Václav Klaus po roce na Hradě, sociální reformy na Slovensku a multifunkční hala v Praze

Přehled příspěvků

Hana Hikelová: Před rokem byl prezidentem České republiky zvolen Václav Klaus. Bude za malou chvíli hostem ve studiu Radiožurnálu.

Sociální reformy na Slovensku vyvolaly velké napětí v rómské komunitě. V uplynulém týdnu došlo k rabování obchodů a k policejním a vojenským zásahům. O reformách na Slovensku budu mluvit s jejich hlavním tvůrcem, ministrem financí Ivanem Miklošem.

Multifunkční hala v Praze Vysočanech, ve které se na přelomu dubna a května bude hrát mistrovství světa ledním hokeji prošla další zkouškou. Dnes se poprvé bruslilo.

Takové jsou alespoň některé události posledního únorového týdne roku 2004. Pohled na ně vám nabídnu v následujících minutách. Hezký sobotní podvečer vám při poslechu Radiožurnálu přeje Hana Hikelová.

Rozhovor s prezidentem Václavem Klausem

Hana Hikelová: Přesně před rokem touto dobou sčítala volební komise hlasy poslanců a senátorů, kteří ve třetím kole třetí volby rozhodovali o tom, kdo bude na následujících pět let v pořadí desátým českým prezidentem. 28.února 2003 krátce před půl šestou Radiožurnál odvysílal zprávu, že díky 142 hlasům poslanců a senátorů byl novým prezidentem České republiky zvolen Václav Klaus. Prezident České republiky Václav Klaus je i mým dnešním hostem, hezký den, pane prezidente.

Host (Václav Klaus): Dobrý den, dobrý večer.

Hana Hikelová: Když si dnes vzpomenete právě na datum 28.února 2003, který ten okamžik se vám vybaví jako první?

Host (Václav Klaus): Tak za prvé, nevím, jestli je to strašlivá minulost nebo jestli je to včera, myslím, že mám v tomhle ohledu rozpolcené pocity. V něčem je to opravdu bezprostřední včerejšek, který si dobře pamatuju, v něčem zase ten rok znamenal takovou dlouhou dobu, že už je to strašně dávno. Nevím. Ta, já myslím, že atmosféra k tomu, že by to mohlo vyjít narůstala, člověk samozřejmě vůbec nic nemohl vědět a hlasování je vždycky složité . . .

Hana Hikelová: Ani jste netušil ?

Host (Václav Klaus): Tak tušení nemohlo být, ale myslím, že takové signály směřovaly k tomu, že v každém tom kole je to více a více a teď už to bylo velmi těsně, takže myslím, že nějaká naděje, že to může dopadnout tam určitě byla, ale tušení, tušení ne. To nemohu říci.

Hana Hikelová: Pane prezidente, po složení prezidentského slibu jste řekl, že prezident musí dodávat sebevědomí, optimismus a naději v lepší příští, i když se tolik nedaří. Daří se teď, podle vás, České republice a obyvatelům lépe nebo hůře, než před tím rokem, kdy jste tuto větu řekl?

Host (Václav Klaus): To je velmi složitá a více dimenzionální otázka. Já si myslím, že lidé nemají nějak výrazně lepší pocit z veřejného života, z politiky kolem nich, každou chvíli vyroste nějaká nepříjemná kauza, například v posledním týdnu kolaps při hledání eurokomisaře a to lidi nepřesvědčuje o tom, že lidé, kterým dali svou důvěru ve volbách, že zdárně vedou tuto zemi. Druhá věc je ekonomická dimenze. Česká ekonomika sice roste, ale nijak přesvědčivým, rychlým způsobem. Včera jsem zde měl na návštěvě předsedu Parlamentu Kazachstánu a on mi říká, letošní tempo ekonomického růstu bude 9,5 procenta, vloni bylo 8. Tak jsem si povzdechl a říkal jsem si, no, tak o něčem takovém my nemůžeme ani snít. Takže takhle bych mohl odloupávat jednotlivé roviny těch lidských pocitů, postojů a někde ano, někde ne.

Hana Hikelová: Já to vrátím k té první dimenzi, o které jste mluvil, protože mimo jiné jste před rokem také řekl, že obrovskou povinností vás všech, společnou aktivitou prezidenta, vlády, Parlamentu je právě to, abyste získali důvěru občanů této země v tyto instituce. Vám, pane prezidente, se to daří, důvěřuje vám 70 procent obyvatel této země, v případě vlády a Parlamentu už to tak optimistické není. Kde je podle vás ta chyba?

Host (Václav Klaus): No tak, jednou věcí jsou příčiny objektivní a příčinou objektivní podle mého názoru je skutečně slabost vládní koalice, výrazná rozpolcenost naší politické scény, každé hlasování, které v Parlamentu probíhá, je málem o jeden hlas nahoru nebo o jeden hlas dolů, nebo-li vláda má slabou většinu, to si svazuje ruce, má nelehkou koalici velmi protichůdných politických stran, takže to jsou takové ty věci, které jsme si spískali sami.

Hana Hikelová: A vidíte v nich nějakou cestu ven, protože přece jenom při stávajícím rozložení politických sil moc jiných variant není.

