V Pobaltí vzpomínali na několikasetkilometrový lidský řetěz
Zdánlivě to vypadá jako pokus o zápis do Guinessovy knihy rekordů. Bylo to však něco naprosto jiného. 23. srpna to bylo dvacet let, co se milióny lidí v Litvě, Lotyšsku a Estonsku, tehdy součásti Sovětského svazu, spojily v živý řetěz dlouhý několik stovek kilometrů. Nazvali ho Baltská cesta. Připomínali si tak smutné výročí podpisu paktu Molotov-Ribbentrop - smlouvy o neútočení mezi nacistickým Německem a Sovětským svazem. Na jeho základě které pak Moskva tři pobaltské státy násilně připojila.
Přesně před dvaceti lety vytvořili lidé živý řetěz táhnoucí se přes celé Pobaltí. Byl dlouhý přes 600 kilometrů. Celkem se za ruce drželo přes dva milióny lidí. "Doposud je to považované za největší manifestaci na světě. Dva milióny lidí stálo vedle sebe a dávalo tak najevo, že chce svobodu, nezávislost, konec okupace Sovětským svazem," říká mi Vytautas Landsbergis, první litevský prezident, symbol boje této pobaltské republiky za nezávislost.
"Spočítali jsme, že pokud každý stojící člověk rozpřáhne ruce, tak zabere zhruba 80 centimetrů. A tak jsme začali shánět potřebný počet lidí na utvoření dlouhého živého řetězu," vzpomíná jedna z hlavních organizátorek baltské cesty Angonita Rubšite.
"Ze začátku jsme si mysleli, že se nám to nepodaří, že není možné přesvědčit tolik lidí, aby si stoupli na silnici přes celé Pobaltí. Ale najednou jsme slyšeli, jaké jsou zácpy na silnicích a že přijíždí tisíce lidí ze všech koutů republik," vybavuje si euforickou atmosféru paní Rubšite a ukazuje mi archivní fotografie.
Před dvaceti lety nebyly žádné mobilní telefony, internet. Zorganizovat tak masovou událost bylo neskutečně náročné. "Hlavně nám pomáhal rozhlas. Informace o řetězu se začala šířit velmi rychle. Zaskočil nás ale počet osobních aut. Lidé parkovali podél hlavní trasy všude, kde to bylo jen trochu možné," popisuje mi organizátorka.
Šest set kilometrů dlouhý had se táhl z litevského Vilniusu přes Lotyšsko až do estonského Tallinnu. Dva milióny lidí se rozhodly připomenout 50. výročí pro Pobaltí tragického paktu Molotov-Ribbentrop. A nejenom to.
"Chtěli jsme zveřejnit všechny dokumenty týkající se onoho paktu. Žádali jsme otevření archivů a vysvětlení, proč Sovětský svaz zabral celé Pobaltí," doplňuje další rozměr manifestace Vytautas Landsbergis. Připomíná, jakou zásadní roli ono spojení rukou dvou miliónu lidí a symbolické protnutí Pobaltí sehrálo.
"Na konci roku 1989 v Moskvě sjezd lidových poslanců Sovětského svazu přijal rezoluci odsuzující pakt Molotov-Ribbentrop a prohlásil tuto smlouvu za nezákonnou. To bylo pro nás velmi důležité," vzpomíná Landsbergis a paní Rubšite mi kopii onoho poslanci schváleného dokumentu, ke kterému se ale dnešní vedení v Moskvě moc nehlásí, ukazuje a emotivně z něj cituje.
Archivní televizní záběry na takzvanou Baltskou cestu jsou fascinující. Několikasetkilometrová čára lidí nemá konce. Je zapsána v Guinessově knize rekordů, UNESCO ji prohlásilo za součást světového dědictví, skládají se o ní populární písně. O dvacet let staré manifestaci lidské jednoty ví v Pobaltí každý.
"Nepochybně. To je tak důležitá událost v historii Litvy, že není možné o ní nevědět. Byla by to ostuda. O Baltské cestě se mluví ve škole podrobně," říká mi Agňa, studentka politologie na Vilniuské univerzitě. A dnes budou Litva, Lotyšsko a Estonsko na přesně dvacet let starou událost znovu vzpomínat.
"To nejdůležitější se odehraje v 19 hodin, kdy si lidé zase podají v celém Pobaltí symbolicky ruce," připomíná Angonita Rubšite.
