Tuny uhynulých ryb v Labi, havárie vojenského letounu, rozpočet Evropské unie

21. leden 2006

Tuny uhynulých ryb v Labi má na svědomí Draslovka Kolín. Ryby byly otráveny kyanidem, který do vody pronikl kvůli porušenému čidlu. Na to, proč nebyla závada včas odhalena, jsme se v Duelu týdne zaptali ředitele České inspekce životního prostředí Jana Slance a předsedy Strany zelených Martina Bursíka.

Přehled příspěvků

Štěpánka Čechová: Tuny ryb v Labi otrávil kyanid kvůli špatnému plováku v Draslovce Kolín. Proč kontroly neodhalily závadu včas? V Duelu týdne se zeptám ředitele České inspekce životního prostředí Jana Slance a předsedy Strany zelených Martina Bursíka.

Havárie vojenského letounu ještě sovětské výroby AN 24 stála životy 42 Slováků. Používá podobně staré Antonovy i česká armáda? Otázka pro Jana Pejška z ministerstva obrany.

Složitě vyjednaný rozpočet unie Evropský parlament neodkýval. Co stojí za jednáním poslanců vysvětlí předseda Občanského sdružení Europlatform Petr Greger.

Takový je následujících zhruba 50 minut, ve kterých nebude chybět ani pravidelný fejeton Jana Pokorného. Příjemný poslech Radiožurnálu přeje Štěpánka Čechová.

Duel

Štěpánka Čechová: Nejméně 9 tun mrtvých ryb a desítky kilometrů zasaženého říčního ekosystému, takové jsou podle rybářů následky otravy Labe kyanidem. Jed do řeky unikl minulý týden z Kolínských lučebních závodů Draslovka. Nedostatečně vyčištěná voda z provozu továrny vytekla kvůli technické závadě čidla. K případu se vrací reportér Michal Trnka.

Michal Trnka: Životu nebezpečný kyanid usmrtil zejména cejny velké, ale také kapry, amury nebo parmy. Konečné škody ovšem rybáři zveřejní až po zimě. Slovo má jednatel Středočeského rybářského svazu Pavel Horáček.

Host (Pavel Horáček): Nevíme, co se v současné době skrývá na dně řeky, nevíme, co je přimrzlo k ledu, rybáři nadále drží pohotovost.

Michal Trnka: Rybáři se už dohodli s kolínským podnikem Draslovka na formě odškodnění. Je pravděpodobné, že splátky budou rozvrženy do tří let tak, aby rybáři mohli do vody vrátit i vzácnější druhy ryb, které během havárie uhynuly. Přísně potrestat viníka této události si teď přeje většina námi oslovených lidí z Kolína.

Projev účastníků: Někdo by měl být pohnanej k zodpovědnosti.

Pokavaď je to lajdáckost, anebo to, tak to je bez debaty.

Michal Trnka: Takto obrovský úhyn ryb, ke kterému na Labi v minulých dnech došlo, představuje pro řeku velkou ránu. Tvrdí to i Vladimír Gladkov z odboru životního prostředí kolínské radnice.

Host (Vladimír Gladkov): Takhle velký rozsah úhynu ryb na Labi za posledních 10 let, co tady pracuji na tomto úřadě, nepamatuji.

Michal Trnka: Na druhou stranu Pavel Horáček z rybářského svazu říká, že kyanid je sice velmi nebezpečný, ale ...

Host (Pavel Horáček): Otrava způsobená kyanidy nezanechává dlouhodobě rezidua v rybím mase, ani se neukládá do toku.

Michal Trnka: Lidé, kteří žijí v blízkosti řeky, mají také obavy, zda kyanid nepronikl do podzemních zdrojů vody. Odborníci to sice nepovažují za pravděpodobné, přesto se ale v příštích dnech chystají z vybraných studní v obcích na Nymbursku odebrat vzorky pitné vody.

Štěpánka Čechová: Pozvání do studia přijali ředitel České inspekce životního prostředí Jan Slanec, dobré odpoledne.

Host (Jan Slanec): Dobré odpoledne.

Štěpánka Čechová: A předseda Strany zelených Martin Bursík, dobré odpoledne.

Host (Martin Bursík): Dobrý den.

Štěpánka Čechová: Zástupci kolínského podniku Draslovka se dohodli podle rybářů na adekvátní formě kompenzace, 200 tisíc korun nabízí i Středočeský kraj, ale organizační ředitel Povodí Labe Václav Jirásek je toho názoru, že tím celá věc zdaleka nekončí. Závod podle něj udělal velkou chybu a nedodržel zákon. Otrávené ryby se na hladině objevily už ve čtvrtek 12., Draslovka se ale přiznala až po 6 dnech. Poslechněme si Václava Jiráska.

Host (Václav Jirásek): Já osobně jako zásadní chybu považuju neplnění povinností paragrafu 41 Zákona o vodách, a to je povinnost okamžitého nahlášení vzniklé havarijní situace policii a hasičskému záchrannému systému a jak víte, tak firma se přiznala pod tíhou důkazů k této havárii až 17. ledna.

