Volební právo rodin

28. červen 2003
Duel Radiožurnálu

Od mikrofonu přeje dobrý poslech Jan Pokorný. Mezi těmi takzvaně velkými tématy politických diskusí, jakou je třeba v poslední době reforma veřejných financí, se občas objevují náměty, řekněme, subtilnější, které ale také nepostrádají na zajímavosti. Volební právo rodin. Názory na toto téma si vymění prosazovatel této novinky, místopředseda KDÚ ČSL, Tomáš Kvapil. A oponent, místopředseda Poslanecké sněmovny za ODS, Ivan Langr. Dobrý den.

Moderátor (Jan Pokorný): Vás dva přeci jenom něco spojuje, jste oba z Olomouce. Lidovci říkají, volební právo rodin, tedy někteří lidovci, má podle nás jediný cíl, posílit postavení a význam rodiny. Řekněte, pane Kvapile, stručně, jak?

Host (Tomáš Kvapil): Tak, rodina s dětmi je v současné době nejohroženější skupinou, sociální skupinou, založit rodinu a přijmout děti znamená dostat se častokrát do poměrně silných ekonomických obtíží, to bych řekl, že je jeden důvod proč je potřeba se zamýšlet nad tím, jak posílit rodinu v naší společnosti a ten druhý důvod je ten, že naše populace stárne. Průměrně se už teď dožíváme pětasedmdesáti let a ta část na pomyslné ose prostě našeho národa , ta starší část nabývá na větší váze. Proto si myslíme, že je vhodné uvažovat o tom, jak vyrovnat tuto nerovnováhu, jak prostě dát větší vliv, řekl bych, té mladší části toho voličského spektra.

Moderátor (Jan Pokorný): První názor Tomáše Kvapila. První oponentura Ivana Langra.

Host (Ivan Langr): Tak nevím, jestli začnu oponenturou. Spíš naopak

Moderátor (Jan Pokorný): Budete řekl bych, že význam rodiny je důležitý.

Host (Ivan Langr): Budu souhlasit přesně, vy mi čtete myšlenky, pane redaktore. Já musím souhlasit se svým kolegou v tom, že rodina, význam rodiny je klíčový pro, pro společnost, která je postavena na zdravém, zdravém základě. Otázka zní, zda je skutečně posílením významu rodiny , zda je prospěšné pro společnost realizování toho záměru, který předkládá kolega ze strany lidové. Já se domnívám, že nikoliv a že můžeme debatovat a diskutovat o tom, jak posílit význam rodiny, nicméně, domnívám se, že cesta je úplně jiným způsobem, než volebním zákonem. Bavme se o tom, jak ekonomicky zvýhodnit, jak zavést třeba společné zdanění rodičů, jakým takovýmto způsobem ten význam zvýšit.

Moderátor (Jan Pokorný): Když by byl trochu demagogický, tak kdybych řekl, že by bylo dobré třeba posílit i vztah lidí ke zdraví, tak bych to třeba měl zkusit také volebním právem, teď to neironizuju, ale řeknu třeba, ten, kdo byl za rok jednou nemocný, tak má o pět hlasů víc, než ten, který na své zdraví tolik nedbá a kouří.

Host (Tomáš Kvapil): No, to trošku ironizujete, protože. . .

Moderátor (Jan Pokorný): Ale zkouším spíš vyvolat takový jako názor.

Host (Tomáš Kvapil): Jde o to, zda skutečně nedat to hlasovací právo i dětem. Samozřejmě, ta představa je taková, že by do určitého věku, zřejmě do osmnácti let, toto volební právo za ně realizovali rodiče, kteří za děti mnoho věcí už dnes spravují, naplňují jejich práva nebo je realizují, zodpovídají za ně, stejně tak jako jsou zodpovědní i za plnění některých povinností, které děti mají. A rozhodně se nejedná o to, aby měl některý občan více hlasů, než jiný, protože tady by šlo o hlas toho dítěte, stejně tak, jako rodiče třeba spravují majetek svých dětí do určitého věku, tak i by šlo o to mít toto právo. Já bych ještě na věc řekl, že je otázka, i zda v případě komunálních a regionálních voleb už dnes by tato cesta nebyla přímo otevřena. Protože podle ústavy je volební právo do Poslanecké sněmovny a Senátu omezeno věkem osmnácti let, ale do voleb do zastupitelstev územních celků, tedy obcí a krajů nic takového v ústavě není. Myslím si, že to, že to omezují ty příslušné volební zákony, takže je to nad rámec ústavy.

