Tvůrce Stalina nemáme právo soudit, říká režisér filmu Monstrum Viktor Polesný

Impulzem k filmovému scénáři byla kniha vídeňského Čecha Rudy Cainera Žulový Stalin, která obsahuje nejen důležitá fakta, ale především příběh, který režiséra Viktora Polesného uchvátil. „Volal jsem do Vídně, jestli by mi nedal práva. Měl radost, dal mi je, a proto jsem začal psát,“ říká filmař, který za scénář dostal cenu loni na karlovarském festivalu.

Do filmu jsou zakomponované jak záběry z dokumentu Pomník lásky, tak i jiné o 50. letech, které tvůrci našli v archivu. Originální barvy starých filmů vytváří s digitální kamerovou technikou zajímavou konfrontaci.

K sochám ve veřejném prostoru mám odtažitý vztah, když jdete po Praze, uvidíte strašné věci. VIKTOR POLESNÝ

Otakar Švec byl podle Polesného vynikající sochař, který vyhrál soutěž na něco, co dělat nechtěl – myslel si, že dostane peníze z účasti v soutěži a půjde od věci. „Když podáte ďáblovi ruku, tak se ale nesmíte divit, že vstupujete do pekla. V žádném případě ovšem nemáme právo tohoto sochaře soudit,“ říká s tím, že se nejednalo o žádného kolaboranta, ale člověka, který se ocitl v soukolí dějin.

Herec Jan Novotný, který ztvárnil postavu sochaře, se pro roli hodil nejenom vizuálně, ale také vnitřně – krizi, rozpad a niterné drama dokázal výborně zahrát. „Je to nesmírně poctivý herec, vlastně jsem to pro něj napsal,“ přiznává Polesný.

Otakar Švec nakonec svůj život končí sebevraždou, trvalo padesát dní, než ho objevili. „Bydlel v bytě nahoře a plyn odcházel balkonovými škvírami do exteriéru. Když ho našli, byl už zčernalý,“ uzavírá režisér.