VIDEO: Zeleninu, kterou milovali i králové, rozhodně nepřeslechnete. Přesvědčte se
Jako léčivo ji používali staří Řekové, římský císař Augustus zase kvůli ní vytvořil zvláštní flotilu sloužící k přepravě vzácného zboží a zcela jí propadl i Král Slunce Ludvík XIV. Řeč je o jemné zelenině, chřestu, jehož mladé výhonky jsou vyhledávanou pochoutkou i dnes. Velkou tradici má jeho pěstování na severu Itálie, u Verony, kde vždy v květnu vrcholí oslavy chřestu. Při jeho zpracování je ovšem lépe mít zacpané uši…
Nacházím se v místech, kde se zpracovává chřest. Ve velké hale, v areálu farmy rodiny Vesentini. Jezdící pásy plné výhonků chřestu, ze začátku ještě od hlíny, později už zářivě bílých, hučí a skřípou. Není tedy divu, že lidé u pásů mají ucpávky v uších, někteří i sluchátka.
„Poté, co výhonky nad sazenicí odřízneme, vysypeme je na pás a první stroj je zkrátí na požadovanou délku 22 centimetrů. Jak vidíte, automaticky jejich konce usekává. Následně prochází jakousi myčkou, která je očistí,“ ukazuje mi Luca Vesentini doslova hřmotný, ale v každém případě i velmi rychlý proces zpracování žádané delikatesy.
„Pak je třídíme podle velikostí, kterých je celkem devět. Chřest rozdělujeme i podle barvy a potom ho chladíme v chladírně. Po zchlazení výhonky vyjmeme a balíme, buď po kusech, nebo půlkilových a kilogramových svazcích. Ten nejlepší, který je i největší, prodáváme za pět až šest eur,“ dodává Luca.
Poslechněte si, jaké zvuky vydává chřest při zpracovávání!
Farmu vedou společně tři bratři už 25 let a dnes vyvážejí chřest i do různých evropských zemí. Však ho také každý rok na jaře sklidí 300 tun. Zároveň mne ale pan Luca zasvětí do tajů pěstování rostliny, na které si pochutnávali už egyptští faraóni před pěti tisíci lety, jak to ostatně dosvědčuje i zachovaná freska.
Je zdravý a chutnal i králům
„Chřest se začíná sklízet dva roky po vysázení v patřičně upraveném terénu. Další postup závisí na tom, zda chceme bílý, nebo zelený. U bílého na něj navršíme zeminu, abychom zabránili fotosyntéze. Naproti tomu zelený chřest necháváme vyrůst ze země, je tedy vystaven světlu,“ vysvětluje mi Luca Vesentini s tím, že jde výlučně o ruční práci, která tak zajistí tu nejlepší kvalitu.
A chřest si ji vskutku zaslouží. Vždyť jde o rostlinu doslova nabitou výživnými a léčivými složkami.
„Chřest je dobrý pro naše zdraví. Obsahuje důležité minerály, je zdrojem folátů a draslíku. Pouhých šest výhonků obsahuje 135 mikrogramů folátů, což je téměř polovina doporučené denní dávky pro dospělého člověka, a 20 miligramů draslíku. Zelený chřest pak má v sobě spoustu vitamínu C a podobně,“ vypočítává pan Vesentini.
Však také už staří Řekové o chřestu mluvili jako o ozdravné a pročišťující zelenině. Špargl, jak se mu také lidově říká, ovšem je už po staletí i vyhledávaným afrodiziakem, a jak Luca Vesentini podotýká, chřest nesměl svého času chybět na žádné hostině pořádané milenkou francouzského krále Ludvíka XV., Madame de Pompadour. Tehdy se mu, díky jeho tvaru, totiž říkalo „špička lásky“, špička, která má zároveň nejsilnější a nejlepší chuť.
Nasladko i naslano. A jak vaříte chřest vy?
„Klasickým receptem je chřest s vejci, kdy ho nejprve dvacet minut vaříte a pak ho jíte s uvařeným vajíčkem. Připravit ho můžete i s rýží nebo s těstovinami, mezi nimi hlavně lasagne, tagliatelle nebo fettuccine. Dobrý je i s krevetami nebo jen tak, namáčený v oleji a s chlebem,“ dráždí mé chuťové buňky pan Luca, který v ruce demonstrativně drží svazek bílého chřestu té nejvyšší kvality.
Receptů pochopitelně existuje nepřeberné množství a oblíbené jsou i sladké dezerty z chřestu. Není tedy divu, že si tuto zeleninu oblíbila i řada italských populárních osobností včetně Sophie Lorenové. Nechybí však ani na slavnostních hostinách v Bílém domě nebo v Kremlu a jeho popularita opět roste i v České republice, která za 1. republiky patřila k chřestovým velmocem.
