Bití, pálení cigaretami, topení. Nadějí pro fyzicky týrané děti je pomoc všímavého okolí

Fyzické týrání zažila v dětství dnes 39letá Jana z Olomouckého kraje. „Máma mě nejčastěji bila hadicí od pračky, házela po mně vše, co ji šlo pod ruku – nůž, hrnek, vidličku a podobně. Tahala mě za vlasy a držela pod krkem. Většinou mě bila, když byla opilá, což bylo teda velmi často,“ vypráví. Kvůli bití je nedůvěřivá k lidem, má nízké sebevědomí a nedokáže dávat najevo city.

Čtěte také

Každý pátý Čech zažil minulý rok domácí násilí. Díky terapeutické práci násilníci získávají nadhled a přijímají zodpovědnost, říká terapeutka

Jedním ze signálů bylo, že Jana přestala kvůli škrcení nosit na krku řetízky nebo šálu. „Po fyzické stránce nedokážu nosit nic na krku. Ať už šálu, náhrdelník, nebo rolák. Mám pocit, že mě někdo škrtí. Pár lidí z nejbližšího okolí o tom vědělo nebo si mohli všimnout. Často mi pomáhala sousedka dezinfikováním nebo zalepením rány,“ pokračuje Jana, která se po pokusu o sebevraždu přestěhovala k tetě.

Signály týrání

Jana se za týrání styděla, vymýšlela si, proč má modřiny, podlitiny nebo tržné rány. Signálem byly tedy časté údajné nehody. Jednou říkala, že bourala na kole, pak že ošklivě spadla nebo že se nedívala a zakopla na chodníku. „Ve škole jsem si vymýšlela, že jsem spadla, aby to nikdo nevěděl. Žila jsem na vesnici, kde se všichni znali a každý o sobě věděl vše. Takže si okolí mohlo všimnout, jen si myslím, že tenkrát si každý hleděl svého.“

Čtěte také

Máte podezření, že někdo týrá dítě? Nemusíte nic prokazovat, ale nahlaste to, vyzývá advokátka Hrdá

Na týrání dětí může upozornit i anonymně kdokoli. O konkrétním postupu se lze poradit na Lince důvěry 116 111. Zasáhnout můžou sousedé, širší rodina, lékaři a zdravotníci nebo kdokoli ve školce nebo škole. Signály a vodítka špatného zacházení s dětmi ukazuje například karta KID.

Profese, které pracují s dětmi, se mají při podezření zaměřit na různá opakovaná poranění, ať už modřiny, šrámy, řezné rány, škrábance, popáleniny, otoky nebo lysiny. Sledovat mají náhlou změnu váhy, zanedbanou hygienu nebo nošení oblečení, které může i ve velkém vedru zakrývat případné rány. Podstatné je sledovat i přístup rodičů k dětem a to, jestli nejsou pod vlivem alkoholu nebo drog.

Týrání láme dětem duši

Že si okolí všímá týraných dětí málo, sleduje ředitelka Dětského krizového centra Zora Dušková. „Přála bych ohroženým dětem, aby se to dělo častěji. Potřebovali bychom posílit detekci ohrožených dětí, vnímavost celé populace k fyzickému násilí vůči dětem. Těch odtajněných případů je určitě velmi málo, je to špička ledovce,“ vysvětluje psycholožka Dušková.

Psycholožka Zora Dušková|foto:Veronika Hlaváčová, Český rozhlas

Podle ní má výchova rozvíjet a podporovat v dítěti to dobré. Doplňuje, že fyzické trestání dětem láme duši, bere potenciál k rozvoji, utiskuje ho a zašlapává ho do země. Naopak pozitivní způsob výchovy má daleko větší efekt.

