Vandalismus z pohledu zákonů

5. prosinec 2011
Vaše téma

Zničit nebo poškodit nějakou věc je snadné. Ještě jednodušší je to udělat třeba v partě, kde se člověk obvykle cítí silnější. Většinou vandalové jednají z okamžitého popudu, vlastně k poškození věci, která jim padne pod ruku nemají v podstatě žádný důvod. Jsou ale i jiní, kteří záměrně pomalují například čerstvě natřenou fasádu - tady už záměr je - snaha vytáhnout se před ostatními nebo pocit, že tvoří umělecké dílo či tak protestují proti společnosti. To všechno se ale dá označit jedním slovem - vandalismus.

Zákony na takové jednání pamatují hned několika paragrafy. Může to být výtržnictví, nebo poškozování cizí věci, případně sprejerství. To jsou ustanovení trestního zákona. Vandalismus se podle rozsahu škody dá postihnout i přestupkovým zákonem.

Vávra: Nejčastěji v poslední době soudíme sprejery, kteří poškozují hodně historických památek a způsobují poměrně dost vysoké škody. Někdy dojde k rozbití výkladů, telefonních budek a podobně.

Přibližuje svou praxi předseda Obvodního soudu Prahy 1 Libor Vávra. Vandalům hrozí až 2 roky vězení.

Vávra: Zřejmě častější v těchto případech budou různé alternativní tresty, jako obecně prospěšné práce, podmíněný či peněžitý trest. U cizinců někdy ukládáme vyhoštění na určitou dobu.

Záleží na tom, jak soud jednání pachatele vyhodnotí. Trestní sazby pro takové případy jsou podle Libora Vávry dostatečné, jejich případné zvýšení by vandaly asi neodradilo.

Vávra: Klíčové je, abychom dokázali přistihnout nebo odhalit pachatele. Strach z dopadení a usvědčení je logicky větší, než případný strach z trestu.

Soudy ale mohou postihovat jen takové jednání, kterým pachatel způsobí škodu větší než pět tisíc korun. Menší škoda se trestá jako přestupek. S jednou výjimkou a tou je sprejerství. Právě to se po dlouhých diskusích dostalo do trestního zákona teprve nedávno.

Vávra: Tady vlastně motivace zákonodárce byla daná tím, že škoda ne vždy dosáhne minimální hranice pro aplikaci trestního zákona. Na druhou stranu se takové jednání se neustále rozšiřovalo. Z hlediska historických budov to vidíme jako dobré ustanovení, přestože mohlo být upraveno to obecnější. Využívá se relativně často.

Jenže trest pro pachatele je jedna věc, druhou je náhrada škody. Poškozený má možnost se připojit k trestnímu řízení, nejpozději ale ještě před tím, než začne dokazování u soudu.

Vávra: Pokud se škoda vyčíslí a odpovídá i odbornému posouzení, tak trestní soud v rámci odsuzujícího rozsudku rovnou rozhodne o povinnosti pachatele nahradit škodu nebo dokonce podmíní podmíněný trest či jiný výchovný trest tím, že je potřeba během zkušební doby škodu uhradit. Není-li možný takový postup, třeba z důvodu zatím nevyčíslené škody, nezbude než se s pachatelem domluvit nebo ho žalovat v občansko-právním řízení.

autor: alh

Více z pořadu