Václav Malý: Naše společnost je v budování míru ospalá. Klid zbraní bereme jako samozřejmost

„Naše společnost je v budování míru trochu ospalá. Teď jsme se sice probudili, protože válka probíhá v blízkosti našich hranic. Na planetě je ale mnoho míst, kde se válčí. O nich se ale skoro nemluví,“ poukazuje v pořadu Jak to vidí... světící biskup pražský Václav Malý.

Čtěte také

Václav Malý: Žijeme v době třetí světové války? Je dobře, že papež nepřipomíná jen Ukrajinu

Ze sdělovacích prostředků zaznívají zprávy hlavně o válečném běsnění na Ukrajině. O Eritreji, Kongu, Nigérii nebo indicko-pákistánském napětí se nemluví. „A přitom i tam dochází k zabíjení. Papež František to dokonce nazývá třetí světovou válkou. Samozřejmě že jsou i u nás iniciativy, které se tím zabývají. V povědomí společnosti to ale zdaleka není tak, jak by být mělo,“ všímá si Malý.

Podle něj si západní společnost příliš neuvědomuje, jak obrovskou výsadou je žít v míru. „Teď to teprve poznáváme, když válka v sousedství ovlivňuje politicky a ekonomicky i naši republiku.“

Ve stopách novodobých proroků

Papež František vyzval mladé školáky a jejich pedagogy k tomu, aby šli ve stopách novodobých proroků. Jmenoval přitom „papeže míru“ Jana XXIII. a Martina Luthera Kinga. „V této souvislosti je ale třeba vysvětlit, že prorok není ten, kdo předjímá budoucnost. Je to člověk, který v daném okamžiku vystihne, co je třeba – pro společnost nebo pro orientaci jednotlivce, pro jeho zodpovědnost nejen vůči sobě, ale i vůči celku.“

Podle Malého nemusí jít nutně ani o morální vzor. Především musí jít o citlivého člověka, který vystihne takzvané znamení doby. „Vzhledem k budoucímu vývoji je totiž třeba poznat, co je třeba od společnosti a jednotlivce tady a teď.“

Bohatší díky maličkostem

Současnou společnost podle biskupa rozdělují hlavně informace. „Sám někdy žasnu, čemu všemu lidé věří. Naivita, neznalost, zjednodušování života je u některých opravdu na pováženou.“ Současná doba tedy podle něj vyžaduje především schopnost rozlišovat. „Co je pravda, co je lež, co je polopravda, co je pouhá domněnka, co odvrhneme a podle čeho se budeme orientovat.“

Čtěte také

Solidarita by měla být samozřejmá. Ne jen při tornádu nebo haváriích, míní komentátor Ivan Hoffman

Zároveň ale současná doba vyžaduje i to, aby lidé unesli tíhu nejistoty. „Samozřejmě dobře vnímám, že mnohé vrstvy naší společnosti mají oprávněný strach, jak bude ekonomická situace vypadat. Dosud jsme žili v klidu. Ale není všem dnům konec. Navíc to probudilo solidaritu těch, kteří jsou schopni pomoci těm, kteří mají méně.“

I když je to těžké, člověk by se neměl uzavírat do svého vidění situace. „Měl by se rozhlédnout kolem sebe, aby viděl, že je o koho se opřít. A pak se třeba zamyslel, jestli i on může činit něco dobrého, někoho potěšit. Nejde přece o zápis do dějin, ale o maličkosti. A pokud toto člověk vidí, jeví se mu život trošku jinak,“ uzavírá Václav Malý.