Typická švédská svačina? Knäckebrot! Leksandská továrna je peče přes 200 let
Tak jako v Česku všichni znají z pečiva Šumavu, tak Švédové znají Leksands. V malém městečku asi tři hodiny severně od Stockholmu se totiž pečou knäckebroty, a to jedny z nejoblíbenějších v zemi. Do rodinné firmy, která křupavý chléb peče už přes 200 let vyrazil i náš reportér Jakub Lucký.
„Podle tradice pečeme všechno ze čtyř surovin: žito, kvasnice, sůl a voda. Žádné další přídavné látky. A pro žito máme velmi přísné podmínky, pochází ze vzdálenosti do čtyř hodin autem. Většina je z Dalarny, regionu, kde je i naše pekárna,“ říká Annika Sundová, obchodní ředitelka a členka rodiny, která k firmě Leksands Knäcke patří po celé generace. Výrobu knäckebrotu firma bere od začátku.
Typický kruh se vzorem
„Tady je mouka na těsto. A tady jsou mouky, které dáváme pod a na knäckebrot. Ta co dáváme do podkladu je hodně hrubá, aby pod knäckebrotem trochu proudil vzduch. A ta, co dáváme nahoru, je zase extra jemná, protože ta tam po upečení nesmí zbýt. Jinak by se to zbytečně rychle kazilo,“ vysvětluje Annika.
Tradiční knäckebrot má tvar kruhu s malou dírou uprostřed, jakoby koláč. Těsto ale není ploché, válí se speciální vzorovaným válečkem, který dává knäckebrotům jejich typický vzhled. Postup je stejný už dvě stě let, jen dnes vše už dělají stroje.
„Tady jdou nakynuté koláče knäckebrotu na mřížku, která je doveze do trouby. Ta má někde mezi pěti a šesti sty stupni. Trouba na knäckebrot musí být opravdu horká, proto není možné péct ho jen tak doma,“ dodává ředitelka továrny.
Připečené jsou nejlepší
„Dříve lidé chodili kupovat knäckebroty přímo do továrny. A často si vybírali ty, co jsou víc připečené. Můj děda si toho všiml a začal je prodávat zvlášť. A lidi si je tak oblíbili, že dnes se jich prodá stejně, jako těch normálních,“ vypráví Annika.
Pak se knäckebrot suší. Navleče se na dlouhou tyč a nechá se uschnout. Jako dřív nad troubou. „Knäckebroty pak balíme do papíru, podle tradice,“ ukazuje Annika.
Podle toho, o jaké knäckebroty jde, se liší barva přebalu. Jinak se ale prý neměnil už desítky let. A stejně tak ani recept.
Ročně lidé snědí i 15 kilo
„I kdybych změnila jen obal, budou si lidi myslet, že je se samotným knäckebrotem něco jinak. A kdyby bylo něco špatně s těstem, tak se to velmi rychle dozvím. Ti, kdo náš chleba mají rádi, ho ročně snědí 10-15 kilo, takže ho znají velmi dobře,“ usmívá se Annika.
Vzhledem k tomu, jak je knäckebrot lehký, je to opravdu hodně. A jak se tedy takový knäckebrot jí? K snídani třeba jako sendvič se šunkou a sýrem. A podobně večer k večeři.
Čtěte také
Knäckebrot a máslo, které Švédové také milují, lze taky najít v každé závodní nebo školní jídelně. Tam si člověk nemůže svůj typ tolik vybírat. Při nákupu v supermarketu má ale většina Švédů svou vyhraněnou chuť a kupuje právě jeden typ. A v případě Leksandu může mít i dobrý pocit, firma je totiž průkopníkem v klimatické neutralitě.
„Pojali jsme záměr být klimaticky neutrální, pokud jde o pekárnu. Rozvoz je stále problematický,“ naznačuje ředitelka.
A pekárna už deset let fosilní paliva nepotřebuje. Trouby na pečení jsou elektrické a zásobují je buď nové solární panely na střeše, nebo místní vodní elektrárny. A jejich teplo se několikanásobně recykluje, v zimě třeba i na vytápění zaměstnaneckých aut.