Host (Václav Klaus): Ne, právě tato rovina věci, kterou jsem vzal objektivní myslím, že není změnitelná bez nových voleb a bez nového rozdání politických karet, bez nového rozložení politických sil. Druhá věc je ta rovina subjektivní nebo-li ta rovina lidská, ta rovina toho, co ti jednotlivci tam dělají nebo nedělají. Tady by samozřejmě prostor byl, ale i z tohohle hlediska já moc nadějí nevidím, protože ta dnešní garnitura, která v zemi vládne v tomto smyslu žádné superoptimistické symboly naděje, vyhlídky neskýtá.

Hana Hikelová: Pane prezidente, vy jste řekl, že by to vyřešily nové volby, regulérně by měly být až v roce 2006. Váš osobní odhad, i když vím, že nechcete být prezidentem aktivistou, je jaký? Myslíte, že tato vládní koalice bude vládnout až do těch řádných voleb?

Host (Václav Klaus): Tak já bych za prvé řekl to, že letos máme troje velmi významné volby a proto informaci o tom, co si myslí lidé, nemusíme dostávat až v normálních parlamentních volbách. Volby do Evropského parlamentu, třetinové volby do Senátu a zejména volby do 13 regionů nám řeknou strašně moc a myslím, že jejich výsledky ovlivní i všechny další věci. Když ty volby do regionů dopadnou zhruba, jak je to dnes, myslím počtem hejtmanů, tu, či onu politickou stranu, tak je to jedna věc, když dopadnou radikální více nebo méně pro nějakou politickou stranu, tak to může vyvolat velké politické třenice, protože ty regiony už si svou moc vydobyly a když dojde k velkému přesypání sil, tak myslím, že budou mít, budou velké tlaky, aby se něco podobného stalo i na té celkové makroúrovni.

Hana Hikelová: To znamená, že podle vás budou rozhodující skutečně spíše ty podzimní?

Host (Václav Klaus): Pro mě nepochybně, budeme všichni chytřejší po všech těch volbách.

Hana Hikelová: Pane prezidente, vy jste se v politice 13 let profiloval především jako velmi výrazný ekonom, který určoval jistý ekonomický chod této země. Mnozí od vás proto svým způsobem očekávají a očekávali, že budete například podstatně více komentovat kroky vlády, co se týká reformy veřejných financí, důchodové reformy, zdravotní reformy. V této roli jste příliš aktivní za ten rok nebyl. Změní se to nějak? Budete více jako ekonom komentovat například reformu, ať už veřejných financí nebo tu důchodovou?

Host (Václav Klaus): Já musím říci, že to, že mě k tomu vybízíte, je sice milé, ale vy dobře víte, že když jsem udělal výraznější krok v tomto směru, například můj projev v Poslanecké sněmovně Parlamentu v říjnu loňského roku, tak se na mě všichni sesypali jako vosy a říkali, že se pletu do věcí, které patří výlučně, výlučně vládě. Takže mé odsudky dnešního stavu našich veřejných financí a metod, jak se chtějí zlepšit, jsou já myslím dostatečně známé z celé řady mých projevů, já se s nimi neskrývám a o tom, že bude obrovským úkolem pro jakoukoliv další vládu tuto situaci změnit, já myslím, že dávám najevo dostatečně jasně, ale úvaha o tom, že bych měl hlouběji analyzovat ty, či ony věci, myslím, že to není role prezidenta. Já občas nepodepíšu nějaký zákon, i když k dnešnímu dni mám pocit, že těch zákonů mám 116 ku 5 proporcím, nebo-li 116 jsem jich podepsal a 5 jsem nepodepsal, 6 jsem nepodepsal, ale nezdá se mi, že bych měl být nějak aktivnější. Že bych to uměl, to si troufám říci, že ano.

Hana Hikelová: A jaký to je pro vás pocit, když 13 let jste byl zvyklý vyjadřovat se k ekonomickým záležitostem a teď přece jenom se z pozice prezidenta, dá se říci, musíte držet trošku zpátky?

Host (Václav Klaus): Připravuji knížku, která se bude jmenovat Rok první, která bude vydána přesně v den mého inaugurace, nikoliv mé volby, ale , a to znamená, že tisková konference bude 5., naopak první autogramiáda v Praze bude po neděli, 8.března, tak ta knížka mých všech možných výroků, projevů, článků, prohlášení je myslím velmi jasným přehledem toho, co jsem všechno řekl nebo neřekl za ten rok a myslím, že když se na to podíváte, tak tam najdete spoustu velmi jasných, silných, ničím neskrývaných a do ničeho nezabalovaných výroků. Takže já skoro mám pocit, že jsem ty výroky tohoto typu velmi často dělal.

Hana Hikelová: Pane prezidente, já se teď vrátím k tomu, co jste také naznačil. Vy jste vyjádřil velké zklamání nad situací z minulého týdne. První český eurokomisař Miloš Kužvart odstoupil, nechtěl se dále ucházet o tuto funkci. Samozřejmě obrovské zklamání v řadách vládní koalice a obrovské zklamání i na celé evropské scéně. Jak se tváříte nebo co říkáte tomu novému kandidátovi, který byl vybrán relativně rychle, stal se jím Pavel Telička a ještě připomenu, že vy jste v pátek nabízel konzultace, když se bude hledat ten druhý kandidát. Proběhly nebo ne?

