Ve třetí nejstarší americké tělocvičně pořád cinkají činky

Když v roce 1872 v New Orleans vznikl gymnastický klub, měl přísná pravidla: vstup pouze pro muže, členství za 50 centů měsíčně a maximální počet členů 14. Sportovní klub, který je třetí nejstarší v Americe, funguje pod pozměněným jménem dodnes. Členů má přes tři tisíce a původní gymnastice se v něm nevěnuje nikdo.

Ve zdravém těle zdravý duch. Heslo u nás proslavené Sokolem stálo i na začátku sportovního klubu amatérského gymnasty J. C. Aleixe daleko za oceánem. „Postavil si tělocvičnu na své zahradě, a když začali mít zájem sousedé a přátelé, zpoplatnil ji,“ říká Chelsea Busseyová.

Familiárně se zdraví snad se všemi členy, a jak následně zjišťuji, o této tělocvičně – Neworleanském atletickém klubu – ví úplně vše. Dvě spojené historické budovy mají vše, co nabízí jakákoliv jiná tělocvična – všemožné přístroje, činky, místnosti pro soukromé hodiny, basketbalové sály, původní boxovací ring. Kromě toho mají ovšem něco, co jinde zcela jistě nenajdete – neuvěřitelnou historii a komunitu.

Čtěte také

Dámám vstup zakázán

„Tady dřív bývala kavárna, kde ženy čekaly na své muže, než skončí s tréninkem,“ ukazuje Chelsea Busseyová. Samozřejmě, v pánském klubu ženy nemají co dělat. Naproti přes chodbu těmto relaxujícím manželům sloužila a dodnes slouží prostorná knihovna. Čtyři stěny obložené dřevem, štukované stropy a nabídka denního tisku.

V Neworleanském sportovním klubu se nejen sportovalo, ale také diskutovalo a odpočívalo u kávy či drinku

Kdyby i to pánům bylo málo, stačilo popojít do dodnes fungujícího baru. „Scházeli se zde významní politici. Trávili tu hromadu času, hráli karty, popíjeli a řešili důležité věci – od politiky po Mardi Gras,“ vzpomíná na zlatou éru klubu v 60. letech jeho dlouholetý člen Frank Valks.

Poprvé se sem dostal s otcem jako malý kluk. „Byl jsem při těle a můj otec, velký atlet, chtěl, abych zhubnul. Chodil jsem sem hlavně plavat, ale to bylo strašné, protože tehdy se všichni muži koupali nazí,“ směje se 75letý Frank tehdejšímu nařízení, že z hygienických důvodů musí plavci odložit úbor.

Tajné schůzky u bazénu

Bazén se slanou vodou je chloubou klubu dodnes – prostor díky mramorovému obložení připomíná lázně a mnoho členů sem chodí právě kvůli němu. Například Jerry Jacobs je členem s přestávkami už od dětství. I on vzpomíná hlavně na dobu 60. let, kdy se v klubovém baru nad kartami scházeli byznysmeni, senátoři, soudci i mafiáni.

Kdo by si v tomto krásném bazénu nechtěl zaplavat?

Říká, že kdyby zdejší zdi měly uši, bylo by to na román, a začíná jednu z historek: „Zdejší holič mi vyprávěl o dvou významných mužích tehdejšího řekněme podsvětí, kteří mu zaplatili 100 dolarů, aby otevřel v sedm ráno a předstíral, že stříhá vlasy, zatímco za staženými žaluziemi probíhala zřejmě zajímavá schůzka.“

Plavat sem chodil Tenessee Williams, boxovat Clark Gable a basket tady hrál Kevin Costner. Samí muži. Ženám se klub otevřel až v roce 1991. Právě jejich vysoký počet ho paradoxně finančně zachránil a dnes se chlubí třemi tisícovkami členů.

Čtěte také

Ale vše má svá pro a proti. Opalovat se nahý na střeše budovy ani plavat naostro už tady zajisté nikomu neprojde.

Spustit audio