Ve světle karbidové lampičky do nejdelší krasové jeskyně Evropy
Postojenskou jeskyni považují Slovinci za královnu svých krasů. Tamní jeskynní komplex má celých 24 kilometrů a to z Postojny dělá nejdelší známou krasovou jeskyni nejen ve Slovinsku, ale v celé Evropě. Kromě toho je také nejnavštěvovanější. Do jejího nitra vás zaveze vláček, dál už však musíte po svých.
Přes rameno si věším nádobku, která vypadá jako termoska, ale má dvě komory – v té spodní je karbid vápenatý a v horní voda. Na přilbě mám připevněný hořák. Nad mojí hlavou se totiž brzy bude spalovat acetylen, který vznikne reakcí karbidu s vodou. Z nádobky, která se mi houpe u pasu, ho k hořáku přivede dlouhá hadička.
Karbidka – osvědčená klasika
Instantní plamínek sice občas nebezpečně syčí, ale pravda je, že světla dává dost. „Hlavně teď moc nemáchej rukama, protože plamen má asi tisíc stupňů,“ varuje mě průvodce jeskyní. „Když budeš chtít zkontrolovat, jestli hoří, tak jen zvedni dlaň před sebe. Dokud hoří, ucítíš teplo.“
Zbytek mojí skupiny se zatím pohledem na mě evidentně skvěle baví. I když moje karbidka vypadá dost zastarale, speleologové ji prý při průzkumech nových jeskyní používají dodnes. V chladu a vlhku totiž vydrží mnohem déle než například LED svítilny.
Pak už vcházíme do jeskyně Pljuka, odkud projdeme do Černé jeskyně. Ta je propojená s Postojenskou jeskyní. Celkem nás čeká asi šest kilometrů.
Na krápníky se obvykle sahat nesmí, v Postojenské jeskyni ale existuje jedna výjimka. Pod dohledem jeskyňáře poklepáváme na duté krápníky, které vznikají, když voda stéká ze stropu ve spirálách. Je to skoro jako hra na xylofon.
Lidská rybička
Ve zdejších jeskynních komplexech žije víc než stovka různých živočišných druhů, které nikdy nevycházejí ze tmy. Patří mezi ně i ohrožený macarát jeskynní, kterému se kvůli jeho dlouhověkosti přezdívá lidská rybička nebo dráček, to zase pro jeho vzhled.
Postojenské jeskyni tento druh přinesl obrovskou publicitu, pod přísným dohledem se tu totiž vylíhlo hned několik mláďat. Podle biologa Mirana je to obrovský úspěch.
„Trvalo to asi třicet let. U nás samička macaráta nakladla vajíčka teprve podruhé. Poprvé jsme si s nimi nevěděli moc rady a udělali jsme pár chyb,“ přiznává biolog.
Dovnitř i ven z jeskyně se jezdí podzemním vláčkem. Místy uzoučký tunýlek střídá průjezd obrovským, krásným sálem plným krápníků. Když vyjíždíme vláčkem opět na povrch, moje chemická lampička stále pilně svítí.
