Vlak samby. Čerstvý kyslík pro brazilskou kolektivní paměť

Připravit se na cestu, udělat fotku a jedeme

V Riu de Janeiru oslavili národní den samby. Už podvacáté k tomu vypravili z nádraží Central speciální Vlak samby. Je to velká akce, při které nastoupí do vagonů kromě běžných cestujících taky kapely a dojedou do jedné čtvrti na předměstí, kde oslavy pokračují. Letos bylo vlaků dokonce pět a něco takového si nemohl nechat ujít náš zpravodaj David Koubek. Přečtěte si jeho dojmy...

Jeden z cestujících je v transu, jako by byl už karneval – a křičí, že letos musí jeho škola samby Portela vyhrát karneval. Nejzkušenější muzikanti Portely, té nejtradičnější, hrají právě v tomhle vagonu. Všichni kolem umějí slova…

Zatímco dvě ženy mi zpívají venku, další muž se cpe do prvního vagonu, i když je fanoušek školy Kolibřík. Tady prý klidně převlékne pomyslný sambový dres. Vlakem samby jezdí každý rok, protože tady je samba zázračná.

Emancipace samby

U zrodu festivalu stál hudebník Marquinhos de Oswaldo Cruz. „V Praze máte kromě hudby třeba krásnou architekturu, hmotné památky. My v našich chudých čtvrtích nemáme nic takového hmotného: všechno to je nehmotné dědictví. Vlak samby dodává téhle naší kolektivní paměti čerstvý kyslík.“

Konečná je ve čtvrti Oswaldo Cruz. Odtamtud byl i velký muž samby Paulo da Portela, který pomohl k její emancipaci.

Na začátku minulého století pronásledovala černošské muzikanty, co hráli sambu, policie. Paulo da Portela hledal útočiště právě ve vlaku. Z práce domů odjížděl vždy v 18.04 – k rytmu pražců přidával sambu. Proto i Vlak samby tradičně odjíždí v tuto hodinu a minutu.

Vlak už je skoro plný, ale cestující stále lákají další