Vepřová konzerva, borůvky a čaj z jehličí. Pavel Maurer zve na výlet do lesa

28. červenec 2019
Glosa Pavla Maurera

I les má svá pravidla. Nezapomínejme na to, říká ve své další glose odborník na dobré jídlo a pití Pavel Maurer. Pozval nás také na výlet do dětství s borůvkami a bramborami z popela...

Když mi bylo šestnáct, psal se rok 1975 a já vyrazil se dvěma kamarády prvně v životě na čundr. Pěšky, vlakem, stopem. Měli jsme na zádech populární vojenské baťohy zvané tele, kotlík, ešusy a celty na přikrytí. Spali jsme pod širákem a občas jsme si i něco uvařili.

V létě zapomeňte na bůček i tlačenku. Když jde o jídlo, vnímejte počasí, radí Pavel Maurer

Brokolice (ilustrační foto)

S realitou dnešní doby – s tím, že se počasí stále mění, je nestabilní, proměnlivé a často úplně vzhůru nohama – jsme se zřejmě už všichni, chtě, nechtě, smířili. Tam, kde bývalo celkem chladno, znenadání přicházejí neuvěřitelná vedra a v místech tradičně teplých je zase nečekaná zima. 

Přiznávám, že to nebyla žádná velká kulinární selanka, v té době byly populární třeba hrachové polévky v kostce, vepřové konzervy ve vlastní šťávě, paštiky a lančmíty. Ani nevím, jestli ještě dnes existují, ale nám to tehdy ohromně chutnalo. Ale jedli jsme i docela zdravé přírodní dobroty. Sbírali jsme houby, borůvky, a pak nás dokonce Příručka zálesáka naučila připravovat na několik způsobů i kapradí.

No, a když jsme si chtěli na ohni uvařit čaj, nebylo nic snazšího než natrhat listí ostružin, divokých malin, lesních jahod a trochu zeleného jehličí. Tahle čajová směska nás vždy ohromila svou jednoduchostí. Byla to prostě úplná lesní chuťová bomba! K tomu obyčejné brambory pečené v popelu a nic nám nechybělo!

Moc jsme toho neuměli, ale bavilo nás dodržovat jakási nepsaná pravidla polí, luk a lesů. Nikdy jsme se neodvážili třeba odhodit prázdnou konzervu někam do křoví, plastové láhve tehdy neexistovaly, tak to bylo jednodušší, protože jsme měli vojenské čutory a ty jsme si hlídali jako oko v hlavě.

Ojeté pneumatiky a PET lahve

Odpadu bylo prostě méně a ten, který jsme přece jen vytvořili, ten se prostě po táboření odnesl někam do vsi do popelnice. Zakopat odpadky do země v lese, to jsme si dovolili třeba jen šlupky od brambor nebo starý chleba. Také jsme si zakládali na tom, že pro správné ohniště se podle tábornických zásad musí odkopat trocha půdy, případné mechy schovat na stranu a oheň obložit kameny.

Na konci vandru se pak zase vše dalo do původního stavu a ohniště zakrylo odloženými drny. Ne, že bychom všichni byly zodpovědní jako Mirek Dušín s Jarkou Metelkou, ale bavilo nás dodržovat pravidla lesa a rádi jsme se vzájemně dělili nejen jídlo, ale i o své malé přírodní čundrácké zkušenosti.

Dnes je to v lese trochu jiné. Často narazíte na ojeté pneumatiky, PET lahve a plechovky od piva. Teď je doba prázdnin, putovních táborů, výletů, toužíme být ve volné přírodě… Věřím, že je nás snad přece jen trochu víc, co chceme přírodu zachovat i ochutnávat v té nejryzejší a nejčistší podobě.

autor: Pavel Maurer
Spustit audio