„Část rodičů se uchyluje k fyzickým trestům a k týrání v rámci nějaké své bezradnosti ve výchově. Bití dětí je hromosvod pro nezvládnuté emoce. Někteří rodiče neumí využívat pozitivní způsob výchovy jako je ocenění nebo pochvala. Bohužel česká výchova vychází z poměrně trestajících kořenů a pořád ještě i fyzické trestání dětí se svým způsobem považuje jako za něco akceptovatelného, za nějakou normu ve výchově,“ popisuje psycholožka a ředitelka neziskového Dětského krizového centra Zora Dušková, která je pro zákaz veškerých fyzických trestů dětí.

Čtěte také

Třetina lidí, kteří mají zkušenost s domácím násilím, ho zažila už v dětství. Jak z kolotoče ven?

Dětské krizové centrum řešilo tisícovky situací, kdy byly děti brutálně týrané. Šlo o bodání nůžkami, bití vodítkem na psa nebo anténou a řemenem. Děti byly topené, škrcené nebo pálené cigaretami. Měly natržené ušní boltce, zlomené končetiny nebo otřesy mozku.

„Vzpomenu si na chlapce, který byl bitý plácačkou na mouchy takovým způsobem, že měl na těle obtisknutou tu mřížku plácačky ještě několik dní. Setkáváme se s dětmi, které byly záměrně opařené a pálené cigaretami, do kterých se kopalo a podobně,“ popisuje otřesné týrání Zora Dušková.

Úlekové reakce

„Týrání se bohužel týká i kojenců a batolat. Menší děti velmi často vykazují úlekové reakce. Napřáhnete ruku, protože letí moucha a chcete ji odehnat a dítě se přikrčí, kryje si hlavu, běží se někam schovat. To jsou vždycky velmi nápadné ukazatele,“ popisuje Dušková a dodává, že týrané děti bývají stažené, úzkostné, nejisté a plaché.

Čtěte také

„Nechtěli nikoho zatěžovat.“ Varovným signálem je opouštění vztahů a plánů – kromě plánu sebevraždy

Kvůli možnému fyzickému útoku se týrané děti snaží být neviditelné. „Ty děti vyrůstají v patologickém prostředí. Každá pozornost, která je na to dítě zaměřená, s sebou může nést také potrestání a týrání. Takže ty děti jsou skutečně velmi tiché, pasivní, neprojevují se nějak emotivně, neradují se. A mě vždycky znovu a znovu překvapí, že to jsou děti velmi způsobné. Děti, které raději třikrát poděkují, aby náhodou neporušily nějaké pravidlo a aby na sebe nestrhly zlobu, hněv a potrestání,“ vysvětluje chování týraných dětí dlouholetá ředitelka Dětského krizového centra Zora Dušková.

Dalším z nápadných signálů může být maskování zranění. Děti nosí i v létě dlouhé rukávy a nohavice a nechtějí se převlékat třeba na tělocviku.

„Svléknout se znamená ukázat, že mám někde na těle rány a stopy po násilí. Právě fyzicky týrané děti jsou ale velmi odkázané na to, že jejich neutěšenou situaci zachytí někdo z okolí a někdo z okolí na ni poukáže,“ konstatuje Dušková a zmiňuje, že se může o postupu kdokoli poradit na Lince důvěry, která je anonymní.

Péče mimo rodinu

Pomoct můžou formy intervence v rodině, v rámci kterých se pracuje s rodiči a mapuje se spouštěč násilí. Některé situace jsou ale podle Zory Duškové tak vyhrocené, že je lepší, aby dítě žilo mimo rodinu.

„Některým rodičům na svých dětech v podstatě nezáleží. Není tam vybudovaná citová vazba mezi rodičem a dítětem a tam potom není tu změnu na čem stavět. A pro takové děti je určitě ve výsledku lepší odejít do péče mimo rodinu. A to do péče, která je korektní a férová a kde jsou ty podmínky prostě jasně nastavené. Kde se děti dočkají laskavosti, předvídatelnosti a lásky od pečujících osob,“ uzavírá Dušková.