Štěpánka Čechová: Pane řediteli, budete nějak postupovat proti takovému jednání Draslovky?

Host (Jan Slanec): Tak samozřejmě porušení zákona je nepochybné, my budeme zahajovat správní řízení, v rámci správního řízení můžeme uložit pokutu, můžeme uložit rozhodnutí o nápravných opatřeních, můžeme jít až do zastavení provozu, i když tady si nemyslím, že to je ten případ.

Štěpánka Čechová: Ta pokuta může být v jaké výši?

Host (Jan Slanec): Až do výše 10 milionů.

Štěpánka Čechová: A je to jen proto, že Draslovka takzvaně zatloukala tu svoji vinu po dlouhé dny, anebo je to obecný postup i v případě, že by se k havárii hned přiznala?

Host (Jan Slanec): Tak je to obecný postup, protože došlo samozřejmě k porušení zákona a došlo tam k nepovolenému vypouštění odpadních vod.

Štěpánka Čechová: Jinak se zeptám, za to samotné zamlčování své viny Draslovce hrozí nějaký postih, anebo tak obecně postupuje vůči každému podniku, i když se přizná?

Host (Jan Slanec): Samozřejmě postupujeme vůči každému podniku, který poruší zákon tím, že nedovoleně vypouští, tady je to řekněme přitěžující okolnost, to znamená neohlášení nebo neplnění ohlašovací povinnosti.

Štěpánka Čechová: A můžu se zeptat o kolik přitěžující?

Host (Jan Slanec): Tak, vzhledem k tomu, že se jedná o správní řízení, to bude teprve zahájeno a my nemáme právo podávat informace z i hlediska podjatosti, tak tady nechci spekulovat. Nepochybně bude zohledněno nebo všechny okolnosti budou zohledněny v tom našem rozhodnutí.

Štěpánka Čechová: Pane předsedo Bursíku, teď jste slyšel, jak bude postupovat státní orgán proti Draslovce, považujete ten postup za dostatečný?

Host (Martin Bursík): No tak pan ředitel nám řekl, že nemůže Draslovce dát dvakrát deset milionů korun, jednou za to, že to zatloukali a čekali, jestli se na to přijde a podruhé za to, že způsobili jednu z nejvážnějších ekologických havárií vlastně po roku 89. To formálně právně chápeme, ale myslím si, že tady první věc, která stojí k zamyšlení je vůbec autorita inspekce. Já jsem asi ten poslední, který by chtěl nějakým způsobem Českou inspekci životního prostředí snižovat její význam, naopak, to je vlastně policie, která ve jménu životního prostředí, ve jménu přírody má kontrolovat to, aby se všichni chovali řádně podle zákona, má pracovat i v oblasti prevence a tady si můžeme všimnout jedné věci, je tady analogie s tím případem ve Spolaně v roce 2002, kdy vlastně ty podniky zatloukají, mlčí, jsou jak malé děti. Arnika to velmi hezky přirovnala v nějakém článku, že to je jak když malé dítě rozbije okno míčem a pak se někde schová a čeká, jestli se na to přijde, přitom máme zákony, které ukládají povinnosti, mají probíhat kontroly a bohužel v případě té Spolany nakonec to bylo tak, že ministerstvo životního prostředí tu pokutu Spolaně prominulo, takže si myslím, že ten problém je trochu v tom, že před těmi podniky, kde, i když už máme 16 let po listopadu, tak v mnohých těch podnicích je stále šlendrián. Tak vlastně před těmi podniky ta inspekce nemá dostatečnou autoritu, protože jinak by se takhle nechovaly.

Štěpánka Čechová: Vy jste byl i poradcem ministra v oboru, to znamená, že vy tušíte, proč tohle to podniky dělají nebo co jim to umožňuje, je to nedostatečnost zákona, anebo nedostatečnost těch kontrol?

Host (Martin Bursík): Já si myslím, že tady jednak ne dostatečně jsou zveřejňovány informace. My máme několik zákonů, dokonce i v ústavě máme právo na informace, máme právo na zdravé životní prostředí a Česká inspekce životního prostředí, která u takhle nebezpečných výrob vlastně podle speciálního zákona provádí pravidelně kontroly, tady v tom případě to bude asi jednou ročně, tak vlastně má možnost zveřejňovat tyhle informace na svém webu, má možnost vlastně poskytnout veřejnosti informace o tom, jestliže ten podnik někde nedostatečně nebo váhavě naplňuje požadavky té inspekce, čili myslím si, že ten proces celý by měl být vlastně transparentnější, ty podniky by měly být pod větší veřejnou kontrolou a zároveň v tomhle nasvědčuje vše tomu, že inspekce s využitím dnešních kompetencí v zákoně, které má, by měla být daleko důslednější právě v té oblasti prevence, protože přeci není možné, aby tak nebezpečný provoz, jako je výroba kyanovodíku, byl jištěn jediným čidlem plovákového typu, které zamrzne. To každému dojde, že to není v pořádku, takže samozřejmě tady vyvstává otázka, jaký byl výsledek té pravidelné kontroly, jestli inspekce se s tím smířila, že to takhle je v pořádku a je to selhání lidského faktoru. Jak je možné, že vlastně tomu podniku prošlo to, že takhle nebezpečná výroba je zajištěná takhle slabým článkem.

