V dílnách brašnářství Louis Vuitton se vyrábí nepřetržitě od roku 1859. Některé kufry vznikají i rok a půl

Jméno Louise Vuittona není jen luxusní značka a módní dům. Pro Francii je to i záruka mistrovského umu, proto je dnes považovaná za řemeslné dědictví země. Původní práce nejslavnějšího brašnáře Louise Vuittona byla ale mnohem skromnější. Jejím základem totiž nebyla ani tak estetika, jako spíš praktičnost. V historických dílnách se nepřetržitě od roku 1859 vyrábí hlavně truhlové kufry pro speciální klientelu.

Přiznám se, že hledat původní rodinné sídlo slavné značky na nenápadném severozápadním předměstí Paříže v Asnières-sur-Seine, by mě nenapadlo. Že jsem na správné adrese, ale dosvědčuje nejen název ulice – Louise Vuittona –, ale i samotné sídlo továrny.

V krásné secesní vile nás vítají zdejší zaměstnankyně a zaměstnanci a dozvídáme se, že v domě se prý fotit smí, v továrně to už možné nebude. Taky natáčet na diktafon se průvodkyně uvolí jen inkognito, říkejme jí tedy třeba Charlotte.

Rodinná i řemeslná tradice se v domě Vuittonových ideálně snoubí na jednom místě

„Nevyrábíme tady zavazadla, to je pro nás něco jiného. Děláme tady speciální objednávky, limitované edice nebo přepravky pro trofeje a kufry z exotických kůží,“ vysvětluje.

V historické továrně dnes pracuje na 200 lidí, kteří se věnují hlavně tradičním přepravním kufrům, proslaveným truhlám různých velikostí.

Tradice, kam se podíváš

„Kolik jich vyrobíme? To je různé. Záleží na tom, jaké jsou objednávky i jaké jsou v tom roce přehlídky a akce,“ krčí rameny Charlotte a dodává, že takovou příležitostí byly třeba nedávné letní olympijské a paralympijské hry.

Preciznost a praktičnost byla pro Louise Vuittona vždy na prvním místě

Kromě loga je tradiční i forma kufru a rám složený ze tří přihrádek. „Jedna se nahoře odklápí a zbylé se vysouvají. To ale můžeme měnit podle přání,“ doplňuje průvodkyně.

Vcházíme do truhlářské dílny a Charlotte popisuje, že nejčastěji se k výrobě používá dřevo z topolu, protože v 19. století byl tento strom jedním z nejčastějších. Ale pracují tu prý i s bukovým dřevem.

„Základním materiálem původně nebyla kůže, ale nepromokavé plátno, které je i mnohem lehčí. Víte, pro nás byla vždy na prvním místě preciznost a účelovost, nejen estetika,“ zdůrazňuje průvodkyně. Vše je ruční práce, a tak není divu, že některé kufry vznikají i rok a půl.

Historický dům Louise Vuittona v Asnières-sur-Seine

Klienti z nejvyšších kruhů

Dům slouží k návštěvám VIP hostů, kteří mají speciální objednávky. „Takové zákazníky ani na Champs Elysées nepotkáte,“ pomrkává významně číšník, který nám servíruje kávu. Ale klasický showroom tady nehledejte – jsou tu původní historické dílny, kde se nepřetržitě vyrábí od roku 1859.

Dílny a historický dům Vuittonových v Asnières ovšem zas tak uzavřenou společností přece jen nejsou. Najdeme tady i muzeum, které je pro veřejnost po předchozí rezervaci otevřené zdarma. Prohlédnout si v něm můžeme třeba i jeden z prvních přepravních kufrů s placatým víkem a samozřejmě se slavným logem LV.

autoři: Marie Sýkorová , and
Spustit audio

Související