Tvrdě vybojovaný plat afghánských policistů
V Afghánistánu to jde s bezpečností v posledních měsících od deseti k pěti. O klid se tam s vypětím všech sil snaží koaliční vojska. Zatím ale s malým úspěchem. Někdy v budoucnu se o klidný chod téhle těžce zkoušené země budou starat sami Afghánci. Zatím to je budoucnost spíše vzdálená. Ale už teď se na ni připravují.
Soutěskou Tangi Waghjan se vine silnice. Spojuje Kábul na severu s jižními provinciemi - s Lógarem a Paktikou. Silnice je nová. Před několika lety ji postavili za americké peníze zahraniční firmy. A dnes po ní proudí nákladní vozy s dřevem, pískem, se vším možným. Jezdí tu hodně osobních aut a docela často také opancéřované vozy mezinárodních jednotek ISAF. Je to důležitá silnice, kterou v téhle soutěsce střeží afghánští policisté.
Hayatullah Stanekzai je velitelem stanice. Přestože tady všichni nosí více méně zbrusu novou uniformu, působí místní posádka - promiňte mi to slovo - trochu ušmudlaně. Sedí před stanicí, před sluncem je chrání vypnutá plachta, popíjejí čaj, dívají se na silnici. Před nimi je o pytle s pískem opřený kulomet.
"Čas od času sem z ostatních vesnic přijdou bandité. Obtěžují lidi na silnici, zastavují je, vybírají od nich peníze. Tak to tady prostě hlídáme, aby se to nedělo. Od šesti ráno procházíme silnici, kontrolujeme všechny můstky a propusti, protože tam dost dobře můžou být nastražené miny," popsal úkol policistů jejich velitel.
Nástražné miny jsou nejúčinnější zbraní tálibánských rebelů. Většinu zabitých zahraničních vojáků mají na svědomí právě ony.
"Loni nás tady přepadli tálibové, dvacet minut jsme s nimi bojovali a nakonec se stáhli na stanici. Tamhleten checkpoint na kopci jsme ztratili. Zpátky nám ho vybojovaly až koaliční jednotky. Letos se nic nestalo, ale obavy z útoku máme pořád," řekl Hayatullah Stanekzai.
"Tuhle stanici nám celou postavili Češi. Předtím tady nic nestálo. Jenom kontejner, ve kterém jsme spali a který jsme hlídali," přiblížil velitel. Budovu stanice a zeď kolem ní nechal postavit český rekonstrukční tým, který v Lógaru působí necelé dva roky.
Dvě místnosti, jedna pro velitele, další pro posádku. Zařízené je to velmi střídmě, řekl bych. Jsou tu postele, nábytek vlastně veškerý žádný. "Mám k dispozici dvanáct mužů. Deset jich je na hlídce a dva mají vždycky volno," upřesnil Hayatullah Stanekzai.
Velitel není místní, pochází z provincie na severu. A ostatní? Jsou odevšad. Z Kábulu, z Lógaru, ze severu. Takový je Afghánistán, říká mi na střeše stanice Hayatullah Stanekzai. "Neberu špatné peníze. Mám deset a půl tisíce afghánů měsíčně," pochlubil se velitel.
To je v přepočtu dvě stě deset dolarů, tedy necelé čtyři tisíce korun. Na místní poměry víc než dobrý plat. Afghánští policisté projdou často jen tříměsíčním výcvikem, dostanou zbraň, uniformu. Že nejsou natolik vycvičení, vyzbrojení a hlavně disciplinovaní, aby z nich měl Tálibán strach, se všeobecně ví.
Rekrutovaní policisté občas utečou k nepříteli. A že korupce není slovem, kterému by nerozuměli, také není žádné tajemství. Inu, nic není perfektní. A žádná velká změna se nestane jen tak přes noc.
