Týrání našich dětí
Dnešní Vaše téma začalo příběhem. A to příběhem, kdy byla vážně narušena práva dětí. Paní Milada nám popsala, že děti žily se svým otcem v domě bez oken, topení a elektřiny. Ve vesnici bylo veřejným tajemstvím, že otec propadl alkoholu a o osmiletou Alenku a ani o jejího brášku se moc nestará. Jejich matka zemřela asi před rokem na rakovinu.
Projev občana: Život Alenky a chlapce mne zajímaly ještě víc, protože jsem věděla, že otec je velký alkoholik. Vypadalo to tak, že otec pil, žijí tam bez elektriky, vokna mají zadělané jenem igelitem. Chlapec sedmiletý je postižený.
Michaela Vetešková: Milada se s žádostí o pomoc pro tyto dvě děti obrátila na sociální odbor obecního i okresního úřadu. Šla dokonce za ředitelkou tamní školy, ale pomoci se nedovolala. Zareagovala až policie, kterou přivolala ve vypjatém okamžiku, kdy opilí otec dětem ubližoval a většina vesnice o tom opět věděla. Děti byly okamžitě převezeny do azylového domu a odtud pak do dětského domova. Tady náš, poněkud smutný příběh, končí.
Kdybychom měli uvést základní zjištění o porušování práv dětí. Jaká uvedeme?
Michaela Vetešková: Zaprvé zdůrazníme, že Česká republika má nejvyšší počty týraných a utýraných dětí ze všech vyspělých zemí Evropy. Podle předsedkyně fondu ohrožených dětí Marie Vodičkové je jedním z důvodu tohoto smutného prvenství skutečnost, že náš právní systém dává nízké tresty těm, kteří se týrání dopouští i těm, kteří mu nečinně přihlížejí.
Marie Vodičková: Já někdy úplně žasnu, jak směšné tresty se ukládají. Nedávno třeba bylo zveřejněno, že za utýrání devítiletého chlapečka ve Francii babička dostala doživotí, matka 26 let, strýc nějakých 16. Otec jenom proto, že tomu přihlížel a nezabránil, 10 let.
Michaela Vetešková: Dalším důvodem zmiňovaného prvenství je také to, že postižené děti jsou rodičům odebrány a předány do péče dětských domovů a že sociální pracovníci jen málo hledají jiné alternativy péče.
Marie Vodičková: Bohužel děti nejsou schopné upozornit na tu svoji situaci. Naopak, každý žasne, co všechno jsou schopné snášet, aniž by to daly najevo. Potom tady opravdu velmi záleží na všímavosti okolí. Tedy sousedů, školy. To by měl oznámit každý a pokud to neudělá, tak se sám dopouští trestného činu neoznámení trestného činu.
Michaela Vetešková: K tomuto tématu ředitelka nadace Naše dítě Zuzana Baudyšová vysvětluje, že rozpoznat týrané dítě mohou nejlépe dětští lékaři, kteří si mají šanci všimnout podlitin a modřin na těle toho týraného dítěte. Stejně tak učitelé jsou s dítětem v úzkém kontaktu a mohou vidět, že se s ním něco děje.
Marie Vodičková: Ale dítě, které je týráno, má i velmi zásadní smutné, psychické projevy. A hlavně změny v chování, kdy dítě, které bylo veselé, je zamlklé, je smutné, nekomunikuje. Zkrátka jeho chování se změnilo.
Michaela Vetešková: A ne nepodstatným důvodem, že u nás bývá ročně k smrti utýráno až 50 dětí je také nevšímavost veřejnosti k projevům týrání.
Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.