Štěpánka Čechová: Pane řediteli, padlo hned několik otázek, takže za prvé, probíhaly pravidelné kontroly v Draslovce, pakliže ano, s jakým výsledkem a za třetí, proč jste neoznačili jako chybu jištění výroby pouhým tímto plovákem, který selhal?

Host (Jan Slanec): Tak, Pánbůh zaplať, dostávám prostor to nějakým způsobem vysvětlit a pojďme si říct, podle kterého zákona tady postupujeme. Je to zákon 353 z roku 2000 o prevenci závažných průmyslových havárií. Vlastně až v letech 2002, 3 jsou schvalovány bezpečnostní dokumentace podniku, které je podnik povinen předložit, schvaluje je krajský úřad.

Štěpánka Čechová: Pardon, že vás teď přeruším, to znamená ten šlendrián, o kterém mluvil pan předseda Bursík, tedy vy můžete účinně postihovat a kontrolovat až od roku 2002, 2003. Před tím to nebylo možné.

Host (Jan Slanec): Vycházíme ze zákona o prevenci závažných průmyslových havárií, ten je v platnosti od roku 2000 a on měl nějaký náběh. My můžeme kontrolovat, zda je dodržováno plnění pokynů podle bezpečnostní dokumentace podniku. Draslovka Kolín, jako taková, má schválený tento plán krajským úřadem až od roku 2005, tuším, že 14.7. Čili Česká inspekce může zkontrolovat, zda tato bezpečnostní dokumentace je nebo není dodržována, zda podle ní podnik jede nebo nejede. To, jestli je bezpečnostní dokumentace dobrá, v pořádku nebo schválená v rámci zákona, to je věcí krajského úřadu.

Štěpánka Čechová: Nebo-li vaši inspektoři se ani nedostali k tomu, aby se podívali, čím je výroba jištěná. Oni pouze zkontrolují, jestli podnik plní to, co má v bezpečnostní dokumentaci.

Host (Jan Slanec): Ano.

Štěpánka Čechová: Pane předsedo?

Host (Martin Bursík): Obávám se, že takhle to nejde, tu bezpečnostní zprávu, ten program, ten připravuje podnik, vlastně ten podnik si to zadává sám, sám si to objednává a pak, kdyby to bylo tak, jak říká pan ředitel, tak ta inspekce může pouze kontrolovat, že ten podnik schválí bezpečnostní opatření, která si sám nalinkoval a kraj mu to schválil, ale ten zákon, který tady citoval pan ředitel, o té prevenci závažných havárií v paragrafu 22 říká, k čemu jsou ty kontroly, které provádí Česká inspekce životního prostředí a hned v bodě druhém říká, že ta inspekce kontroluje vhodnost a dostatečnost prostředků, minimalizující možné následky závažné havárie. Lépe vám to nemohl nikdo zformulovat, to znamená, že tady máte v zadání přímo řečeno, že nejen kontrolujete papíry a jestli podle těch papírů oni dělají to, co mají napsáno v papírech, ale vy máte zkontrolovat, jestli to čidlo, které jistí nebo jestli ta jímka je zajištěna správným způsobem, jestli to je technicky v pořádku. Jestliže tam nemají za tím čistírnu odpadních vod a v momentě, kdy ta jímka přeteče, tak to jde na zpevněnou plochu a pak už kanálem rovnou do Labe, tak máte zkontrolovat, jestli je to v pořádku tohle a zdá se vám to spolehlivé, i když je tam jeden plovák, anebo jestli by to měli jistit nějakým jiným způsobem. Navíc plovák, to je technologie, s kterou já jsem pracoval, když jsem před 10 lety nebo teď už vlastně víc než 15 pracoval měření dat v Hydrogeologii, ale teď ty technologie, které nestojí vůbec nic, jsou samozřejmě elektronické, čili to už je samo na pováženou, že podnik, který pracuje s takhle nebezpečnými látkami má takovouhle archaickou technologii.

Štěpánka Čechová: Pane řediteli, takže úplně konkrétně. Zkontroloval někdo z pracovníků inspekce přímo ten plovák, který pak selhal? Zajímal se o zabezpečení toho podniku, anebo jste opravdu kontrolovali jenom ty papíry?

Host (Jan Slanec): Tak, já se přiznám, že je mě trochu nepříjemné, že jsme se dostali na takovouhle platformu, kdy je obviňována inspekce. Inspekce samozřejmě z hlediska jak zákona o prevenci závažných havárií, tak podle složkových zákonů Draslovku kontroluje. My ji máme vlastně jako jednu z priorit, jako každou chemičku a my jsme v roce 2005 prováděli tři kontroly provozu z hlediska dodržování podmínek na ochranu ovzduší, dvě kontroly z hlediska odpadového hospodářství, to znamená nakládání s chemickými látkami a dvě kontroly vodohospodářské. V rámci těch vodohospodářských jsme zjistili nějaké porušení zákona, u těch ostatních kontrol nedošlo k takovým zjištěním, které by mohly vést ke zahájení správního řízení, takže bychom prokázali nějaké porušení zákonných povinností.

