Venkovské muzeum v Rosicích má fofr. A ne jeden
Při návštěvě nejednoho muzea jste už možná viděli starý máslostroj, mlýnek na kávu nebo třeba žebřiňák, který jste před lety vyhodili jako bezcenné smetí. V Rosicích na Chrudimsku už pár let nevyhazují nic a všechno staré dávají do svého vesnického muzea. Sbírají staré nástroje, nábytek, ale třeba i tovaryšské listy nebo různé cedulky. Parta nadšenců vybudovala ve zrušené cihelně muzeum, ve kterém vystavují všechno, co dokumentuje, jak se na vesnici žilo v minulosti.
„Řada věcí pochází z dílny pana Charváta, další jsme dpolňovali z jiných dílen. Na místního řemeslníka Adolfa Charváta upozorňuje tady ta omšelá cedule. Spousta podkov pochází zase z rodiny Novotných. Provozovali tady kovářské řemeslo přibližně od 17. století,“ vypráví starosta Rosic Luboš Netolický a vede mě k místu, kde je několik čističek na obilí. Lidově se jim říkalo fofr.
„My jsme tomu taky říkávali pucmašina. Je tam velký větrák, který čistí zrno od plev. Myslel jsem si, že jsme jedni z posledních, kteří mají něco takového doma. Ale teď jich tu máme několik – různé typy. Ani jedna není stejná.“
Exponáty do muzea nanosili hlavně obyvatelé obce. Všechno má svoji patinu, jsou vidět roky používání. Správce muzea Josef Hromek si velmi cení například staré truhly ze zrušené pošty. Otevřít jde jen ztuha, na pomoc musí přijít kladivo. A co je uvnitř?
Jak se kdysi opravovala televize? Správnou ranou
„Je to úplně jednoduchý systém zamykání,“ říká pan Hromek. Vidíme tu různé šuplíky a přepážky. „Dá se to zdvihnout a pod tím je ještě další úložný prostor. Je to taková raritka.“
Muzeum ale ukazuje úplně všechno. Jsou tu chomouty pro koně i voly, hasičské stříkačky, pluhy, také mlýnky na kávu, staré kuchyňské váhy, nádobí, pračky a další elektrospotřebiče našich předků.
„Tohle je první takhle velká televize, která se dělala po těch malých s rádiem,“ prozrazuje správce muzea a ukazuje: „Byla to jen takováhle obrazovka, mám ji slíbenou, tak uvidíme. To už je rarita.“
Starosta Netolický dodává: „Nepamatuji, že bychom to někdy doma měli. Vím, že jsme mívali Lotose. Vzpomínám si, že se opravoval takovým speciálním úderem na přesně určené místo,“ dodává s úsměvem.
Vesnické muzeum v Rosicích u Chrasti je otevřené vždy v sobotu, kdy tu bývají trhy. Na obecním úřadě si lze ale návštěvu domluvit i kdykoliv jindy.