Moderátor (Jan Pokorný): Ivan Langr má slovo.

Host (Ivan Langr): Já určitě nesouhlasím s tou poslední tezí. Prostě máme aktivní a pasivní volební právo stanovené limity osmnáct a dvacet jedna let a toto je skutečně absurdní, extenze toho, toho lidoveckého záměru. Ale já si nemyslím současně, že ten váš příměr, pane redaktore, o tom zdraví a o tom, zda by ten, kdo se vědomě sebepoškozuje, oproti tomu, kdo žije zdravým způsobem života, tak zda ten první by neměl být nějakým způsobem postižen, například výší zdravotního pojistného, tedy, proč ten zdravý by měl přispívat do solidárního systému úplně stejně, jako ten, kdo se poškozuje a čerpá z toho.

Moderátor (Jan Pokorný): To je ale trochu jiná debata, já jsem to bral skutečně demagogicky, když by někdo chtěl posílit význam rodiny tím, že se zavede volební právo, pak já bych chtěl třeba posílit význam přístupu ke zdraví tím, že podle nemocnosti, ale skutečně jako netrvám na tom.

Host (Ivan Langr): Redaktor veřejnoprávního rozhlasu se přiznává k tomu, že vystupoval do určité míry demagogicky, ale beru to jako přátelské škádlení. Já vidím i další úskalí, vedle celé řady dalších tohoto návrhu je , a to je ta skutečnost, že ono volební právo de facto nepatří ale těm dětem, ony ho vykonávají rodiče a to znamená, že děti dávají svým rodičům jakýsi bianko šek k tomu, aby rodiče za ně, za ně rozhodovali a znám páry, manželské páry, které každý z těch, muž i žena volí úplně někoho jiného, velmi by mě zajímalo, jak, jak by to probíhalo, probíhalo v tomto případě.

Moderátor (Jan Pokorný): Můžeme to brát jako položenou otázku, jak by to bylo, pane Kvapile, kdyby byl někdo v rodině voličem ODS a ten druhý by byl voličem .... . .

Host (Tomáš Kvapil): Už jsem hovořil, máme určité techniky, jak by se takové volební právo vykonávalo. Samozřejmě, že to je na obsáhlou diskusi, nelze to si představovat, že něco takového by bylo přijato během několika měsíců nebo i let, protože jen ve Spolkové republice Německo se na toto téma vede snad už téměř osmiletá diskuse a není u konce, ale je velmi vážná a míněná vážně na straně příznivců i odpůrců, protože je to jistě věc velmi zásadního charakteru, která by si vyžadovala i změnu ústavy a tak dále. Ale teď k té technologii nebo k možnému způsobu proveditelnosti. Jestliže dnes jde někdo volit a nebude volit ve svém volebním okrsku, požádá o vydání voličského průkazu na obecním úřadě, ten dostane na základě tedy občanského průkazu a je vyškrtnut z takzvaného stálého voličského seznamu. Ta má představa na řešení tohoto problému, jak tedy volit za děti, tak by mohla být následující. Opět za toto dítě by musel rodič si jít pro voličský průkaz na ten obecní úřad, prokázal by rodným listem, že je tedy rodičem tohoto dítěte a musel by doložit i souhlas druhého partnera, druhého rodiče, že on je ten, kdo má uplatnit toto volební právo. A samozřejmě, předpokládám, u zodpovědných rodičů, že i o tom, jak ho uplatnit ve prospěch koho, by s dětmi nejméně diskutovali, ale samozřejmě,že rodiče, jak už třeba jsem hovořil o těch majetkových právech, tak jistě se radí se svými dětmi, ale je na nich to rozhodnutí, komu nakonec nebo jakým způsobem to majetkové právo uplatní. Předpokládá se, že v zájmu toho dítěte.

Moderátor (Jan Pokorný): Má, pane místopředsedo, tato cesta nějaká úskalí, která tam vidíte hned, jak se říká na první dobrou?

Host (Ivan Langr): Tak já vidím to samotné největší úskalí v té , v té vlastní filosofii toho, toho návrhu. Protože on se tváří jako , jako spravedlivý, ale ve své podstatě je nesmírně nespravedlivý.