Štěpánka Čechová: Nebo-li na nedostatek zabezpečení, tak, jak o tom mluví pan předseda Bursík, žádná z vašich kontrol Draslovku neupozornila.

Host (Jan Slanec): Ne, tak to jsme je neupozornili.

Štěpánka Čechová: A proč?

Host (Jan Slanec): Já bych jenom říct, že bezpečnostní dokumentaci kontrolovali kolegové z kraje a tady není úplně dobře řečeno, že kontroly provádí Česká inspekce. Z hlediska zákona my také provádíme kontroly, provádí je ČIŽP, krajský úřad, hygienická stanice, orgány bezpečnosti práce, krajské hygienické stanice a Český báňský úřad. Co se týče zákona o prevenci závažných havárií, pokuty dává krajský úřad na základě zjištění České inspekce a ostatních orgánů, takže ...

Štěpánka Čechová: Teď se dostáváme do dikcí zákona, ale já jsem se ptala na to, jestli vůbec někdo upozornil Draslovku na to, byť bez pokuty, že tohle to zajištění není v pořádku a jestli to měl být váš pracovník při kontrole, který na to měl upozornit.

Host (Jan Slanec): Tak, já se obávám, že tohle měla objevit právě bezpečnostní dokumentace, která by měla v tom, v té posouzení míře rizik posoudit, zda takto zabezpečený provoz je zabezpečen dostatečně.

Štěpánka Čechová: Čili podnik si sám napíše bezpečnostní dokumentaci, kraj mu ji schválí a on sám má posoudit, že má špatně zabezpečenou výrobu, přiznat se k tomu a jít s tím na kraj?

Host (Jan Slanec): Za ty plováky, ne . ., to že schválí přece schvaluje krajský úřad a krajský úřad posuzuje, jestli ta bezpečnostní dokumentace je dostatečná a dostatečně plní ty povinnosti z hlediska prevence závažných havárií.

Štěpánka Čechová: Nebo-li pokud si na to podnik nepřišel sám, že má chybu v plováku, měl na to přijít krajský úřad.

Host (Jan Slanec): A měl by na to přijít krajský úřad, ano.

Štěpánka Čechová: Pane předsedo.

Host (Martin Bursík): Aby tomu bylo dobře rozuměno, já nenapadám inspekci, já si přeji, aby inspekce byla důsledná a aby realizovala tu veřejnou službu, kterou od ní chceme. A nezlobte se na mě, ale vy říkáte, že ty kontroly tam dělají jiní a hasiči a hygiena, ale v tom zákoně se říká v paragrafu 19, že Česká inspekce životního prostředí organizuje a koordinuje provádění kontrol. To znamená tu nejvyšší autoritu v těch kontrolách, které tam provádí řada orgánů, tu nejvyšší autoritu tady má ta inspekce, stejně tak, nezlobte se na mě, působí to tak, jakože říkáte, to je věc té bezpečnostní dokumentace, zase, tu největší autoritu a hlavně erudici a zkušenost z x provozů a profesionály má zase Inspekce životního prostředí. Já v žádném případě nechci říct, že odpovědnost za tu havárii, notabene odpovědnost za to, že ten management je tam takový, že to zatlouká a neřekl to, což skutečně je na to, abyste vůbec neuvažovali a dali tam tu nejvyšší sazbu pokuty, která je možná. Už jenom jaksi z preventivních důvodů, aby všichni ostatní, který by zase příště se chtěli schovat, věděli, že budou mít napálenou tu pokutu úplně největší. Tak skutečně tady jde o to uchopit ty kompetence, které máte, pokud možno, co je možno, tak zveřejnit. Já si myslím, že tu zprávu skutečně ta politika inspekce by měla být taková, že tu kontrolní zprávu zveřejníte, pověsíte ji na web. Nic vám v tomhle nebrání. A také vám lidé budou věřit, protože bude zřejmé, jak to vlastně vypadá, uvěří tomu, že tam tedy byly činěny nějaké kroky.

Štěpánka Čechová: Jste přístupný, pane řediteli, něčemu takovému, takové otevřené politice a zveřejnění zpráv vaší kontroly?

Host (Jan Slanec): Tak, my si myslím, že poskytujeme informací nechci říct, že dostatek, vždycky to může být lepší, ale rozhodně nejsme ti, kdo bysme měli jakýkoliv důvod informace tajit. My jsme trošku omezeni zákonem na ochranu osobních dat, nicméně my zveřejňujeme výsledky svých kontrol, snažíme se, na druhou stranu jsme ve stadiu nového informačního systému, takže ne všechno, ale úplně všechny informace jsme schopni na ten web pověsit. Co se týče...

