Ve Vídni zazvonil koncert. Sjeli se tam cyklisté
Jaké to je, když hluk velkoměsta přehluší cyklistické zvonky? Ve Vídni se jich na jednom místě sešlo asi patnáct set. Berte to jako pozvánku na hodně netradiční koncert.
Návštěvníkům Vídně nedávno asi trochu zvonilo v uších. Končil tam cyklistický týden, kdy bylo město plné bicyklů. Kolo sice patří k oblíbeným dopravním prostředkům Vídeňanů i normálně, v minulých dnech se ale zvonky cyklistů rozléhaly úplně všude.
V kinech se promítaly cyklofilmy, na přehlídkách se ukazovala cyklomóda, v parcích se pořádaly cyklopikniky. A došlo i na speciální koncert. Hrála se skladba pro jednoho dirigenta, pět jízdních kol a přibližně 1500 zvonků.
Dobře hájené cyklostezky
Na jednom vídeňském náměstí se právě vše chystá k jedinečnému koncertu cyklistických zvonků. Dirigent Sebastian Aigner má ještě chvilku čas mi popsat, jak se vlastně na takovýhle koncert zkouší a jak se to celé připravuje.
Sebastian říká, že samotný „orchestr“ zahraje pouze jednu skladbu. Ta bude mít asi deset minut. Pak se do publika rozdají další zvonečky a diváci budou moci, pokud budou chtít, hrát přímo s „orchestrem“. Když je pak koncert v plném proudu, lidé nadšeně mačkají zvonečky a evidentně se všichni dobře baví.
Jsou dvě situace, kdy na vás Vídeňané budou cinkat jako smyslů zbavení a kdy vás opravdu budou z duše proklínat. První takovou situací je, když se jim jako chodec omylem připletete na cyklostezku, tedy půjdete po té části chodníku, která je vyhrazena právě cyklistům.
A za druhé, a to je horší, když jako řidič přehlédnete při odbočování vpravo cyklistu, který jede vedle vašeho auta v cyklopruhu. Ve Vídni jsou cyklopruhy běžná věc a sledovat pravé zpětné zrcátko je prostě nezbytnost. My cizinci ale na to nebýváme zvyklí.
„Ano, jsme drsní,“ přiznávají vídeňští cyklisté
Když rozjetému Vídeňanovi zkřížíte cestu, a nemusíte ho zrovna srazit, stačí jen když kvůli vám musí přibrzdit, připravte se na nevraživý pohled a občas i na nějaký ten peprnější komentář. Návštěvníci koncertu potvrzují, že vídeňský cyklista jezdí někdy i přes mrtvoly.
„Ano, jsme drsní. Snadno se vám stane, že vám cyklista vynadá,“ říká jedna z divaček, která na koncert přijela stylově na kole. „Ale takhle je to přece všude. Jako řidič auta nemáte rád cyklisty a chodce a jako cyklista zas nesnášíte všechny ostatní,“ směje se další divák a dodává: „Já jsem ale slušný cyklista. Řekl bych, že mám přímo svatozář.“
Sebevědomí vídeňských cyklistů má svůj důvod. Po městě se můžou prohánět po cyklotrasách, které dohromady měří přes dvanáct set kilometrů a většinou je na nich položený hlaďounký asfalt. Šest procent všech přesunů po Vídni se dnes uskutečňuje na kole. Za dva roky to má být už deset procent. Cyklistům zkrátka patří budoucnost aspoň ve Vídni a oni to dobře vědí.
