Fotbalový tým z Brownsvillu: Žijí pod hranicí chudoby. Chceme, aby jim fotbal pomohl k lepšímu životu

Fotbalový tým středoškoláků z Porter High School v Brownsvillu vytvořil kruh, odříkal modlitbu a svůj předzápasový rituál zakončil motivačním pokřikem. Je pátek odpoledne a teenageři v modrých dresech Porter Cowboys, jak se zdejšímu mužstvu přezdívá, hrají další zápas své regionální soutěže.

Stává se z nás rodina 

 „95 procent těch kluků žije pod hranicí chudoby. Čelí v životě spoustě překážek. Nežijí v pěkných domech, někteří bývají bez snídaně, bez oběda. Nemají doma vzory. A my se snažíme, aby jim fotbal pomohl k lepším známkám, k přijetí na vysokou školu, k lepšímu životu. Motivujeme je, aby se dobře učili. Rodiče i ostatní učitelé nám někdy říkají, že je neposlechnou, ale že na nás dají. Dáváme jim i jídlo, aby měli sílu a mohli soupeřům z bohatších oblastí konkurovat. Zveme je na večeře. Oni vědí, že nám na nich záleží, a díky tomu si k nám tvoří pouto a stává se z nás rodina,“ vysvětluje mi José Espitia, učitel tělocviku a zároveň hlavní kouč socceru této střední školy v příhraničním Brownsvillu.

Čtěte také

Městečko Matamoros: Podniky i restaurace musí platit každý měsíc výpalné

Jsme sice ve Spojených státech amerických, ale hlavním sportem je v této oblasti evropský fotbal, asi 95 procent obyvatel je hispánského původu, a tak i hlavním jazykem týmu je španělština.

„Osm hráčů nemluví anglicky, takže mezi sebou mluvíme španělsky. Chceme, aby hráči chápali naše záměry, a ve španělštině jim můžeme věci vysvětlit. Ale někdy to mícháme s angličtinou, když na ně voláme základní pokyny. Někteří anglicky nemluví, ale rozumějí. A chceme je prostřednictvím fotbalového jazyka krok za krokem i učit. Chceme, aby se jednoho dne dostali na univerzitu.“

Vstávají v půl páté ráno

Španělština je hlavním jazykem i na malé tribuně, kam přišlo hráče povzbuzovat několik desítek rodičů či přátel. Ostatně, někteří studenti žijí v USA a v Mexiku zároveň. Jsou sice Američani, ale jejich rodiče tu buď nemají povolení k pobytu, anebo v mnoha případech mají, jenže bydlení je tu třikrát až čtyřikrát dražší než za mostem v mexickém Matamoros, takže sem do Brownsvillu členové rodiny denně jezdí za prací, která je tu lépe placená, nebo právě do školy – ta střední je tu zdarma a s lepší perspektivou pro studenty.

 „Takoví musejí vstávat ve čtyři, o půl páté ráno, aby sem dorazili kolem půl deváté. Ráno totiž trvá přechod hranice až tři hodiny. Po škole tu zůstávají na trénink, před sedmou sednou na autobus nebo je někdo zaveze k hraničnímu mostu, a doma jsou v deset, v půl jedenácté večer.“

Na utkání dohlíží policisté 

Po Matamoros, městě ovládaném kartely, se tedy denně pohybují po setmění. Tady jim zase hrozí jiné nebezpečí, útoky střelnou zbraní jsou na amerických školách běžné, ostatně i na tohle utkání na umělé trávě ve školním areálu dohlíží několik ozbrojených policistů.

Čtěte také

Džunglí přes divokou řeku: Vytvořili jsme lidský řetěz, ale mnoho lidí to strhlo, zůstali tam chlapci i dívky

Porter Cowboys jako obvykle vítězí, tentokrát 4:0. Tým této školy je úspěšný, před sedmi lety vyhrál šampionát celého Texasu. Jose Sanchez z regionální televizní stanice KENS5 o něm nedávno natočil dokument a vypráví mi, jak výjimečné příběhy se tu rodí.

Jezdí sem i skauti velkých klubů, někteří hráči už dostali i šanci vydat se na profesionální dráhu, a především, řada z nich dosáhne na univerzitní stipendium a mohou dál studovat. Pro děti z americko-mexického pohraničí, otesané tvrdým životem a neustálou starostí rodin, jak zaplatí jídlo a nájem, umí být fotbal únikem a taky šancí, kterou dovedou využít.