Štěpánka Čechová: Na druhou stranu já jsem se na vaše stránky dívala, samozřejmě před tímto pořadem a o havárii na Labi jsem se tam nedočetla ničehož nic a to mě, jako občana, přitom, když hledám informace o něčem, co mě zajímá a co se přetřásá médii už minimálně týden, docela zaráží.

Host (Jan Slanec): Tak přiznám se, znovu mě to trošku mrzí, víte, že oznamovací povinnost má trochu někdo jiný. Česká inspekce, máte pravdu, se věnovala především tomu zjištění kdo, kolik, jak, jaký je rozsah, jak s povodím minimalizovat ty problémy a dopady na životní prostředí, čili tuhletu informaci jsme na náš web nevyvěšovali, ale informací přes naše tiskové oddělení, přes oblastní inspektorát, těch informací jsme podali si myslím velmi a byli jsme myslím s Povodím Vltavy jediní, kdo ty informace skutečně poskytovali a byly to informace relevantní a myslím si, že jsme si ...

Štěpánka Čechová: Já teď nemyslím informace pouze pro média, myslím informace pro běžné lidi. Internet má doma skoro každý už.

Host (Jan Slanec): Že jsme se snažili nějakým způsobem tady působit, ale berte to trochu i tak, že ti lidé především pracovali v terénu, abychom mohli skutečně zahájit správní řízení ...

Štěpánka Čechová: Abychom uzavřeli diskusi o Draslovce, řekněte dokdy zhruba by měly být výsledky vašich kontrol a jestli budete prověřovat také práci vašich inspektorů, jestli oni něco nezanedbali v terénu.

Host (Jan Slanec): Tak, přiznám se, že stížnosti na činnost našich inspektorů už máme několik, o to víc mě to mrzí, že Povodí Labe a Česká inspekce byla jediná, byly jediné dvě organizace, které skutečně odpracovaly tu havárii v terénu. Všechny ty podněty samozřejmě prověříme, já věřím tomu, že kolegové se chovali v intencích zákona, že nic neporušili a jenom bych se vrátil, ona ta Draslovka má svůj rozměr. Ten rozměr je třeba i o tom, že kolega Bursík trošku apeluje na ČIŽP. My bychom také rádi, aby Česká inspekce životního prostředí byla alespoň dotčeným orgánem a máte pravdu, ta znalost provozu, znalost bezpečnostních rizik našich inspektorů je vysoká, bohužel nejsme. Česká inspekce prostě není dotčeným orgánem při schvalování bezpečnostní dokumentace. My pouze, pokud nás krajský úřad vyzve, tak pro krajský úřad děláme stanoviska a tady se snažíme tu naši erudici prostě předat krajským úřadům, ale pokud tak vyzváni nejsme, bohužel tu naši zkušenost uplatnit nemůžeme.

Štěpánka Čechová: Nebo-li byste potřebovali změnu zákona v tom smyslu, aby vám dal větší pravomoce vstupovat do těch schvalovacích řízení?

Host (Jan Slanec): Tak. My jsme realisté, víme, že ta úprava zákona je běh na dlouhou trať. Já jsem se loni celý rok snažil o to, komunikovat s krajskými úřady a přesvědčit jejich představitele, že uzavření nějaké dohody, případně dobré ústní dohody o spolupráci, kdybychom spolu vzájemně lépe komunikovali, by byla ku prospěchu oběma stranám. Bohužel se nám to nepodařilo.

Štěpánka Čechová: Pane předsedo, je tohle to cesta, jak zjednat nápravu, aby se neopakovaly podobné události?

Host (Martin Bursík): Já si myslím, že v tuhle chvíli podle zákona inspekce má kompetence dostatečné a důležité, aby je skutečně uplatňovala, byla důrazná, vytvořila obraz toho, že ti inspektoři jsou naprosto neoblomní, nevyplácí se podvádět, nevyplácí se zatajovat informace, a tohle všechno samozřejmě lze udělat politiku, která bude otevřená té inspekci, kde bude vlastně veřejně obhajovat své kroky a získá si tu autoritu, protože lidé to chtějí. Nevidím nějak eminentně aktuální tu věc novely zákona v tuto chvíli. Já tam vidím ještě, podívejte to Draslovka, to je firma, která není ledajaká. Na top ten žebříčku firem, které vypouštějí nejvíce kyanidu, jsou na prvním místě a zase myslím si, že tady v tu chvíli by se lidé, kteří teď se k tomu vyjadřují, měli chytit za nos. Středočeský kraj říká, chceme, aby byl viník řádně potrestán, ale Středočeský kraj také nejpozději příští rok bude schvalovat integrované povolení této firmě a v tom integrovaném povolení kraj má možnost využít přílohy toho zákona a určit tam limity vypouštění těch látek, čili je možno si z toho vzít tu lekci a snížit ty objemy, které firma vlastně vypouští do vzduchu a do vody ...