Host (Václav Klaus): Tak to je dobře, že se takto ptáte. Za prvé, já jsem při návštěvě Slovenska stál v tajícím sněhu na náměstí v Košicích, když ke mně přišli nějací novináři a ptali se mě, co říkám na to, že byl nominován pan Kužvart. Možná, že si někteří pamatují můj výrok, který jsem tehdy řekl, no, nebudu držet hladovku proti tomuto jmenování. S panem Kužvartem jsem se sešel a myslím, že jsem se mu pokusil mnoho věcí k tomu říci. To, že on selhal a nevydržel, je nepochybně pro nás pro všechny problémem a i když já ho nevybíral, takže já nejsem vinen. Nicméně v pátek, když se to stalo, tak jsem mluvil dvakrát, v den jistých zdravotních problémů premiéra Špidly, dvakrát jsem mluvil s panem premiérem. Jednou, když byl ještě v nemocnici, poté, když se vrátil domů a musím tedy teď veřejně prozradit, že jsme si v tuto chvíli domlouvali, že se na to bleskově, jak se uzdraví, sejdem, abychom nalezli určitý konsensus, abychom jmenovali člověka, který, proti kterému nikdo nebudeme protestovat, člověka, o kterém bych nemusel říct neutrální větu, že nebudu držet hladovku. Musím se přiznat, že pan premiér na to zapomněl na ten hovor, který jsme spolu měli a možná, že to je taky fér, abych to veřejnosti touto cestou sdělil. Slovíčko ještě k panu Teličkovi. Musím . . .

Hana Hikelová: Použil byste stejnou větu, jako při kandidatuře Miloše Kužvarta, že kvůli němu nebudete držet hladovku nebo teď ten váš komentář bude jiný?

Host (Václav Klaus): No tak, tu větu už jsem jednou řekl, tak bych ji nemohl opakovat, ale s panem Teličkou já mám jiný problém. Já myslím, že on je sběhlý, na rozdíl od pana Kužvarta, v bruselském dění a jestli bych něco mohl říci, tak je až moc sběhlý v tomto dění a já ho samozřejmě 10 let sleduji. Já jsem s ním nejednou byl na různých jednáních, on mě doprovázel v Bruselu a podobně. Já vidím jiný problém. S jeho osobou já vidím problém čistého úředníka, který nikdy nahlas na žádné evropské téma nevyjevil svůj názor, čili pro mě je to nepopsaná karta, o které se mohu domýšlet nebo u které mohu očekávat cokoliv se může stát. Já prostě žádný komentář udělat neumím a to si myslím, že není dobře a myslím, že to není mou hloupostí, neznalostí nebo něčím takovým. Myslím, že prostě tady popsaný list názorový, zastávání určitých pozic, popsaný není. To je špatně.

Hana Hikelová: Pane prezidente, vy shodou okolností příští týden se chystáte na návštěvu Bruselu. Radiožurnál vysílal rozhovor s panem Teličkou, který říkal, že by byl rád, aby právě čtvrtek byl příležitostí, aby s vámi mohl mluvit o tomto postu, zeptáte se ho právě na ty věci, které jsou pro vás tím nepopsaným listem?

Host (Václav Klaus): No určitě. Já samozřejmě se rád s panem Teličkou setkám a setkali jsme se mnohokrát a říkám, že mě leckdy ve svých rolích doprovázel na různých cestách do zahraničí, čili on pro mě není osoba neznámá, ale i když říkám, že není neznámá, tak pro mě není osoba se známými názory a to jsou dvě, dvě opravdu velmi, velmi odlišné věci. Takže návštěvu, na návštěvu v Bruselu se těším, pana prezidenta Evropské unie Prodiho znám docela dobře. V jistou chvíli jsme oba byli předsedové vlád, on Itálie, já České republiky. Setkávali jsme se, i on je profesorem ekonomie na Boloňské univerzitě a tak dále.

Hana Hikelová: Navíc spolu můžete hovořit italsky.

Host (Václav Klaus): Teoreticky můžeme hovořit i italsky, ale já hovořím italsky s italským politikem jen, když jeho angličtina je horší, než moje italština, ale s Prodim se musím přiznat, že jeho angličtina je lepší, než moje italština, tak to my zůstaneme u té angličtiny.

Hana Hikelová: Pane prezidente, je to vaše první cesta do Bruselu v roli prezidenta, jestli se nepletu. Líbí se vám, že se obecně na veřejnosti mluví o tom, že po 1.květnu se Brusel po Praze stane jakýmsi druhým hlavním městem České republiky?

