Únos letadla jako cesta z Československa? Mohlo to dopadnout tragičtěji, říká pamětník
Dva ozbrojení mladíci ze Slovenska se v roce 1989 zmocnili na pražské Ruzyni letadla maďarských aerolinií Malév. Bylo jim kolem 16 let a chtěli se dostat z nesvobodného Československa. S posádkou a částí rukojmí odletěli do Frankfurtu nad Mohanem, kde se vzdali policii. Jen náhodou neskončil únos tragicky.
„Úplná maličkost dokáže rozhodnout o osudech samotného letadla, cestujících i únosců. Být to letadlo Aeroflotu, všechno dopadne úplně jinak a tragičtěji,“ vzpomíná na únos Jiří Cetl, který pracoval pro maďarské aerolinky na ruzyňském letišti.
Stál tehdy u schůdků do letadla a sledoval nástup posledních cestujících. „Najednou jsem se ohlédl a viděl, jak přímo z vládního salónku vede stevardka dva lidi. Když se dostali blíž, všiml jsem si, že slečna je bledá, jako by vůbec nevnímala okolí. A tehdy jsem uviděl, že mladíci, kteří šli za ní, měli v rukou pušky,“ popisuje.
„Byli vyzbrojeni kulovnicí, brokovnicí a atrapou granátu. K letadlu se dostali VIP salónkem. Šlo o totální selhání bezpečnostních složek, protože vchod nebyl nijak střežen. Nic nebránilo tomu, aby mladíci přinutili pracovnici v salónku k otevření dveří a vniknutí do letadla,“ dodává Ladislav Keller, pilot a spoluautor knihy Únosy dopravních letadel v Československu.
Ke zranění nedošlo. Ale jen díky velké náhodě
„Vyšlo najevo, že se únosci chtějí za každou cenu dostat k Američanům, jak řekli,“ připomíná Jiří Cetl. Ještě při vyjednávání na pražském letišti se podařilo oba únosce přesvědčit, aby propustili ženy a děti. Letadlo pak odletělo do Frankfurtu nad Mohanem.
„Bezprostředně po přistání žádali únosci radiotelefonem, aby bylo letadlo odvlečeno z civilní části letiště na americkou leteckou základnu, která je na protilehlé straně. Americké vojenské úřady údajně odmítly s teroristy vést jakékoliv jednání. Krátce před 13. hodinou se únosci vzdali,“ vysílal Československý rozhlas informace tehdejšího zpravodaje v západním Německu.
Únos se obešel bez zranění. Jak vysvětluje Jiří Cetl, bylo tomu tak jen díky velké náhodě. „Letadlo společnosti Aeroflot z Moskvy nabralo značné zpoždění a z toho důvodu nám přidělili stojánku, která byla těsně před vládním salónkem,“ popisuje.
Byla to mladická nerozvážnost, tvrdí jeden z únosců
„Kdyby letadlo Aeroflotu nemělo zpoždění, stálo by na tom místě. A v té době měly posádky těchto letadel u sebe zbraň a měly také povolení použít ji v případě únosu. Celý únos by skončil úplně jinak,“ domnívá se.
Německá spolková republika odmítla vydat únosce do Československa a tamní soud je odsoudil k dvouletému nepodmíněnému trestu. V roce 1993 se vrátili na Slovensko.
A v roce 2009 označil jeden z nich únos za mladickou nerozvážnost. Slovenskému deníku Pravda řekl, že cítil v Československu nesvobodu, například při cestování do zahraničí. Na možná rizika prý tehdy nemyslel.