Štěpánka Čechová: To ano, poučení ano, ale přerušuji proto, abychom nediskutovali o účastníku, který tady není, to znamená o nějakém zástupci Středočeského kraje, který by se z toho měl poučit. Mě by spíš zajímalo úplně na závěr, kolik takových nebezpečných provozů s potencionálně hrozící havárií třeba proto, že dokumentace, která by se dala kontrolovat, vznikala takhle pozdě, jak vy jste o tom mluvil, pane řediteli, tady ještě máme a zda je možné nějak zpětně poté, co ukázala praxe z Draslovky, zahájit nějaké kontroly té dokumentace, zahájit nějaké hlubší prověřování, aby opět nenásledovala nějaká havárie kvůli zastaralé technologii.

Host (Jan Slanec): Tak, těch podniků, které jsou v dikci zákona 353 je řádově 180, asi 50 je v té vyšší kategorii A a my ty podniky samozřejmě prověřujeme každý rok. Fakt je ten, že tam, kde nebyly zatím schváleny bezpečnostní dokumentace, tak tam kontrolujeme podle složkových, jednotlivých složkových zákonů. Čili ten stav se samozřejmě zlepšuje tak, jak naběhl zákon 353, bezpečnostní dokumentace většina těch podniků má, takže máme dneska nástroj a máme to, co můžeme kontrolovat.

Štěpánka Čechová: A nestálo by to za zpětné kontroly teď za ověřování po tom, co se stalo v Draslovce?

Host (Jan Slanec): Tak já předpokládám, že se může i stát, že budou některá řízení obnovená právě proto, že vyšly najevo některé nové skutečnosti, které k obnově řízení mohou vést, takže to nevylučuji, ale říkám, tady není činná Česká inspekce, to povolovací řízení musí obnovit někdo jiný. Ale my samozřejmě budeme a budeme také velmi aktivně se snažit nahledat ty závady, ty problematické, technologické postupy a na ně upozornit v rámci svých kontrol.

Štěpánka Čechová: Někdo jiný, takže kraje.

Host (Jan Slanec): Tady jsou to kraje, ano.

Štěpánka Čechová: Pane předsedo.

Host (Martin Bursík): Znovu, paragraf 19 Česká inspekce životního prostředí organizuje a koordinuje provádění kontrol.

Štěpánka Čechová: Nebo-li očekáváte, že oni půjdou za kraji, aby to zorganizoval.

Host (Martin Bursík): Je to v ruce inspekce, ta organizace a podle toho zákona, jak říkal pan ředitel, podléhá tomu zákona zhruba 180 podniků, z toho 50 ta kategorie A, aby posluchači tomu rozuměli, to je kategorie těch více nebezpečných výrob a tam se kontroluje jednou ročně. Kdežto u těch dalších zhruba 130 se kontroluje jednou za tři roky. Já jsem rád, že jste to tady naznačil, že byste mohli se zamyslet nad tím, kde jsou ti největší kostlivci, kde jsou vlastně největší rizika v tuto chvíli a skutečně zvážit, u kterých firem by bylo dobré prověřit nebo alespoň se podívat na ty kontrolní zprávy z minulého roku, prověřit to tak, aby v rámci prevence to nebylo tak, že za tři čtvrtě roku, ještě dříve, nežli tady bude termín na další kontrolu, nám zase vypadne něco dalšího.

Štěpánka Čechová: Pane řediteli, můžeme tedy závěrem slíbit, že si posvítíte na potencionálně nebezpečné provozy?

Host (Jan Slanec): Tak, to děláme, ale já bych se přesto vrátil k vyjádření pana kolegy Bursíka, protože asi jsme si nerozuměli. My se nezříkáme kontroly, pane magistře, ale zříkáme se toho, že bychom mohli obnovit ta řízení. Obnovit řízení o bezpečnostní dokumentaci mohou kraje, čili vůbec se nezříkáme tomu, že bychom neorganizovali tu kontrolu, děláme to a budeme to dělat dál.

Štěpánka Čechová: A vy snad máte zkušenosti s tím, že když vyzvete kraj k tomu, aby obnovil řízení, protože se vám zdá něco v nepořádku, že oni to neudělají?

Host (Jan Slanec): Já se k tomuto nechci vyjadřovat, my jsme takovýto postup ještě asi nezvolili a je to otázka ...

Štěpánka Čechová: A zvolíte ho, je to ten způsobem?

Host (Jan Slanec): Samozřejmě, je to způsob, ale tak, zase abychom posluchačům řekli tak, jak běží ten systém. My nechodíme na kontrolu sami, my ji zorganizujeme, čili specielně, když se budeme bavit o konkrétním podniku, my vyzveme ke společné kontrole krajský úřad, Českou inspekci a všechny ostatní, čili všechna zjištění budou ti, kteří jsou účastni té kontroly mít a z toho potom mohou vzniknout právě ty podněty na případnou novou řízení.

Štěpánka Čechová: Ve studiu byli ředitel České inspekce životního prostředí Jan Slanec, díky, na slyšenou.

Host (Jan Slanec): Na slyšenou.

Štěpánka Čechová: A předseda Strany zelených Martin Bursík. Díky, na slyšenou.

Host (Martin Bursík): Na shledanou.