Host (Václav Klaus): No tak má musím smutně říci, že on se stane prvním hlavním městem, to zase si nenamlouvejme a nenalhávejme. Já jsem četl předevčírem článek pana Římana, to je ODS, ale ten článek je článek a já jsem ho nějak, nemám k němu žádný jiný vztah a on tam popisuje takovou velmi zajímavou věc. On říká, od 1.ledna se v Evropské unii zvýšily daně na energie, uhlí, ropu a takové a plyn a takovéhle věci a on tam říká velmi přesně jeden malý postřeh. To, že se zvýšily daně vyšlo v prohlášení Evropské unie a v tiskové zprávě Evropské komise a občané České republiky o tom informovala média. Občané České republiky o tom neinformoval žádný český politik. Já nevím, jestli je jasné, tam tím mířím. Přece normálně zvýší to korunu, dvě, procento, nahoru, dolů daně, to je základ politického sporu v každé zemi, kvůli tomu padají ministři financí, padají celé vlády a podobně a tady vidíme, že k tomuto rozhodnutí došlo a žádný český politik, myslím z vlády, nikdo jiný to být nemůže, to přece není úkol opozice ani prezidenta, se neobtěžoval, aby to občanům České republiky sdělil. To je věc, která myslím, že pořád ještě probíhá netušeným způsobem a pořád ještě si myslím, že lidé vůbec neví, o co jde.

Hana Hikelová: Pane prezidente, poslední otázka. Jste ve funkci první rok, nicméně jste už nyní schopen odpovědět na otázku, zda hodláte kandidovat na prezidenta České republiky i pro to příští volební pětileté období, ať už to bude volba přímá, či opět volba Parlamentem.

Host (Václav Klaus): Tak za prvé musím říci, že se mě ještě nikdo takto nezeptal a tuto otázku jsem ještě nikdy nedostal a ani mě nenapadlo na ni odpovídat. Čtyři roky je strašně dlouhá doba, člověku se může leccos přihodit za tu dobu, takže já bych to takto neříkal. Řekl bych, že nacházím snad nějakou, i podle různého hodnocení, nějakou pozitivní odezvu za svůj výkon prezidentské funkce, tak není důvod, abych se jí zříkal, to říkám naprosto jasně, ale otázka druhého funkčního období je opravdu relativně, relativně daleko. Myslím, že není úkolem prezidenta, aby zásadním způsobem on sám chtěl ovlivnit volbu, protože by bylo vždycky chápáno, vždycky by to bylo vysvětlováno, že si prezident hledá pro sebe výhodnější roli. Jestli je pro něj vhodnější ta nebo ona, nebo-li k tomu já se nijak vyslovovat nechci. Každý ví, že já jsem při všech volbách, které byly, objížděl desítky měst, městeček, obcí, mluvil s lidmi, snažil se je získat na svou stranu, kdyby byla přímá volba, samozřejmě, že bych to dělal stejným způsobem, ale opravdu to nemohu já předurčit.

Hana Hikelová: Pane prezidente, já vám děkuji za rozhovor a těším se opět někdy na slyšenou.

Host (Václav Klaus): Na slyšenou.

Fejeton Jana Pokorného

Hana Hikelová: Jak už jsme říkali, prezident Václav Klaus byl zvolen přesně před rokem. Nad tím, jak volba probíhala i nad současnou situací se zamyslel můj kolega Jan Pokorný. Zde je jeho pravidelný sobotní fejeton, který tentokrát sepisoval na své chalupě v Krkonoších.

Jan Pokorný: "Hlavu státu zvolil loni Parlament až napotřetí. Dnes je to přesně rok, co Václav Klaus na Pražském hradě mluvil ve svém kandidátském projevu o pohádkách. Začal tím, že si ve třetí volbě připadá jako v pohádce. Kdo v ní chce zvítězit, musí splnit tři úkoly. V závěru projevu připomněl poslancům a senátorům Zlatovlásku, když vyjádřil přání, aby ve Španělském sále létala zlatá muška, která by naznačila, koho volit. Ukázalo se, že to byl mistrný tah.

Václav Klaus přesně vycítil, že koaliční politici jsou dětinové a podle toho je třeba s nimi jednat. Pořád ne a ne zvolit, až když slyšeli o Zlatovlásce, vrátili se v podvědomí do časů, kdy jim rodiče před spaním vyprávěli, kterak bylo nebylo a za devatero řekami a devatero horami žil, byl. Poslanci a senátoři při Klausových slovech cítili maminčinu vůni, tatínkovu upracovanou, ale vlídnou ruku a za pohádku dali mnozí Václavu Klausovi hlas. Kdo váhal, toho navštívil předseda poslanců ODS a přidal ještě tu o Budulínkovi a těm nerozhodným slíbil navíc houpacího koníka, či panenku Barbie.

Politici jsou učenliví a pohádka se tak stala základním žánrem při komunikaci s veřejností. Vláda se učí brát bohatým a dávat chudým. Ve Sněmovně sledujeme rytířské souboje, v nichž nevítězí hrubá síla, ale čest, vtip a šarm. A jaká by to byla pohádka bez kouzel? Je to legendární Rumburak, který hlasuje za ty, kdož se přespříliš posilnili medovinou. Občas se oslík otřese, obušek je z pytle venku a Šípkové Růženky v čele ministerstev čekají na polibek, aby procitly.

A nad tím vším bdí chrabrý prezident, který neohroženě vyzývá k boji lítou saň, žijící v nedaleké zemi bruselské. Lid se usmívá a veselí, omámen dobrou náladou, která se šíří z Hradu a tak to má být. A co nejvíc potěší? Že všechno jednou dobře skončí."

