Únik smrti si Trump vykládá jako zásah vyšší moci. Může si teď dovolit smířlivost, míní politolog Lepš

V Milwaukee dnes začíná republikánský nominační sjezd, na kterém strana oficiálně jmenuje bývalého prezidenta Donalda Trumpa svým kandidátem pro listopadovou volbu hlavy Spojených států. Jak se podle vás na atmosféře sjezdu projeví sobotní pokus o atentát na Donalda Trumpa?

Projeví se nepochybně a to hlavní, co se očekává – a jsou zprávy, že to tak je – že přibude jedno téma, téma jednoty. V první řadě se bude týkat republikánů. Zatím se mohlo říkat, že Donald Trump roky sjednocoval Demokraty v opozici vůči Donaldu Trumpovi, zejména po čtyři roky, kdy byl v Bílém domě, a naopak rozděloval Republikány na trumpovské a na tradiční, řekli bychom reaganovské.

Teď jsou Republikáni sjednocení, tím spíš po sobotním pokusu o atentát žádná vnitřní opozice vůči Donaldu Trumpovi není. I Nikki Haleyová, jeho poslední oponentka v primárkách, oznámila, že včera oznámila, že nakonec na sněmu vystoupí ve vstřícném gestu vůči Donaldu Trumpovi.

Čtěte také

Trump získal auru mučedníka a superhrdiny. Nedovolí už žádnou kritiku, myslí si amerikanista

Téma jednoty může znít i jako: pojďme se jako Američané sjednotit, samozřejmě ve smyslu pod vedením nás, Republikánů a Donalda Trumpa.

Takže možná vstřícnější tvář vůči Američanům zdůrazňováním jednoty a samozřejmě prezentace Donalda Trumpa jako ještě většího bojovníka, než byl dosud – jako někoho, kdo překoná veškeré nástrahy a kdo je připravený být opravdu pevným lídrem Ameriky v nejistých časech.

Právě na to jsem se chtěl zeptat: do jaké míry v očích nejenom republikánských voličů posílí tato událost pozici prezidentského kandidáta Donalda Trumpa jako toho pevného lídra, jak jste teď řekl.

Těžko říct. Kdyby volby byly dneska, zítra, pozítří, dopad toho pokusu o atentát by asi byl větší, než když jsou 5. listopadu. Ale do 5. listopadu se toho může stát spousta.

Spojené státy historicky nejsou zemí s voláním voličů po vládě pevné ruky, jako tomu vidíme v Číně nebo v Rusku – což jsou samozřejmě extrémní příklady, uvádím nedemokratické nebo polodemokratické země. Takže takové to trumpovské: já tady všechno vyřeším – to byla část jeho nominačního projevu v roce 2016 – pouze já znám nejlépe americkou vládu, pouze já ji dokážu zreformovat... to je něco, na co slyší vysloveně Trumpovi voliči, ale to není nutně 50 % Američanů. Takže uvidíme, jak to vše zahýbe další kampaní.

Čtěte také

Nevíme, co se bude dít, pokud Trump vyhraje. Když nikdo nebude černým pasažérem, USA nemají důvod vystoupit z NATO, říká Vystrčil

Můj argument v tento moment je, že Donald Trump má nakročeno do Bílého domu a pokud někdo má za úkol případně změnit vývoj dynamiky volební kampaně, tak jsou to Biden a Demokraté, případně někdo jiný kromě Bidena.

Republikánům teď stačí nemít žádný zádrhel, držet se svých témat, dál držet své voliče, kteří jsou teď sjednocení kolem strany v tom přesvědčený, že musí volit Donalda Trumpa. Joe Biden má problém, Donald Trump má v tento moment daleko blíž k Bílému domu.

Může to být tak, že v Demokratické straně ještě posílí hlasy, které volají po výměně kandidáta kvůli Bidenovým přešlapům a přeřeknutím posledních dnů a týdnů, které nesvědčí o jeho, řekněme, dokonalé mentální kondici?

V tento moment opravdu vše překryl pokus o atentát, takže Demokraté dávají pauzu své kampani. Joe Biden sice dnes má mít další rozhovor na CNBC, ale jinak různé reklamní a další aktivity, snahy dělat alternativní sněm tomu republikánskému ve smyslu tiskových konferencí a zdůrazňování témat, jako jsou potraty, to vše má být utlumeno.