Štěpánka Čechová: V polovině vysílání tohoto pořadu mají své místo zprávy. Po nich se budu ptát na to, kolik sovětských letounů Antonov ještě využívá česká armáda, rozklíčujeme důvody Evropského parlamentu pro odmítnutí rozpočtu a Jan Pokorný se ve fejetonu pokusí poradit volebnímu manažerovi ČSSD. Teď už ale Věra Štechrová.

Letadla naší armády

Štěpánka Čechová: I ostříleným vojákům vehnalo do očí slzy čtvrteční letecké neštěstí, které stálo životy 42 lidí. Sovětským Antonovem typ 24 se domů na Slovensko vraceli vojáci z půlroční mise KFOR v Kosovu. Jejich letoun ale večer havaroval nedaleko domovských hranic, ještě na maďarském území. Přežil jediný voják. Mezi oběťmi je 27 jeho kolegů, 8 členů posádky a 7 pracovníků pomocného personálu ministerstva obrany. K pasažérům patřily i tři ženy a generální vikář slovenské armády. Piloti, kteří létají na strojích AN 24, je označují za velice spolehlivé. Příčinu havárie snad objasní černá skříňka, kterou zkoumají odborníci. Maďarský ministr obrany jen uvedl, že letadlo se zhruba o tři kilometry odklonilo od trasy letu a slovenský velitel vzdušných sil doplnil, že letoun začal příliš brzo klesat. Druhý typ, letoun AN 26, který se vracel spolu s havarovaným letadlem, doletěl v pořádku. Oba stroje byly ale staré přes 30 let. AN 24 z roku 1969 prošel pěti generálními opravami a životnost měl už jen do května. Kolik podobně starých strojů ještě používá naše armáda, to už je otázka pro Jana Pejška z tiskového oddělení ministerstva obrany. Dobrý den.

Host (Jan Pejšek): Dobrý den.

Štěpánka Čechová: Naše armáda AN 24 už od loňska ve výzbroji nemá. Proč, došla jim životnost?

Host (Jan Pejšek): Přesně tak. V loňském roce byl vyřazen poslední letoun Antonov 24 a bylo to z důvodu ukončení technické životnosti tohoto stroje.

Štěpánka Čechová: A ten letoun, který se zřítil se slovenskými vojáky, ten dělilo jen pár měsíců od konce provozu, byl to jeden z těch dvou strojů, které získalo Slovensko po rozdělení federace?

Host (Jan Pejšek): Pravděpodobně to byl jeden z nich. Před rozdělením federace mělo Československo 6 těchto strojů, po rozdělení dva šly na Slovensko, čtyři zůstaly u nás, my jsme později vyměnili jeden Antonov 24 za modernější AN 26 a zůstaly nám tři, které byly postupně až do loňského roku v užívání a v loňském roce, jak jsem již řekl, byl poslední z těchto strojů vyřazen z tohoto užívání.

Štěpánka Čechová: Vy říkáte modernější AN 26, ale oba ty letouny, které se vracely z Kosova na Slovensko byly přes 30 let staré, to znamená i ta 26. Kolik podobně starých letounů AN 26 ještě naše armáda užívá?

Host (Jan Pejšek): V současné době má Armáda České republiky k dispozici 5 letounů AN 26.

Štěpánka Čechová: A jak jsou staré?

Host (Jan Pejšek): Stáří je různé, jsou tam letouny z konce šedesátých let a pak jsou tam i letouny z přelomu 70 a 80 let.

Štěpánka Čechová: Jak často procházejí takhle staré stroje kontrolou? Jsou vůbec ještě vhodné pro to, aby vozily naše vojáky?

Host (Jan Pejšek): Já si myslím, že určitě. Procházejí kontrolou přesně podle plánu, absolvují pravidelné servisní prohlídky i garanční opravy a myslím si, že naši technici jsou natolik schopní, že můžou plně garantovat kvalitu pro to, aby mohly tyto stroje přepravovat v pořádku jak materiál, tak hlavně naše vojáky.

Štěpánka Čechová: Maše letectvo je bude používat ještě jak dlouho, dokdy mají životnost?

Host (Jan Pejšek): Tak životnost těchto strojů neznám zcela přesně, ale myslím, že je to někdy do let 2009 či 2010 a jelikož vláda v loňském roce schválila obnovu dopravního letectva Armády České republiky, tak budou v té době nahrazeny zcela novými dvěma stroji.

Štěpánka Čechová: Vy jste říkal, že jich je ale ještě 5 v provozu, to jsou dvě letadla, co ty další tři, ty budou přesluhovat?

Host (Jan Pejšek): Pravděpodobně postupně do konce životnosti budou sloužit a jakmile jim skončí životnost těm strojům, tak budou ukončeny všechny, všech pět.

Štěpánka Čechová: A je už jasné, které letouny, jaké typy je nahradí?

Host (Jan Pejšek): Zatím to není jasné, bude na to v průběhu pravděpodobně roku 2007 vypsáno výběrové řízení tak, aby se to všechno stihlo do roku 2009 či 2010 realizovat.

Štěpánka Čechová: Tolik Jan Pejšek z tiskového oddělení ministerstva obrany. Díky, na slyšenou.