Hana Hikelová: Tolik fejeton Jana Pokorného.

Reformy na Slovensku

Hana Hikelová: Sociální reformy na Slovensku vyvolaly velké napětí v rómské komunitě. V uplynulém týdnu došlo k řadě rabování obchodů, které vyvrcholilo tvrdým policejním a vojenským zásahem. Kabinet Mikoláše Dzurindy přijal řadu opatření, aby důsledky reformy na sociálně nejslabší vrstvy obyvatelstva zmírnil. Rómové s nimi nesouhlasí. Tvrdí, že s touto pomocí přežít nedokážou. S nespokojenými Rómy natáčela zpravodajka Radiožurnálu na Slovensku, Renata Havranová.

Renata Havranová: Situace na východním Slovensku se prozatím uklidnila. Rómy v osadách přesila ozbrojenců, někde dokonce s těžkou techniků, zaskočila. Po několika dnech života v hermeticky uzavřeném ghetu vyšli Rómové opět do ulic i v Trebišově. Při pohledu na stále přítomnou policii ale často ve velkém zmatku prchají. O situaci do regionu na východě se přijel osobně přesvědčit také premiér Mikuláš Dzurinda. Tvrdí, že jiná cesta, než ta, kterou vláda zvolila, není.

Host (Mikuláš Dzurinda): Zdá se mi, že 30 let nebyla náležitá odvaha hlouběji se zamyslet na tím, jestli je normální a dlouhodobě udržitelné, aby ti, kteří nepracují a hlavně spekulují a pracovat nechtějí, ale spekulují, jak zneužívat sociální dávky, vydělávali víc, než ti, kteří pracovat chtějí, ale řekněme vykonávají práci, která je méně honorovaná. Jednou možná, že takový okamžik musel přijít.

Renata Havranová: Rómy názor, že k tomu, aby se měli lépe, musejí pracovat, doslova pobouřil. Mnozí z nich by se prý zaměstnat chtěli, ale není kde. Možnost úklidu osad a okolí odmítají.

Projev Rómů: Je to ponižující , že říkají, že my nechceme pracovat. Poslouchejte, ne my chceme pracovat, jen ať nám dají tu práci, poslouchejte, předtím tak to bylo, když byl nemocný anebo křivý anebo slepý, když chtěl jíst, musel pracovat. Když nepracoval, zavřeli ho.

Ať nám dají práci, my chceme pracovat, nemáme tu žádnou práci. My musíme čekat na to, co oni nám dají, my chceme jít pracovat.

Renata Havranová: Lidé jsou rozdílní a platí to i o Rómech. O tom, jak své odhodlání naplňují, bylo možné přesvědčit se přímo v Humenném. Okamžitou nabídku 140 možností zapojit se do veřejně prospěšných prací a získat tak aktivační příplatek, využilo z několika stovek protestujících pouze 7 Rómů.

Hana Hikelová: Mým hostem je teď ministr financí Slovenské republiky, Ivan Mikloš. Hezký den.

Host (Ivan Mikloš): Dobrý den přeji.

Hana Hikelová: Pane ministře, sociální reformy zasáhly široké skupiny lidí s nejnižšími příjmy a dramatický dopad mají zejména na slovenské Rómy na východním Slovensku. To vše má Slováky podle vás bolet jen chvíli. Jak dlouho?

Host (Ivan Mikloš): Co se týká reálných mezd, v tomhle roce očekáváme, že reálné mzdy poklesnou o tři desetiny procenta, teda mínus 0,3 desetiny procenta, ale to jsou hrubé mzdy. Když jsme dělali daňovou reformu, kde se snížilo daňové zatížení, tak čisté mzdy by už klesat v tomto roce, čisté reálné mzdy, by už klesat v tomto roce neměly a měl by být růst zhruba o procento. Problém tohoto roku je v tom, že toto jsou čísla, které platí za celý rok, ale začátkem roku byla udělaná poslední fáze deregulace cen, která znamenala hlavně výrazné zvýšení cen plynu a elektřiny a zároveň byla zavedena daňová reforma, která sjednotila sazby saně z přidané hodnoty a zvýšila některé spotřební daně. Zároveň ale snížila výrazně přímé daně, ale ten dopad těch nepřímých daní a z deregulace vlastně je od l.ledna a ten dopad bude samozřejmě postupně snižovaný tím, jak budou narůstat průměrné mzdy. Protože my předpokládáme v tomto roce 8,1 procentní inflaci právě kvůli té poslední fázi deregulace a předpokládáme, že hrubé mzdy budou růst o 7,8 procenta. Problém je v tom, že ten cenový nárůst už nastal, ale ta kompenzace růstu mezd ta bude v průběhu roku rozložená.

Hana Hikelová: To znamená, že ten vzkaz slovenským obyvatelům je zjednodušeně řečeno vydržte tento rok.

