Uklidňující polibek losa
Už jste se někdy líbali s losem? Jestli ne, zkuste to u nás! Tímto sloganem láká návštěvníky losí farma za městečkem Duved ve švédské provincii Jämtland. Je to jedna ze tří chovných stanic ve Švédsku, kde se na tato největší volně žijící zvířata Evropy můžete nejen dívat. Když máte dost odvahy a losi jsou dostatečně klidní, můžete s nimi dovádět skoro jako s vlastním psem.
Losí farma Milleson se před vámi vynoří asi po půlhodině chůze západním směrem z městečka Duved. Nečekejte žádný lunapark, ale decentní rodinný podnik, ve kterém vás uvítá jeho majitelka Sylvi, rodačka z norského Narviku.
"Tohle je úplně jiný život, než jsem vedla dřív. Bydlet v přírodě a chovat losy, to je balzám. Jako právnička jsem procestovala svět, ale neustálé spory a jednání o smlouvách, to už mě unavovalo. Před čtyřmi lety jsme s manželem koupili tenhle hotel - byl v dezolátním stavu, vypadalo to tady jako v ruském vězení. Losí farmu provozujeme od roku 2007. Založili jsme ji částečně kvůli propagaci. Hodně turistů jezdí do Are, ale to je od nás deset minut autem. Losí farma je reklama zadarmo a hlavně přiblíží lidem zdejší kulturu a historii, což je velké lákadlo," přiblížila začátky Sylvi.
Už to vypadá, že dnes odpoledne bude Sylvi provádět farmou jen mě a dvě mladé Norky z nedalekého Trondheimu. Tu ale ve dvoře zastavuje auto a vystupují čtyři Italové včetně lyžaře Giuliana Razzoliho, který ještě před třemi hodinami závodil v nedalekém Are v rámci Světového poháru.
Losům se tu říká králové lesa, větší volně žijící zvíře v Evropě nenajdete. Váží až 800 kilogramů, když se vztyčí na zadních, dosahuje i pětimetrové výšky. Sylvina farma čítá čtyři kousky - Vilmu, Anlyota, Bottu. Nejstarším samcem je Artur. Jeho otec se kdysi proslavil, když v době říje napadl svým parožím traktor české výroby.
Vyslechli jsme základní informace o losím životě, je na čase vydat se k oboře. "Jednou jsem potkala losa. Ale ne zavřeného v ohradě, divokého. A co jsem dělala? No vzala jsem nohy na ramena. Naštěstí to bylo roční mládě, které přišlo o matku během lovecké sezóny. Takže to byl spíš vyplašený los, který hledal mámu mezi lidmi," vypráví svůj zážitek studentka znakového jazyka Inge.
Norská průvodkyně Sylvi dodává, že los je národní zvíře skandinávských národů, Švédy nevyjímaje. "Váže se k němu hodně legend. Je dokázáno, že losové tu žili už před osmi tisíci lety, protože se objevují na skalních malbách. Los byl odedávna uctívané zvíře, protože lidé věřili, že přináší zdraví, štěstí a radost. Švédský král Karel XI. vydal v 17. století zákon, který zakazoval jezdit na losech, protože lidé na nich prchali před výběrčími daní. I když oficiální verze zněla, že losové narušují koňskou dopravu," vypráví Sylvi a dodala, že losi mají rádi pěkné počasí, takže polehávají, relaxují a opalují se.
Vcházíme do obory, ale losí čtveřice se skrývá kdesi v dálce na kopci mezi břízami. Losi mají vynikající sluch, a tak je v těchto dnech stresuje hluk z devět kilometrů vzdálených lyžařských závodů. Také venčící se pes a dva běžkaři jsou rušivými elementy, ale nakonec se losí chovanci nechávají nalákat.
Artur se odhodlává jako první a po něm přicházejí lovit zeleninu a granule z koryta i ostatní. Losi jsou zvířata přátelská a společenská, není problém drbat je za uchem, a ti zdejší jsou dokonce zvyklí, že se s návštěvníky líbají. Návod je jednoduchý - vezmete vařenou bramboru, podáte ji losovi k tlamě, na poslední chvíli cuknete, nastavíte obličej a pak už jen vychutnáváte losí polibek. Není to žádné hrdinské číslo, los totiž nemá přední zuby.
"Nádhera. Vždycky mě takové zážitky lákaly. Je to nesmírně uklidňující. A přesně to teď potřebuji," velebí setkání s losy na svahu ten den neúspěšný italský lyžař Giuliano Razzoli.
Exkurze je u konce. Kdo chce, může si odnést losí paroží v přepočtu za 18 tisíc českých korun nebo ochutnat losí maso, sýr či mléko, kterému se přezdívá lesní viagra. Objednávám si losí vafli a bojím se, jaké budou účinky. Nejsou žádné - s úlevou zjišťuji, že litr losího mléka přijde na 500 korun, takže ho moje pochoutka obsahuje minimum.
