Víno potřebuji k životu stejně jako vzduch, říká moldavský vinař
Moldavsko trápí mnoho problémů. Je to chudá země a mladí lidé, pokud můžou, utíkají do zahraničí za prací. Navzdory chudobě a všem ostatním problémům si však Moldavané uchovávají národní hrdost. Když zavedou řeč na své moldavské víno, tak nikdy nešetří chválou.
Moldavsko je extrémně úrodná země. Sami Moldavci si z toho dělají legraci. Říká se, že ať tam strčíte do země cokoli, tak to zaručeně vyklíčí. I vínu se tady daří také dobře – vinice jsou všude. Na vesnici dokonce patří k dobrému zvyku vyrábět vlastní domácí víno. To abyste návštěvě mohli nalít, jak tady říkají, pořádný stakan.
Vesnice Dorockaja leží na levém břehu Dněstru. Čas jakoby se tady zastavil před sedmdesáti osmdesáti lety. Mezi malými barevnými domky se po blátivých cestách kolébají husy.
Vasiliji Konstaninoviči Něsterovovi je 74 let. Býval učitelem matematiky a fyziky, dnes je penzista. Vede mě na svou vinici: „To je moje pole. Osázel jsem ho vinnou révou před 11 lety. Vinice není velká, ale mně a mé rodině bohatě stačí.“
Pan Vasilij se sklání ke keříku vinné révy – nebo jak by řekli vinaři – sklání se k její hlavě. „Hodně pršelo. Samý plevel, vidíte? Ale hrozny jsou dobré. Je strašně důležité, abyste je sesbírali ve správný moment. Jakmile ho zmeškáte, nebudete mít dobré víno,“ vysvětluje mi zasvěceně.
Pan Vasilij si mě na chvíli přestal všímat a zamyšleně si prohlíží hrozny. „Některé hrozny,“ ukazuje, „jsou spálené sluncem.“ Ale jinak prý všechno vypadá dobře. A pak najednou ukazuje směrem k malým dveřím. Tuším správně, je to sklípek.
Dvacet schodů a s každým je chladněji a chladněji. Dole místnůstka 2 krát 5 metrů, kde by se už hodil svetr. „Tenhle sklep postavil můj strýc. Pamatuji si, když ho stavěli. Bylo to někdy v roce 1941,“ říká pan Vasilij. Bere do ruky malý džbánek a sklání se k velkému sudu. Bílé víno. Jednu sklenku, druhou a pak ještě třetí do sebe musím obrátit na jeho příkaz.
„V tomhle sudu mám 300 litrů, v támhletom 400 a v tomhle 260 litrů,“ ukazuje pan Vasilij a usmívá se, když dodává, že všechno je jenom pro jeho vlastní spotřebu. „Víno mám rád proto, že jsem Moldavan. Nedovedu si představit, že bych mohl žít bez vína a bez svých vinic. Víno potřebuju k životu stejně jako vzduch.“
Svou lásku k vínu se pan Vasilij pokouší zprostředkovat i mně. Přesunuli jsme se k sudu s červeným vínem. A co vám budu povídat, víno má skvělé. A tak jsem si u pana Vasilije v moldavské vesničce Dorockaja ověřil dobře známou věc: Že do vinného sklípku se schází zlehka, zato ven se z něj leze zatraceně špatně.
Zvětšit mapu: Moldavsko s hlavním městem Kišiněvem
