Velikonoční jízdy Lužických Srbů
Křižáci nebo Velikonoční jezdci, to je tradice, která přežila Hitlera i časy socialistické Německé demokratické republiky. Zatímco v českých zemí patří k velikonočním zvykům pomlázka a malovaná vajíčka, Lužičtí Srbové vyjíždějí vždycky v neděli na tradiční Velikonoční jízdy. A kde hledat Lužické Srby? V Německu, v okolí Bauzenu, nebo chceteli Budyšína.
Jaromír MAREK:
Od vesnice k vesnici míří průvod jezdců na koních. Muži mají na sobě černé obleky, na hlavách vysoké černé klobouky. V čele procesí nesou korouhve, sošku Krista a kříž. Odtud také jejich název Křižáci, srbky Křižarijo. Petr Brezan vysvětluje, jaký je smysl Velikonočních jízd.
Petr BREZAN:
My jsme tady Horní Lužice, ve vesnici Pšošece. Máme tu lužickosrbskou vesnici a lužickosrbskou osadu, katolických křesťanů. A na Velikonoce vydají se jezdci v neděli ráno na Velikonoce, aby ohlásili světu, že Pánbůh z mrtvých vstal.
Jaromír MAREK:
Petr Brezan stejně jako řada Lužických Srbů mluví česky. Tak jako mnozí další studoval po válce v českých školách. Těmi prošel i Mercin Salovský, farář ze srbských Loštic.
Mercin SALOVSKÝ, farář z Loštic:
Křižarijo se německy nazývají Kreutzreuter, Křižarijo. Protože Ježíš Kristus zemřel pro nás na kříži. Kořeny jsou asi už v pohanské době, ale je to předkřesťanský, protože Křižarijo dneska nebo taky v minulých rocích zvěstují vzkříšení Kristova.
Jaromír MAREK:
Velikonoční jízdy mají v Lužici staletou tradici. Obyčej se nepodařilo vymýtit ani nacistům, ani za časů komunistické NDR. Největší ránu tradici ale zasadila kolektivizace, tehdy se zdálo, že Křižáci opravdu zmizí. Selský stav zanikl a s ním zmizeli i koně. Komunistická propaganda se také snažila zbavit Velikonoční jízdy náboženského obsahu. Vzpomíná Mercin Salovský.
Mercin SALOVSKÝ, farář z Loštic:
V době Ulbrychtova se to říkalo to je jenom taková návštěva, kde potom ti muži jsou pohostinní svými známými s kafem a je to takový obyčej. A za dobu kolektivizace rolnictví, když nebyli koně, už přestali na jistý čas v Budyšíně jezdit a v Bačonju.
Gerad VORNAR, farář z Bačonju:
Bylo to skoro tragický. Tady v mojí farnosti v Bačonju to přes 5 let nebylo. Teprve v roce 1978 se to znovu podařilo. Museli si koně přivézt z daleka, 50, 80 kilometrů.
Jaromír MAREK:
Doplňuje Gerad Vornar, farář z Bačonju. Koně se z celého Německa přivážejí i dnes a je jich stále víc a víc. Křižařijo je totiž nejen tradicí, ale tak přihlášením se ke katolické víře. A v tom jsou Lužičtí Srbové neústupní. Víra a jazyk byli a jsou dvěma pilíři jejich národní identity.
Mercin SALOVSKÝ, farář z Loštic:
Martin Luther říkal už v 16. století, když se překládala celá bible do němčiny, že nemá cenu překládat do lužičtiny celou bibli, ale vidíte, jak on neměl pravdu. To je důkaz proti Lutheru, on neměl pravdu. Bohudíky.
Jaromír MAREK:
Říká Mercin Salovský, farář z lužických Loštic. Důkazem jsou i Velikonoční jízdy, kterých se každoročně účastní 1500 jezdců a jejich počet rok od roku narůstá. Jaromír Marek, Radiožurnál.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.