Moderátor (Jan Pokorný): Ke komu a k čemu?

Host (Ivan Langr): On připouští, že desetičlenná rodina, nepřizpůsobivá, která, jejíž rodiče nepracují, děti nechodí do školy, celá rodina žije ze sociálních příspěvků, tedy na úkor společnosti, na úkor těch, kteří do, do toho společného měšce přispívají ze svých daní, má podle tohoto návrhu zákona

Moderátor (Jan Pokorný): Není to ještě návrh zákona.

Host (Ivan Langr): Tak podle této myšlenky má větší právo, než třeba tříčlenná rodina. Lidí, kteří spořádaně pracují celý život, jsou zodpovědní, mají tedy ale jenom jedno dítě, odvádí peníze , daně, sociální, zdravotní pojištění a podle tohoto , podle této myšlenky, by ti, kteří nepřispívají do toho společného měšce a jenom berou, měli mít víc práv, než ti, kteří naopak přispívají a chovají se zodpovědně. A to je ta nejhlubší nespravedlnost, která je. A jestli hovoříme o, o reformě, já bych ji viděl úplně někde jinde. Ve změně volebního systému, přechodu na jednokomorový parlament, zmenšením počtu poslanců a podobně. Ale jestli bysme měli hovořit o spravedlnosti ve volebním systému, potom měřme podle toho, kolik každý z nás přispívá do společné pokladny, ze které ten stát žije a poskytuje nám všem své služby. V tom tu spravedlnost vidím.

Moderátor (Jan Pokorný): Co říkáte na tuto výtku směrem v uvozovkách k nespravedlnosti?

Host (Tomáš Kvapil): Jen bych se vrátil ještě k počátku té debaty. Kolega Langr zde řekl, podpora rodiny je něco velmi žádoucího, co tedy nejen on, ale celá ODS má na mysli a já to velice pozitivně vnímám. Myslím, že, já jsem se díval do volebních programů všech, v podstatě, parlamentních stran i komunistů a ve všech se objevuje věc, podpora rodin , akcent na děti a na rodiče a tak dále. Když ovšem přijdeme do praxe, tak ta skutečnost je hodně odlišná, než to, co se v těch volebních programech slibovalo. Vezmu například , teď samozřejmě nahraji i trošku kolegu Langrovi, ale vezmu i reformu veřejných financí. Tam není nikdy zpochybněno to, že by se měly důchody valorizovat a dokonce ta valorizace je daná zákonem. Je to zákonný nárok důchodců na to, že se po určité době, podle inflace a tak dále, prostě ty důchody zvýší. Nic takového nenajdeme u přídavků na děti, nic takového nikdy nebylo i za vlády tedy ODS a naší, ať jsme spravedliví, nebylo u rodičovského příspěvku a reforma veřejných financí je bezpochybně nutná a důležitá a bude se dotýkat nejrůznějších skupin obyvatel, ale chci tím ukázat, že na důchodce se přece jen hledí trošičku měkčím způsobem, než právě na ty rodiny s dětmi, které ,podle mého názoru, si zaslouží tu pozornost naopak ještě vyšší, protože v těch dětech je budoucnost naší společnosti a ty děti jednou nás, jako důchodce, doufejme budou schopny živit.

Moderátor (Jan Pokorný): Pan místopředseda Kvapil říká, že vám tímto nahrává.

Host (Ivan Langr): Tak nahrává a já musím ocenit

Host (Tomáš Kvapil): Myslím o těch veřejných financí.

Host (Ivan Langr): Já musím ocenit tuto otevřenost a, a férovost, takže to nehodlám zneužít, jenom přidám k tomu. . .

Moderátor (Jan Pokorný): Můžete férově zasmečovat.

Host (Ivan Langr): . . . Ještě jeden, jeden argument. Ten problém opravdu je v tom, že seniorům se, lidově řečeno, nic neděje, nic nestane v rámci takzvané reformy veřejných financí, ale ty mladé lidi, respektive lidi v produktivním věku to postihne ještě více, neboť vláda přichází s tím zastavením oné studené progrese, to znamená, zvyšování těch odpočitatelných položek a de facto zvyšuje daně a lidem, kteří pracují, vydělávají, tak bude brát peníze ještě víc, než, než dosud. Takže v tomto má kolega pravdu, neraduji se z toho, jenom si myslím, že to je opravdu proti, proti smyslu celé řady volebních programů.

