V hledišti zavraždili premiéra, střechu prorazila bomba. Ukrajinská opera má za sebou dramatické století
Zdi Ukrajinské národní opery v Kyjevě pamatují neobyčejné dějinné zvraty. Tato překrásná stavba stojí na místě divadla, které na konci 19. století lehlo popelem. Nedlouho nato v nové budově při představení anarchista zavraždil premiéra někdejšího carského Ruska. A za druhé světové války přímo do hlediště plného nacistů dopadla letecká puma.
Je zhruba hodina do představení, kulisáci vytahují a zase spouštějí kulisy a v orchestřišti hudebníci zkoušejí nástroje.
Larisa Tarasenková ukazuje na zatím prázdné židličky a osiřelé partitury: „Hlediště nevypadá tak velké, ale má kapacitu čtrnáct set míst. Do orchestřiště se vejde stovka hudebníků.“
Tahle elegantní, usměvavá dáma v kyjevské opeře pracuje a její historii má v malíčku. „Orchestřiště je větší, než bývalo, takže dnes už nemůžeme jít na místo, kde byl smrtelně raněn Pjotr Stolypin,“ dodává.
Mazaný atentát
Pjotr Stolypin byl premiér-reformátor za časů cara Mikuláše II. V létě roku 1911 se Stolypin do opery vydal, i když ho policie varovala. Zvěstí, že někdo usiluje o premiérův život, nakonec využil sám vrah anarchista Dmitrij Bogrov.
„Lístky se nedaly koupit, a tak si je Bogrov opatřil přímo u ochranky. Nalhal jim, že zná člověka, který se pokusí premiéra zabít a že ho dokáže identifikovat. Nakonec byl ale tím vrahem on sám,“ vypráví Larisa Tarasenková.
Během přestávky Bogrov vytáhl pistoli a přímo před očima cara Mikuláše II. a jeho dvou dcer ruského premiéra dvakrát střelil. Jednou kulkou trefil Stolypina do ruky, druhou zasáhl jeho medaili na hrudi. Jenže ta se roztříštila, střepiny se dostaly do jater a premiér později zemřel. Carský soud pak nechal Bogrova v Kyjevě oběsit.
Česká překvapení
Larisa Tarasenková mi ještě ukazuje české varhany vysoko na galerii a pak se přes potemnělé jeviště vydáváme do zákulisí za dalším překvapením. Prvním sólistou zdejšího baletního souboru je totiž Čech – Jan Váňa.
„Líbí se mi tady. Když jsem ještě studoval na taneční konzervatoři, odjeli jsme sem na soutěž. Pak se objevila možnost vrátit se na roční stáž a už jsem tady zůstal,“ vypráví český tanečník. Kyjev si prý vybral hlavně proto, že má bohatou tradici v inscenování klasických baletních děl.
„Jsem tady už jedenáctým rokem a doufám, že tu aspoň ještě dalších jedenáct let zůstanu, směje se český tanečník. Teď už má na sobě bílou paruku a kostým, protože se za chvíli promění v knížete Poťomkina na carském dvoře.
Bomba v divadle
Na půdě kyjevské opery se ovšem nepřipravuje jen večerní představení, v zákulisí funguje i baletní škola. Dva mladíci před zrcadlovou stěnou zrovna střihají jednu piruetu za druhou, zatímco na ně rozčileně dupe jejich mistr.
Přes maskérnu a sklad rekvizit se dostáváme zase zpátky do teď už nádherně rozsvíceného, pozlaceného hlediště, které se začíná pomalu zaplňovat. A Larisa Tarasenková připomíná ještě jeden těžko uvěřitelný historický okamžik z dob, kdy Kyjev obsadili nacisté.
„Na Hitlerovy narozeniny v roce 1943 dávali Wagnerova Lohengrina a na divadlo plné nacistických pohlavárů shodil sovětský bombardér pumu,“ vypráví. „Bomba prorazila střechu, v hledišti zabila pár lidí a prorazila i podlahou, kde uvízla. O všechnu tu krásu jsme mohli přijít, ale bomba naštěstí nevybuchla.“
Nejen Larisa Tarasenková věří, že další podobné dramatické okamžiky už se Ukrajinské národní opeře budou vyhýbat.