Čtěte také

Boj proti klimatické krizi slibují vést jen demokraté. „Lidé nechápou, jak je situace urgentní,“ varuje geolog

I vnitrostranická demokratická diskuse o tom, co udělat s Joem Bidenem, zda ho tlačit k tomu, aby odstoupil, nebo vzít prostě vrabce v hrsti a už diskusí o výměně nechat, se zdá být zmražená, ale téměř jistě nekončí.

Republikánský volební sněm je do čtvrtka, až ve čtvrtek na závěr má Donald Trump přijmout nominaci a uvidíme, co budou Demokraté dělat dále. Mají již pouze několik týdnů do svého srpnového volebního sněmu, čili čas se opravdu krátí. A uvidíme. Další test, například další rozhovor pro stanici CNBC, může tou situací zamíchat?

Objevují se názory, že by to mohlo Bidenovi pomoci, přinejmenším tak, že se pozornost veřejnosti od jeho lapsu přesouvá k dění kolem Trumpa. Je to možné?

Ano, je to možné. Pokud se bavíme pragmaticky o tom, co pokus o atentát znamenal politicky, tak v tento moment posílil akcie Joea Bidena jakožto kandidáta Demokratické strany na prezidenta.

„Mistr otočky“

Trump prý původně nebývale ostrý nominační projev po sobotním útoku úplně přepsal a chce vybízet ke smířlivosti. Jak to podle vás zafunguje na jeho příznivce?

Zaprvé, Donald Trump je mistr otočky, takže počkejme, jak ten projev opravdu bude vypadat. Mě osobně by zajímalo, jestli vůbec teď už ví, koho chce jmenovat svým viceprezidentským spolukandidátem – umím si představit, že on sám to ještě neví. Je klidně možné, že to ví týdny, je klidně možné, že si to rozmyslí půl hodiny předtím. To je prostě Donald Trump.

Čtěte také

Trump je silný marketér, mítinky si nenechá vzít, říká novinářka po útoku na bývalého prezidenta

Pokud plán přednést méně útočný, více sjednocující projev, ve čtvrtek opravdu klapne, tak by mě to nepřekvapilo. Donald Trump je výborný taktik a z pohledu zvenčí dává smysl, že se teď bude tvářit prezidentsky. Pokud by se nic nestalo, své voliče má v kapse, potřebuje tedy zapůsobit na středové voliče, kteří na radikální rétoriku úplně neslyší.

Jeden scénář, který praktikoval George Bush v roce 2004, je nezaměřit se na středové voliče, ale sehnat všechny své republikánské voliče, protože u středových voličů nemáte šanci. Čekalo se, že to bude scénář Donalda Trumpa před útokem. Ten útok mu možná otevírá šanci u nějakých středových voličů. Také mu ji samozřejmě otevírají otázky kolem Joea Bidena. Potom právě nemůže být tolik útočný, tolik kritický, musí být víc smířlivý.

Je naivní se ptát, jestli třeba Donald Trump poté, co tak zblízka nahlédl do tváře smrti a sám o tom mluvil s novináři, třeba spontánně ubere na bojovnosti a uvědomí si, jak nebezpečné může být rozdmýchávat nenávist?

Zatím se zdá, že on si to vykládá jakožto zásah vyšší moci, zásah nějaké božské moci. On tedy není takovým křesťanem, jakým je George Bush mladší a další američtí politici, ale křesťanem je.

Do médií se dostávají interní informace, že on si to opravdu vykládá jako další signál jeho požehnání, toho, že on je ten vyvolený, který i toto měl přežít. Že by ubral na síle svého sebevědomí a přesvědčení o své neomylnosti, to ne, ale je možné, že v situaci, kdy se zdá, že má kampaň v kapse, si může dovolit luxus smířlivějšího tónu a boje o voliče, kteří něco takového očekávají.

Proč si Jakub Lepš nemyslí, že by smířlivější tón v americké předvolební debatě mohl zakopat příkopy ani pohnout tématem o dostupnosti zbraní? A jakou naději na úspěch by měla Bidenova viceprezidentka Kamala Harris? Poslechněte si celý rozhovor.