vlád je podle mě pozitivní věc. Ve volbách se pak uvidí, jak to lidé vyhodnotí.

Pavla Kvapilová: Myslíte, že se na nich projeví také italský postoj v irácké krizi?

Host (Romano Prodi): Irácká krize je tak zásadní, že vstoupila do našich každodenních životů a platí to o celé Evropě. Nejen o Itálii. Lidé ji velmi hluboce prožívali, náměstí po celém kontinentu byla plná těch, kdo demonstrovali. Nemůže to nemít politické důsledky. Když je řeč o míru a válce, vždycky to náš politický život ovlivňuje.

Pavla Kvapilová: Pane předsedo, máte ještě nějaký nesplněný sen?

Host (Romano Prodi): No, je to ústava. Dokud nebude, tak nebudu spokojený.

Pavla Kvapilová: A když nebudeme mluvit o Evropě?

Host (Romano Prodi): Sny, sny. Ty má člověk pořád. Víte, ten můj největší je opravdu mít klidnou Evropu. Je to poprvé v historii, kdy máme generace nepotřísněné krví. Přeju si, aby ani v rozšířené Evropě nikdy netekla krev.

Hana Hikelová: Řekl Romano Prodi v rozhovoru s Pavlou Kvapilovou. Takové byly alespoň některé události, které nás zaujaly v tomto týdnu. K jakým tahům dojde na naší i mezinárodní, nejen politické scéně a jak se vytáhnou jejich aktéři, o tom zase za týden po sedmnácté hodině. Za malou chvíli vám Radiožurnál nabídne hlavní zpravodajskou relaci Ozvěny dne a v ní například podrobnosti k dalším obviněním v americké armádě za týrání iráckých vězňů. Příjemný víkend vám přeje Hana Hikelová.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.