Umývači oken

Takový standard jsou v mnoha rozvojových zemích žvýkačkáři. Tak jsem si pojmenoval děti, které namísto do školy chodí podél front čekajících aut a nabízejí pamlsky, turecké mýdlo nebo různé nesmyslné cetky.

Na peníze, které jsou spíš almužnou, čekají také děti i dospělí, které nabízejí různé náboženské texty. Nemusejí to nutně být výňatky z Koránu. V Izraeli nabízejí ortodoxní věřící také brožurky se židovskými modlitbami.

Sofistikovanější skupiny kombinují pouliční prodej se zmíněným mytím oken. A to bývá kámen úrazu. Před nechtěným zboží stačí zavřít okna, přestat na chvíli myslet na nelehký život v chudobě a pak rychle dupnout na plyn - bez toho by se tu člověk brzy zbláznil. Jenže co s myči oken? Pro ty je netečný pohled snad naopak výzvou, aby se vrhli s o to větší úsilím na čelní sklo.

Na severu Jeruzaléma je velká křižovatka mezi židovskou čtvrtí a palestinským uprchlickým táborem Šuafát. Partička Arabů tam na šoféry číhá každý den a mrtvé brouky dělají pouze tehdy, jen když zahlédnou majáček policejního auta.

Právě tady začínám pro křižovatkové žebráky ztrácet pochopení. Manželce se tam už jeden začal dobývat do auta. Naposledy jsem byl účastníkem nezdařené transakce i já osobně.

Jasně, srozumitelně a se zdvořilým úsměvem jsem klukovi řekl, že opravdu nechci, aby mi nasucho roztíral jemný písek po skle. Nenechal se ale odbýt a dal se do díla. Rozuzlení přišlo ve chvíli, kdy se za nevyžádanou službu domáhal zaplacení.

Odmítl jsem a v duchu se chválil. Přeci nemohu tohle dítě penězi utvrzovat, že se vyplácí žít na ulici. Mladík ale nebyl žádné ořezávátko. Když pochopil, že moje neústupnost je definitivní, vytáhl odkudsi hnusný špinavý hadr černý od všech předchozích aut a vztekle mi s ním opatlal celé okno.

Moji melancholii tak hned vystřídaly pochyby: Co z toho kluka bude za pět let? A na co se mohou těšit cizinci, kteří se mu dostanou do cesty?

Břetislav Tureček, Český rozhlas, Jeruzalém