Už 20 let tenisté využívají nejstarší nafukovací halu u nás. Stojí v Pardubicích

„Směle můžeme říct, že má dvacetiletou životnost,“ říká Miroslav Herudek, jednatel firmy, která „babičku“ díky zkušenostem ze sousedního Německa vyrobila.

Jde o nafukovací tříplášťovou halu, která je v Česku nejrozšířenější. Existují totiž ještě dvouvrstvé „nafukovačky“ bez ocelových lan, ale těch zdaleka tolik na tenisových kurtech nestojí.

Zatímco před 20 lety byly v Česku obecně nafukovací haly vzácností, dnes už je má spousta tenisových klubů, dokonce je najdeme i v obcích, jako je třeba Velké Březno na Ústecku, kde žije asi 2,5 tisíce obyvatel.

Ale jsou i takové oddíly, které nafukovací haly měly a už nějakou dobu nemají.

„Co si pamatuji, tahle tříkurtová hala stála okolo tří milionů. V té době to, myslím, nebylo takové riziko, protože tím, že to tady nebylo, byla hala perfektně plná,“ vzpomíná Leoš Horák, šéf T-klubu, který se jako první ve stotisícovém Ústí nad Labem rozhodl investovat do nafukovací haly na tenis.

„Měli jsme ji u zimáku, teď už to bude asi 15 let, a tam se bohužel stala první nehoda, že nám to shodil uragán. Hala se dala opravit, koupilo se nové opláštění, fungovala zhruba další dva až tři roky a potom ji znova shodil Kyrill, a to už nám s tím pojišťovna nepomohla a už se to znova dohromady nedalo,“ popisuje Horák a dodává: „Hala byla poměrně dost energeticky náročná, s tím jsme si užili – odhazování sněhu a tak podobně. Já už bych to nechtěl.“

Ale s nafukovacími halami je to jako s auty, tvrdí Miroslav Herudek. Některá vás ochrání více a jiná zase méně, a ty první jsou pochopitelně dražší.

„Koupíte lanovou halu a pak se divíte, že vám to sfoukne vítr. Spadla nám třeba hala v Čáslavi, ale to jenom proto, že to sebralo kus střechy a ten spadl na halu. V Pardubicích ani nikde jinde nám hala nespadla, a byl tady Kyrill,“ upozorňuje Herudek.