Host (Ivan Mikloš): Vzkaz je, že následující rok by už měl být výrazný nárůst reálných mezd více než 3 procenta a nárůst reálných důchodů o téměř 4 procenta, ale je rozdíl v tom, že ti lidé, kteří pracují, tak ti pocítí ten náraz, ti, kteří nepracují, tak tam změny a reformy vedly k tomu, že ne u všech se musí projevit ten nárůst v budoucnosti. Projeví se růst u těch, kteří budou aktivní. Tedy nejen u těch, kteří si najdou práci, ale i u těch, kteří se budou ucházet o práci, zúčastní se programů, které vláda organizuje, veřejně prospěšných prací a tak dále. Takže tam došlo v těch sociálních dávkách a v podpoře nezaměstnanosti došlo k tomu, že se zvýšily maximální hranice, ale ty maximální hranice je možné dostat jen tehdy, když je člověk aktivní. A z hlediska celkového objemu prostředků, které jdou na sociální programy, sociální podpory, se tento objem nezmenšil, nesnížil. Jen se udělala restrukturalizace toho sociálního systému.

Hana Hikelová: Pane ministře, reformy na Slovensku začaly bezodkladně, krátce v podstatě po volbách, v roce 2002 se na nich začalo pracovat. Vy už jste zmínil, že nastalo zvýšení cen energií, zavedly se platby u lékaře za recept, narostly spotřební daně, DPH byla sjednocena na těch 19 procent, to má dopady na životní úroveň, ale to ještě nejsou všechny potřebné zákony. Ještě některé čekají na schválení. Které ještě chybí k tomu, aby ta reforma byla kompletní?

Host (Ivan Mikloš): Většina reforem už byla udělaná, to, co není ještě dokončené, je reforma zdravotnictví, reforma školství, konkrétně zdravotnictví byla udělaná první polovina a co, o čem jste mluvila druhá polovina je připravených 6 zákonů, o kterých budeme nyní diskutovat ve vládě a v nejbližších týdnech a měsících v Parlamentě a školská reforma též byla z větší poloviny udělaná, hlavně co se týká reformy financování základních a středních škol.

Hana Hikelová: Chybí vysoké školy.

Host (Ivan Mikloš): A chybí vysoké školy, kde už zákon byl schválený o zpoplatnění a studentských půjčkách, ve vládě, návrh zákona byl schválen ve vládě a čeká na projednání v Parlamentě.

Hana Hikelová: Ten rozsah reforem vzbuzuje v Evropě obdiv, zejména ekonomických expertů. Na druhou stranu vzbuzuje také podiv nad tím, že to slovenský občan obrazně řečeno na svých zádech ještě unese. Objevují se hlavy, že slovenská reforma je ekonomicky velmi čistá, odpovídá ekonomickým pravidlům, ale je příliš sociálně tvrdá. Nepřesvědčili vás, pane ministře, ty problémy z uplynulého týdne, že je třeba řešit sociální dopady jinou cestou, než je tomu nyní?

Host (Ivan Mikloš): Myslím si, že se to dramatizuje. Vloni byl pokles reálných mezd okolo 1,5 procenta, tomto roce bude v čistých mzdách nebude pokles, už bude mírný nárůst, takže myslím si, že se to dramatizuje trochu. V roce 99 byl pokles reálných mezd 5 procent, a to se nedělaly žádné výrazné reformy, jen se vlastně stabilizovala ekonomika, která byla před velkou finanční krizí.

Hana Hikelová: Myslím ty dopady zejména na slovenské Rómy.

Host (Ivan Mikloš): Co se týká těch reakcí slovenských Rómů, my jsme se tím samozřejmě zabývali, vláda tuto středu o tom jednala, výsledkem bylo ne přehodnocení reforem, ale naopak prohloubení a urychlení i sociálních reforem, což si myslím, že je velmi dobré stanovisko, správné stanovisko. Urychlili jsme, rozhodli jsme se, že teda urychlíme a prohloubíme ty reformy, některá opatření, která by měly eliminovat lichvu v rómských osadách, protože se peníze, které berou na sociálních dávkách nepoužívají na stravu a ošacení pro děti, ale že se jednoduše propijí. Tak to chceme řešit například tím, že zavedeme týdenní vyplácení, ne měsíční a že část těchto sociálních dávek bude vyplácena prostřednictvím jídla pro děti a tak dále.

Hana Hikelová: Zbrání to podle vás i lichvě, o které se v souvislosti se slovenskými Rómy hodně mluví?

Host (Ivan Mikloš): Co se týká lichvy, tam též děláme aktivní opatření. Problémem v potírání lichvy je to, že Rómové nejsou ochotni svědčit, že se jednoduše těch lichvářů bojí, ale už jsou první případy, pozitivní, kdy svědčili a kdy se podařilo tyto lichváře zadržet a věřím, že se je podaří i usvědčit z těchto trestných činů a věřím, že toto pomůže tu situaci zlepšit. Zároveň samozřejmě připravujeme a máme poměrně široký soubor opatření i prostřednictvím samospráv i prostřednictvím sociálních úřadů na to, abychom ten problém řešili.

Hana Hikelová: Vaše vláda, pane ministře, ztratila většinu v Parlamentu. Jak se vám v těchto podmínkách reformní kroky řídí?

