Umělé oplodnění a možnost gravidity

Paní Katka: Je mi 32 let, na miminko jsme čekali dva roky, 2001 se dostali k panu doktorovi Mrázkovi do centra ISCARE a ani ne po roce bila na ultrazvuku srdíčka našich dvojčat.

Bylo vaše konečné rozhodnutí těžké?

Paní Katka: Stále jsme čekali a věřili na úspěch, ale po verdiktu, že se jedná o jedinou šanci, tak jsme do toho šli.

Pane doktore, co nejdříve se od takových pacientek potřebujete dovědět? Nejsou dva roky na konečnou diagnózu krátká doba?

Mrázek: Podle Světové zdravotnické organizace se za neplodnost považuje doba chtěného těhotenství nejméně rok, jinde i roky dva. U nás po ročním období začínáme pátrat po příčinách. Nejdříve musíme vyšetřit základní momenty, které by vysvětlovaly, proč se těhotenství nedaří, po vyloučení pokračujeme od jednodušších postupů ke složitějším, mezi které později patří i mimotělní oplození.

Jak jste celý proces prožívala?

Paní Katka: Pan doktor je úžasný člověk, který mi dodal spoustu energie, neměla jsem negativní pocity, těšila se na možný úspěch. Dvojčátka jsou na světě a je jim rok a čtvrt.

Pane doktore, jaké je pozorovat děti ze zkumavky. Nedávno jste jich viděl přes pět set:

Mrázek: Je velké potěšení a ocenění mé práce vidět výsledek, děti jsou nejenom v kočárcích, ale už i běhají.

Při srovnání problematiky umělého oplodnění u nás a ve světě, co říkají procenta?

Mrázek: Kopírujeme zhruba ostatní západní státy. Nehodnotí se pouze procento úspěšných zákroků, ale i komplikace.