Volný den je pro slony na Srí Lance luxus, který si nemohou dovolit. Tedy až na Seethu a Maniku

Může to znít podivně, ale i sloni mají své bojovníky za svobodu. Manželé Ánandar a Málí žijí poblíž města Kandy na Srí Lance a místo psů nebo koček chovají na zahradě za svým domkem právě sloní dvojici. Pronajímají si je od jejich majitelů jenom proto, aby jim zpříjemnili život, který zvířata strávila z velké části ve sloním nevolnictví, jak je to na ostrově v Indickém oceánu obvyklé.

Říčka, kterou se brouzdám, teče kousek od hlavní silnice a nebyla by ničím výjimečná ani zajímavá, kdyby uprostřed jejího koryta neležela třítunová slonice.

Jmenuje se Seetha a její mahút, tedy sloní pečovatel, právě drhne skořápkou od kokosového ořechu její tři centimetry silnou kůži. Asi o třicet metrů dál proti proudu stejnou koupel podstupuje také slonice Manika.

Čtěte také

Obě dlouhá léta těžily dřevo nebo vozily na svém hřbetu turisty, než je Ánandar se svou ženou Málí z tohoto života vykoupili a ubytovali je na zahradě za svým domem.

Koupel v řece patří k pravidelným denním rituálům slonice a jejího pečovatele

Sloní svoboda není zadarmo

„Náš projekt je jediný svého druhu na celé Srí Lance, pokud vím. Jmenuje se Sloní svoboda a na našich slonech na první pohled poznáte, jak jsou spokojení,“ říká hrdě Ánandar.

Jeho sloni mají dost jídla, ošetřovatelé je nepřivazují řetězy a nečeká se od nich ani žádná tvrdá práce. Současně se ale dbá na to, aby měli dost pohybu. Každý den s nimi dvakrát chodí na procházku po okolí, k tomu hodinová koupel v řece.

„Tohle vůbec není samozřejmost, i když to zní jako jednoduchý a dobrý sloní život,“ dodává Ánandar, který spolu se svou ženou platí za jednu slonici v přepočtu 17 tisíc korun měsíčně. K tomu musíme ještě připočítat náklady na víc než 320 kilo potravy, které Seetha a Manika dohromady každý den spořádají.

Čtěte také

Obyčejný sloní den

Málí připomíná, že sloni na Srí Lance pomáhají lidem vydělávat peníze, ale o kvalitu jejich života se ani v klasických sirotčincích nikdo moc nestará. A tak to s manželem zkusili jinak.

Taky oni mají svůj projekt založený na penězích od návštěvníků, ale pouštějí k nim jenom jednotlivce nebo malé skupiny. Na jejich slonech se ale nepovozíte, zato vás hned ráno nechají vynosit obří kusy trusu ze sloní stáje. A komu tahle práce nevoní, připojí se později.

Každý den vyrážejí Seetha a Malika na procházku

Hlavní atrakcí totiž je prožít jeden obyčejný sloní den, nakrmit ho, projít se s ním po okolí, osprchovat ho hadicí a vykoupat ho v řece. To všechno v klidném tempu a nenuceně.

Boj s předsudky

Nejtěžší prý bylo prolomit předsudky. Slon chovaný bez řetězů, toho se lidi, sloní pečovatelé i majitelé báli.

„Majitelé slony nejradši pronajímají parkům, kde se na nich vozí turisti, anebo těžařům. Podstatné jsou pro ně jenom peníze. Proto bylo složité nějaké slony vůbec sehnat. Zvlášť když narušujeme zaběhnutý pořádek a dáváme slonům svobodu, co nejvíc to jde,“ vysvětluje Haršání.

Čtěte také

Mladá dívka se naučila výborně anglicky, nastudovala sloní reálie a získala u manželů Dissanayakových práci. Je jejich spojkou mezi slony, návštěvníky a mahúty, kteří někdy pečují o stejného slona celý život.

„Normálně používají speciální tyč s kovovým hrotem, kterou slona bodají a tlučou, když ho potřebují ukáznit. Naši mahútové mají tohle zakázané a sami nesmějí třeba pít alkohol nebo kouřit,“ zdůrazňuje Haršání.

Manželé Ánanda a Málí se rozhodli postarat se o lepší život alespoň dvěma srínlanským slonicícm

Jde to i bez násilí

Zvíře musí zdejší mahútové ovládat bez násilí, jenom pomocí 36 speciálních výrazů, na které slon slyší a reaguje.

„Mahúty si pronajímáme spolu se slony, a když jeden tato pravidla nechtěl přijmout, vyměnili jsme ho. Teď máme takové, co jim tenhle styl vyhovuje, a myslím, že taky oni jsou spokojení,“ dodává Haršání.

Čtěte také

A zjevně i ona má radost z toho, že pracuje se slony, kteří si možná jako jediní na Srí Lance užívají luxus nepřetržitého volna.

autor: jkb
Spustit audio