Host (Ivan Mikloš): Tíže, než když jsme tu většinu měli, to je samozřejmé, na druhé straně většina reforem je udělaných a vláda stále má aspoň deklarovanou programovou většinu, či jen ta část poslanců, kteří odešli z vládní koalice se deklarovala jako opozice, ale zároveň říkala, že chce dále podporovat program, který vláda má a toto myslím si je též jeden z důkazů toho, že ten program opravdu je smysluplný a je dobrý, důkazem je, že z těch 78 poslanců, které koaliční většina měla, už z koalice odešlo asi 6 nebo 8, ale ani jeden neřekl, že nechce dále podporovat program. Všichni do jednoho tvrdí, že program stále považují za dobrý a chtějí ho podporovat. Problémem může být a to se ukáže v nejbližších dnech, zda tato deklarovaná pozice bude i skutečnou pozicí.

Hana Hikelová: Pane ministře, vy jste považován za otce reforem na Slovensku, obrazně řečeno, jak silná je nyní ta vaše pozice? Včera například Vladimír Mečiar ve vysílání BBC řekl, že příští týden bude opozice v Parlamentu usilovat o to, aby prosadila usnesení o vašem odvolání z funkce ministra financí.

Host (Ivan Mikloš): Ano a to ukáže až hlasování, zda to bude úspěšná iniciativa nebo ne. Já už jsem tak trochu na odvolávání zvyklí, protože jestli jsem to dobře spočítal, tak to bude v mé politické kariéře už šesté odvolávání, přičemž samozřejmě to riziko, že to může vyjít tu je, i pro to, že v Parlamentě vznikla taková situace, jaká vznikla, ale za důležitější považuji to, zda reformy budou pokračovat a za důležité považuji, že vloni většina reforem, loňský rok považuji za úplně klíčový,protože byla většina reforem, které jsme si vytýčili na ty čtyři roky, byla uskutečněná.

Hana Hikelová: Reformy probíhají i v České republice, i když podstatně mírnější, než ty slovenské. Jak hodnotíte v tomto směru kroky české vlády a reformy v České republice ve srovnání s těmi slovenskými?

Host (Ivan Mikloš): Neodvážím se ani hodnotit, ani porovnávat. Řeknu je tolik, že my považujeme za důležité strany, které jsou na Slovensku ve vládě, abychom kroky, které děláme nejen reagovali na potřebu řešení nerovnováh, ale abychom dali ekonomice i výrazný růstový rozvojový impuls. A na to je potřebné, aby ty reformy měly jistou razanci i jistý rozsah a příkladem může být daňová reforma, kde jsme mohli samozřejmě postupovat i opatrněji v tom smyslu, že jsme mohli loni zmírnit míru progresivity, mohli jsme jen sblížit ty sazby DPH, nechat je rozdílné, ale ten rozdíl by byl v tom, že by to nezlepšilo podnikatelské prostředí a proaktivační prostředí v té míře, v jaké to umožnilo zavedení rovné daně a předpokládáme, že právě to bude významným impulsem pro vyšší, udržitelný ekonomický růst, pro vyšší tvorbu pracovních míst, v konečném důsledku pro lepší životní úroveň.

Hana Hikelová: Tolik ministr financí Slovenské republiky, Ivan Mikloš. Já vám děkuji za rozhovor a těším se opět někdy na slyšenou.

Host (Ivan Mikloš): Děkuji pěkně, na slyšenou.

První led v Sazka aréně

Hana Hikelová: Multifunkční hala v Praze Vysočanech, ve které se na přelomu dubna a května bude hrát mistrovství světa v ledním hokeji, prošla další zkouškou. Na ploše byl v tomto týdnu vytvořen led a na něm se dnes poprvé bruslilo. Necelé dva měsíce před začátkem šampionátu se tak poprvé v Sazka aréně objevily brusle a hokejky. Na místě byl také Filip Šedivý.

Filip Šedivý: Tak takhle zní zabrždění a poklepání hokejkou na led v Sazka aréně. Předvedli ho malí hokejisté Slávie, protože právě klub z Edenu bude v nové hale od příští sezóny hrát extra ligu.

Host (Dominik Fródl): Tady nejsou mantinely a ještě to není dostavený, tamto je spíš dostavený.

Filip Šedivý: Našel největší rozdíl mezi Sazka arénou a domovským, Edenem sedmiletý Dominik Fródl, brankář slávistické přípravky. Led tedy už hotov je, ale hokejový zápas by se v multifunkčním stánku ještě hrát nedal. Chybí mantinely. Na ty je ale ještě čas, utkání přijdou na řadu až v květnu. Jedním z důvodů vytvoření ledové plochy, byla také sázka mezi Alešem Hušákem, generálním ředitelem loterijní společnosti Sazka, která stavbu arény financuje a generálním sekretářem Mezinárodní hokejové federace Janem Ake Edvinssonem ze Švédska. Ten loni v červenci prohlásil, že 28.února roku 2004 ledová plocha nebude. Mýlil se a tak prohrál karton červeného francouzského vína z Bordeaux.

Host (Jan Ake Edvinsson): I když jsem prohrál, tak jsem šťastný. Dobré víno můžeme mít vždycky, ale postavit tak krásnou arénu, to je hodně obtížné. Takže jsem i za vás šťastný, že opravdu stojí.

