V Brazílii jsou hitem polské pirohy. Pod dohledem Jana Pavla II.
Co mají tlusté brýle a vážný výraz generála Vojtěcha Jaruzelského společného s pirohy s rikotovou a masovou náplní a houbovou a klobáskovou omáčkou? Bez jednoho by nebylo to druhé. Aspoň tedy polské pierogy prodávané v brazilské Curitibě. A ještě na ně dohlíží Jan Pavel II.
Pan Tadeusz Kawalec večer co večer loví z bublajících hrnců vynikající pirohy a milovníky sladkého láká na koblížky s originálními náplněmi. Jeho pojízdnou kuchyni ale nenajdete v Polsku, nýbrž v brazilské Curitibě. Že se z tohoto muže stal brazilský král pirohů, byla velká souhra historických okolností – jako někdejší člen polského hnutí Solidarita mohl totiž klidně skončit ve vězení a později třeba v politice.
Kolem malého pojízdného stánku spokojeně mlaskají lidé a pochutnávají si na knedlíčkách plněných rikotou, zelím a masem, podávaných s houbovou nebo klobáskovou omáčkou. Za vařičem velký transparent Rei do pierogi, král pirohů, s fotografií Jana Pavla II. Nad bublajícími hrnci se sklání pán v zástěře se šedivými vlasy a loví – prý duchovní pirohy. Pan Tadeusz Kawalec k nim ušel pořádnou cestu.
„S Karolem Wojtylou jsem se setkal na univerzitě. Byl to profesor, který na nás měl velký vliv, i mně osobně hodně ovlivnil.“ Pan Kawalec vystudoval teologii v Lublinu. Možná i budoucí papež měl vliv na jeho rozhodnutí, dát se k opozici a přidat se k Solidaritě. Pracoval pro ni jako novinář, konkrétně jako zpravodaj.
Nucený exil
Jeho strýc kdysi dávno, ještě ve 30. letech, opustil ve vystěhovalecké vlně Polsko a zakotvil na jihu Brazílie. Když se o sobě dozvěděli, okamžitě se chtěli navštívit. Bylo to hned po zakládajícím sjezdu Solidarity, na kterém ovšem pan Tadeusz Kawalec nemohl chybět. Hned poté jeli do Jižní Ameriky.
Jenže tam je zasáhlo vyhlášení výjimečného stavu generálem Jaruzelským. „Tu noc mě přišla domů zatknout tajná policie. Jenže já tam nebyl. Tchýně o ně zlomila koště, hnala je ven a křičela: ‚Stačilo, že jste zatkli v 58. mého muže!‘“
Tadeusz Kawalec se svou ženou museli zůstat v exilu. Deset let se prý dálkou trápili. Ovšem jednou ho napadlo zkusit využít svého původu. Pamatoval si na pirohy od maminky.
Ale za pomoc vděčí i své ženě Marysie, která pochází z Kalisze. „Taky uměla pirohy. Tak jsme dali hlavy dohromady a došli k receptu, který je skoro stejný jako ten původní polský. Zkrátka jsme to zkoušeli tak dlouho, až jsme na to přišli.“
Slovanská pohostinnost se vyplatila
Úspěch pirohů byl bleskový – pomohlo třeba to, že návštěvníkům včetně novinářů chutnalo jako mně. Dostal jsem rikotou plněné a polité houbovou omáčkou. Zdarma.
„To je potřeba, mít takové polské způsoby, přivítat tu lidi, dát jim zadarmo najíst, zkrátka slovanská pohostinnost,“ směje se pan Tadeusz, polsky Tadeu. A tou si nejspíš taky vysloužil pozvání do známé ranní televizní show, kde ukázal, jak se vaří pirohy. A jeho kolegové, kteří i ten den prodávali na stejném místě, se nestačili otáčet. Tehdy se proslavil.
Na blahořečení Jana Pavla II. do Říma s sebou vzal brazilskou vlajku
„Říkal jsem si, že polských vlajek tam bude milion. Přivézt ještě jednu další by nemělo příliš velký smysl. Vzal jsem s sebou šest metrů dlouhý teleskopický rybářský prut, 6 metrů dlouhý, a na něj brazilskou vlajku 2x3 metry. Na konci mše, když papež Benedikt žehnal Brazilcům, jsem ji vytáhl, vylezl jsem na plot, který nás od něj dělil, a začal jsem křičet Brasil Brasil Brasil. A přidali se ke mně další Brazilci. Poláci, kterých tam bylo hodně, se na nás otočili a začali nám tleskat za to, že jsme přijeli z takové dálky. V tu chvíli jsem se cítil hodně jako Brazilec. Dnes se cítím tak napůl. Nikdy se nebudu moci považovat za úplného Brazilce.“
„Hodil jsem telefon do moře, všichni se mnou najednou chtěli mluvit a mě popadla taková zlost… Telefon pořád zvonil. No ale pak jsme se rychle vrátili do Curitiby a rovnou do kuchyně. Ráno stálo před stánkem 300 lidí a všichni chtěli pirohy. Hned další neděli jsme připravili 2000 kousků – a všechno se prodalo za čtvrt hodiny!“
Politika ho nepřestala bavit
Curitiba je město, které má druhou největší populaci Poláků mimo Polsko hned po Chicagu. Přesto tu mnoho lidí polskou kuchyni neprovozuje. Jeden známý pana Kawalce otevřel Polský dům. „Prodává vodku, žaludeční likéry, višňovky, polský porcelán a sklo… Někdo už se taky pokoušel napodobit náš úspěch a prodávat pirohy. Ať si je vaří. Ale lidi stejně budu chtít pirohy od Tadeusze.“
Pan Tadeusz je sice král pirohů, ale sláva mu do hlavy nijak nevlezla. Na stánku má obrázky Jana Pavla II a v rozhovoru vzpomíná na to, jak byl na blahořečení Jana Pavla II. v Římě. Mimochodem, možná, že pan Tadeusz tu svou pirohovou popularitu ještě využije. „Kandidoval jsem tady na zastupitele. Politika mě nepřestala bavit, mám ji rád.“
