Vodíkové články už nejsou sci-fi. Začnou pohánět auta do deseti let, říká Aleš Doucek

22. srpen 2017

V alternativních pohonech a zdrojích energie je podle Aleše Doucka budoucnost a první vodíkové autobusy už se objevují v evropských městech. Čeští výzkumníci vodíkových technologií předpokládají jejich rozšíření do deseti let. „Pokud vše dobře půjde, tak se tu do deseti let začnou objevovat auta a autobusy,“ myslí si Aleš Doucek, který se zabývá výzkumem vodíkových technologií v Ústavu jaderného výzkumu v Řeži.

Veškerá vodíková vozidla jsou vlastně elektromobily, ale baterie jsou nahrazeny palivovým článkem. Co dnes limituje elektromobily je dojezd a dlouhé nabíjení. „Existují nabíječky, kde se podařilo zkrátit nabíjení na desítky minut. Když se tankuje vodík, tak u osobního automobilu je natankováno za tři až pět minut, u autobusu do deseti minut,“ popisuje Doucek. „Dojezd je u osobních automobilů kolem 500 kilometrů, u autobusů mezi 250 až 300 kilometry, což je naprosto dostatečné pro městský provoz.“


Palivový článek funguje tak, že se do něj z tlakových lahví přivádí vodík, ze vzduchu se bere kyslík a při elektrochemické reakci v palivovém článku vzniká elektrická energie, která se využívá v elektromotoru.

Efektivita vodíkových článků je vyšší než u spalovacích motorů. Při spalování vodíku jde 50 procent do eletrické energie a 50 procent do tepla. To je výhoda například v zimním provozu. Na rozdíl od baterií tak získáváme teplo, kterým lze dopravní prostředek vytápět.

Výhody vodíkového pohonu jsou podle Doucka obrovské. „Autobus neprodukuje žádné emise, z výfuku mu odkapává voda. Pro města by to byl obrovský přínos.“

Logo

Autobusy na vodíkové články už ve světě normálně jezdí. V Evropě, která je z hlediska autobusů ve světě nejdál, se počet vodíkových autobusů blíží stovce.

„Není to zatím běžný provoz, zatím se testují menší flotily pěti až deseti autobusů. Hamburk, Londýn, Skandinávie je hodně aktivní,“ raduje se Doucek. „Hamburk má velmi dobře propracovanou strategii, jak postupně veškeré autobusy, které tam jezdí ve veřejné dopravě, nahrazovat elektrobusy nebo autobusy na vodík. To je cíl Hamburku, aby měli v blízké době dopravu bez emisí.“


Mysleli jsme si, že uděláme prototyp, pár let ho budeme testovat a pak nic nebude stát v cestě tomu, aby ty autobusy jezdily ve velkém.Aleš Doucek, Ústav jaderného výzkumu v Řeži

Výzkumný ústav v Řeži byl hlavním partnerem při realizaci českého vodíkového autobusu TriHyBus. Ten vyvinuli spolu se společností Škoda Electric a Proton Motor. „Vypadá jako trolejbus, ale není připojen na trakční síť, odkud by bral elektřinu, ale vyrábí si ji sám v palivovém článku,“ popisuje stroj Doucek.

Zdálo se, že českému vodíkovému autobusu nestojí nic v cestě. „Jenže tou dobou vrcholila finanční krize, všichni šetřili a dlouhou dobu všichni jeli v úsporném režimu,“ vzpomíná Doucek.

autoři: lvb , jaw
Spustit audio