Filip Šedivý: A už je v ní i led. Jeho první vytvoření proběhlo bez vážnějších problémů, jak potvrzuje mluvčí společnosti B-Sport, která Sazka arénu staví, Jan Vala.

Host (Jan Vala): Všechno proběhlo tak, jak se očekávalo. Drobný problém jsme měli v několika místech, kde se nám izolace, samozřejmě poprvé jsme viděli, jak se smrští ta ledová plocha a ten ochranný límec se nám asi ve dvou místech odchlípl, opravilo se, všechno hotovo, izolováno. Ledová plocha samozřejmě třeba pro hokej to dnešní led není, protože tady nebylo to mohutné rozbruslení každé z vrstev, aby se lépe napojovala vrstva vrchní, ale ti, kdo to dělají, tak to dobře vědí, jak to je a dneska jsme zkoušeli něco jiného. Setrvačnosti vymrazování a tak dále a to všechno běželo velmi dobře.

Filip Šedivý: Ale dlouho první ledová plocha v Sazka aréně nevydrží. Bude zase rozpuštěna, jak potvrzuje Jan Vala. Svému účelu už totiž posloužila.

Host (Jan Vala): Byl určený pro tu první zkoušku ledování a byl určený také k tomu ta sázka byla braná jako vážná a já si myslím, že pan Edvinsson dobře řekl, mít jistotu dva měsíce před šampionátem, že v té aréně je led, to je báječná věc.

Hana Hikelová: Říká Jan Vala. Mužem, který má na výstavba haly pro hokejové mistrovství světa velký, možná vůbec největší podíl, je generální ředitel loterijní společnosti Sazka, Aleš Hušák. Také jeho oslovil redaktor Radiožurnálu Filip Šedivý.

Filip Šedivý: Pane generální řediteli, dnes se poprvé v Sazka aréně bruslilo, vy jste vyhrál sázku s generálním sekretářem Mezinárodní hokejové federace, všechno jde, dá se říci, podle plánu ve stavbě arény. Co vás těší nejvíce z těch tří věcí, dá-li se něco vybrat?

Host (Aleš Hušák): To, že jsme tak daleko.

Filip Šedivý: To znamená, že zatím opravdu všecko jde podle plánu, tak jak si představujete?

Host (Aleš Hušák): Zatím ano a přesto, že skutečně v těchto dnech je to velmi hektické, protože se předává a přebírá aréna a připravujeme se na zahájení kolaudace v místním šetření příští týden, tak přesto všechno stíháme.

Filip Šedivý: Přesně tak. V březnu by měla přijít na řadu veškerá kolaudační řízení tak, aby na konci března už mohly probíhat zátěžové zkoušky s plnou halou. Jak je to s financováním? Máte už kompletně zajištěno veškeré financování? Hovoří se o 6 miliardách, které by ta hala měla stát.

Host (Aleš Hušák): My jsme se domluvili se všemi partnery, že se k této otázce nebude nikdo vyjadřovat.

Filip Šedivý: Další věc je provoz haly, protože ten určitě bude stát velké peníze. Pokud se nemýlím, hovoří se o více než milionu za den provozu haly. Už máte zajištěno alespoň na tento rok pokrytí právě veškerých těch nákladů?

Host (Aleš Hušák): A proč se staráte o provoz haly? Ten přece nebude platit Český rozhlas, ale aréna, jako taková. Co je vám po tom. Vy jste se nezajímali o to, jakým způsobem to postavíme, jenom jste nás neustále všichni kritizovali, tak se nestarejte o to, jakým způsobem my zajistíme provoz. Věřme mi, že si ho zajistíme tak, jak jsme si zajistili, že ten barák stojí. Tyhle otázky mě urážejí, akorát urážejí, nic jiného. Není to vaše věc, je to privátní akce. Nechte to na vlastnících společnosti a na lidech, kteří tuhle arénu postavili, jestli se zaplatí nebo nezaplatí. To je jejich věc, ne vaše, vy jste tomu nijak nepomohli.

Filip Šedivý: V tomto týdnu poslanci odmítli návrh na to, abyste i nadále, tedy loterijní společnost Sazka, měla daňové výhody, tedy budete muset od příštího roku platit DPH. Jak moc se to projeví, jak se na tohle rozhodnutí poslanců díváte?

Host (Aleš Hušák): Sazka, akciová společnost zásadně se nevyjadřuje k žádným politickým otázkám. Hrajeme pro všechny, všichni jsou pro nás hráči. My nekomentujeme politickou situaci, protože nám to nepřísluší. Rozhodnutí Parlamentu je rozhodnutí Parlamentu.

Hana Hikelová: Tolik slova generálního ředitele loterijní společnosti Sazka, Aleše Hušáka. To byly alespoň některé události, které nás zaujaly v tomto týdnu. K jakým tahům dojde na naší i mezinárodní nejen politické scéně a jak se vytáhnou jejich aktéři, o tom zase za týden po 17.hodině. Za malou chvíli vám Radiožurnál nabídne hlavní zpravodajskou relaci Ozvěny dne a v ní například podrobnosti o tom, že se českým detektivům podařilo zajistit padělané bankovky za 8 milionů korun. Příjemný víkend vám přeje Hana Hikelová.