Moderátor (Jan Pokorný): Možná ale stejně , když říkal pan místopředseda Kvapil, že si prohlédl všechny předvolební a volební programy politických subjektů a našel tam všude podporu rodin, tak lze zase v mnoha programech najít i podporu drobných a středních podnikatelů, o které se také mluví minimálně třináct let. A kdyby jste se zeptali drobných a středních podnikatelů, co je pro ně podporou, tak by asi odpověděli moudrým mlčením.

Host (Ivan Langr): My se snažíme o . . .

Moderátor (Jan Pokorný): Vraťme se prosím k tématu.

Host (Ivan Langr): My se snažíme jako ODS o férový, spravedlivý přístup ke všem těmto skupinám, a proto přicházíme s tou myšlenkou rovné daně, která říká, každému úplně stejně, ne jednomu dát víc na úkor toho druhého.

Moderátor (Jan Pokorný): Nechme to na debatu o veřejných rozpočtech.

Host (Tomáš Kvapil): Já bych se ještě chtěl dotknout toho problému, neodpověděl jsem vlastně na tu otázku, že bude mít vlastně rodina, sociálně obtížně přizpůsobivá, více hlasů s větším počtem dětí, než tedy ta, která je taková, řekl bych, vzorovou rodinou. Samozřejmě, že toto je výtka legitimní, vážná, nicméně, nerad bych se tímto nechal strašit, protože rodin, které mají více dětí, více jak tři děti, je tady zhruba dvacet tři tisíc. Mají dohromady nějakých, něco přes sto tisíc dětí. Přitom celkově dětí do osmnácti let je dva miliony, sto tisíc, to znamená, je to v tomto počtu, a to ještě mezi těmi početnými rodinami jsou samozřejmě, možná i většinově, ty slušné, poctivé, které opravdu dobře vychovávají děti, takže bych se tím nechtěl nechat strašit a ani posluchače.

Moderátor (Jan Pokorný): Objevuje se argument, že lidovci se tímto snaží získat hlasy, ber kde ber. Souhlasíte s takovou tezí, pane místopředsedo Langre?

Host (Ivan Langr): Tak já to. Vedeme dosud velmi seriozní diskusi na toto téma a ani já se nesnažím to bagatelizovat, ale přiznám se, mám-li trošku s takovým tím jízlivým úsměvem na tuto vaši otázku zareagovat, tak na mě to prvotně ten dojem dělalo, že , že kolegové ze strany lidové hledají hlasy, jak se jenom dá, tváří v tvář poklesu preferencí, ale je-li to pravda nebo ne, tak to ví jenom oni a já jim nechci sahat do svědomí.

Moderátor (Jan Pokorný): Vy asi řeknete, že to není pravda, pane místopředsedo Kvapile?

Host (Tomáš Kvapil): No, já jsem před chvílí už hovořil o těch početných rodinách, o jejich počtu, o tom, kolik mají dětí, jaké je to množství a není to prostě ani pět procent, takže on samozřejmě ,no a to ještě nejsou . . .

Host (Ivan Langr): . . .Odhady jsou pět a půl . . .

Moderátor (Jan Pokorný): Pozor teď citujete SCAC a tam bychom se o tom mohli bavit dlouho, jaká to byla metodika a kde bylo těch pětatřicet procent, kteří neodpověděli, pane místopředsedo.

Host (Tomáš Kvapil): Rozhodně to není vylepšení nějaké voličské základny.

Moderátor (Jan Pokorný): Mě zaujala jedna věc, druhý místopředseda křesťanských demokratů, Jan Kasal, napsal v novinách. Cituji - dokud totiž rodiny nebudou pro politiky zajímavé i z hlediska jejich významu ve volbách, tak mnohdy zůstane pouze u proklamované podpory. Jak v tom mám najít souvislost s tím volebním právem rodin?

Host (Tomáš Kvapil): No tak, je to vlastně názor .. . .

Moderátor (Jan Pokorný): Kdybych byl znova demagog a udělal radost panu místopředsedovi Langrovi. . .

Host (Ivan Langr): Udělejte.

Moderátor (Jan Pokorný): . . Neudělám. Tak řeknu, že rodiny jsou po politiky zajímavé pouze pokud mají volební právo všechny děti, pokud je tam hodně hlasů.

Host (Ivan Langr): Teď jste mi udělal radost.

Moderátor (Jan Pokorný): To jsem nechtěl.

Host (Tomáš Kvapil): Samozřejmě, že by to tak nemělo být, ale já jsem ukazoval, i na těch volebních programech a na skutečnosti nebo na realitě, jak to je. Že skutečně , protože volební programy jsou jakousi reklamou dané politické strany a do reklamy se napíše ledasco a skutečnost je pak někdy jiná a já si myslím, že ta skutečnost podpory rodin, při těch konkrétních rozhodnutích pro jednotlivé návrhy zákonů a tak dále, tak tomu neodpovídá. Já jsem se například snažil, formou pozměňovacího návrhu, prosadit možnost vyššího přivýdělku rodiče, který je na takzvané mateřské nebo rodičovské dovolené. Dnes je to jeden a půl násobek životního minima a navrhoval jsem jedna osm. Ani ne tak o moc zvýšení. A řeknu vám, napříč politickými stranami, toto bylo. v minulém volebním období, odmítnuto. Tehdy se jednalo o rodiče dětí postižených, protože i tam takové omezení je. Dnes je ten posun větší, možná, že se dočkáme toho, že tato klausule bude úplně zrušená, moc bych si to přál.

Moderátor (Jan Pokorný): Možná bych se dopustil závěrečné otázky, která si myslím, že je vážnější, než některé z těch, které jsem položil před chvílí, protože ona z téhle debaty vyplývá. Jak investovat do budoucnosti, aby se víc myslelo na děti?

Host (Ivan Langr): To souvisí s tou podporou, protože nic v životě není zadarmo a i podpora jedné části společnosti znamená, že je tak činěno na úkor druhé části společnosti. Otázka, jak jsou ty části větší. A já si myslím, že ta podpora je, je nejlepší v tom smyslu, když nebudeme prostřednictvím státu tolik lidem zasahovat do jejich života, říkat jim , co mají dělat, kolik musí platit peněz, jak se musí chovat, ale ponecháme-li jim větší míru svobody v tom rozhodování a na příklady o ekonomických instrumentech té podpory, že prostě stát začne hubnout, přestane brát lidem prostřednictvím daní a různých nesmyslných poplatků tolik peněz, kolik bere dosud, řekne, jsi-li rodič, jsi-li otec nebo matkou, matkou v této rodině, já jako stát ti neukradnu tolik peněz, kolik ti kradu teď a nechám ti podstatně větší prostor pro to, aby ses sám rozhodl, co se svými dětmi, se svojí rodinou chceš dělat, to je nejférovější a podle mne nejlepší podpora.

Moderátor (Jan Pokorný): Říká místopředseda Poslanecké sněmovny na ODS, Ivan Langr. Jak odpovídáte na tutéž otázku vy, pane místopředsedo Kvapile?

Host (Tomáš Kvapil): Já s touto myšlenkou naprosto souhlasím. Myslím, že budeme-li u té rodiny, tak stát by měl zasahovat do rodiny jedině v případě páchání trestné činnosti a jinak by ji měl podporovat, samozřejmě ekonomickými nástroji, jako jsou daňové věci, možná i přídavky na děti, protože ty jsou důležité pro ty, kteří nemají takové příjmy, aby daňové odpočty pro ně mohly být zajímavé. Jsou to všechno jako nástroje, které napomohou něco vylepšit, ale já se přiznám, že po , v roce 99 jsem slyšel poprvé tu úvahu o volebním právu dětí. Zprvu jsem se jí usmíval, jako asi každý, kdo to slyší poprvé. Za ty čtyři roky se moje uvažování posunulo tak daleko, že se domnívám, že je to klíč k řešení tohoto problému, že je to dokonce, v celé Evropě bude jednou nezbytnost pro to, aby měl nás kdo živit a aby Evropa nevymírala stejně, jako český národ.

Moderátor (Jan Pokorný): Já vám děkuji za názory. Hosty byli Ivan Langr a Tomáš Kvapil. Na shledanou.

Host (Tomáš Kvapil): Na shledanou.

Host (Ivan Langr): Na shledanou.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autor: jap
Spustit audio

Více z pořadu