Host (Jan Pejšek): Na slyšenou.

Rozpočet Evropské unie

Štěpánka Čechová: Evropský parlament tento týden ukázal členským státům, že s ním musejí počítat jako s rovnoprávným partnerem pro jednání, když neodsouhlasil dohodu o konečné podobě sedmiletého rozpočtu unie. Bez jeho kývnutí dohoda platit nemůže, dění ve Štrasburku i složitost vyjednávání zamítnuté dohody připomíná zpravodaj Českého rozhlasu pro evropské záležitosti Vít Pohanka.

Vít Pohanka: Evropský parlament nesouhlasí s návrhem budoucího unijního rozpočtu. Dokument, nazývaný finanční perspektiva, počítá s tím, že bude unie hospodařit v letech 2007 až 2013 se sumou 862 miliard eur, tedy téměř 25 bilionů korun. Jenže Evropský parlament původně požadoval 975 miliard. Stojí za zmínku, že většina českých zástupců byla, aspoň podle vyjádření pro novináře, pro přijetí nebo se hlasování zdržela. Nespokojenost zástupců evropského lidu je pochopitelná, pokud se řekne, že je rozpočet na zmíněné období nižší o víc než 100 miliard eur oproti jejich představám. Usnesení Parlamentu dále argumentuje, že prosincová dohoda nezaručuje budoucí posílení prosperity, solidarity a bezpečnosti společenství, ani nebere ohled na závazky vůči novým členským zemím. Jenže hlasování většiny europoslanců bylo pokrytecké. Nebo přinejmenším neinformované. Všichni oficiální vyjednavači, členové jejich doprovodu i novináři, kteří byli na prosincovém summitu unie v Bruselu jistě potvrdí, jak těžce se rozpočtový kompromis rodil. Autor tohoto příspěvku měl například tu čest letět v prosinci s českým předsedou vlády Paroubkem do Budapešti. Premiér tehdy předsednické země Británie Tony Blair tam představitele zemí Visegrádské čtyřky přesvědčoval, proč je potřeba, aby celkové výdaje unie byly nižší, než navrhovala předchozí předsednická země Lucembursko. V budově Maďarského parlamentu bylo jasně znát, že má britský premiér problém, aby své kolegy z nových členských zemí o rozumnosti svého návrhu přesvědčil. Nakolik bojovně zněly výhrady například polského premiéra Marczinkiewicze v polských i jiných médiích, po dlouhých hodinách vyjednávání si nakonec zástupci členských zemí před Vánoci v Bruselu dohodli. Europoslancům se teď dosažený výsledek nelíbí. Chtějí víc. Reálně ale musí vědět, že nedostanou.

Štěpánka Čechová: Příspěvek s námi poslouchal i předseda Občanského sdružení Europlatform Petr Greger. Dobrý den.

Host (Petr Greger): Hezký dobrý den.

Štěpánka Čechová: Pane předsedo, už náš zpravodaj v příspěvku naznačil určitou marnost snah Evropského parlamentu, těmi slovy chtějí víc, ale nedostanou. Také zástupci Střediska evropské politiky soudí, že od Parlamentu by bylo hloupé, kdyby nevyužil tu moc, kterou má a nepokusil se o vylepšení rozpočtu, který je objektivně špatný, ale určitě si uvědomuje, že ochota připustit novou krizi v Evropské unii je velmi malá. Mohou tedy europoslanci opravdu vyvolat krizi a rozpočtové provizorium, anebo jim to nakonec jak se říká strach nedovolí?

Host (Petr Greger): Já si myslím, že od europoslanců hodně jde je ukázat, že Evropský parlament je instituce, která musí být vzata do hry a upřímně řečeno, Evropský parlament nějak významně nefiguroval v těch diskusích a bylo to špatně a druhá, druhá poloha je taková, že ten Evropský parlament se snaží o vlastní politickou emancipaci. Ty snahy začaly už dávno před 8 lety nebo před 7 lety, kdy Evropský parlament asistoval u rezignace Panterovy komise, toto je jeden z dalších pokusů, jak přidat Evropskému parlamentu kompetence a pravomoce a udělat z něj opravdu ten Parlament, který má být. Jestli nebo zda-li si evropští poslanci lidově řečeno líznou další krize Evropské unie v tom, že by shodili ten rozpočet pod stůl, není jasné, ale to, co docílili, je, že vyvolali dohodovací řízení s komisí a s Radou Evropské unie, čili s Radou ministrů, v tomto případě s Evropskou radou, a že se jejich námitkami obě další instituce Evropská komise a Rada ministrů, bude muset vážně zabývat. Tady stojí za připomínku to, že Evropský parlament navrhuje jakési navýšení, komise navrhovala dokonce daleko vyšší. Takže já bych řekl, že tady je souběh tří věcí, je tady za prvé snaha Evropského parlamentu se zviditelnit, za druhé politicky se emancipovat a stát se rovnocennou institucí komisi Radě ministrů a za třetí, o tom jsme nemluvili, je to záležitost, že ten návrh toho rozpočtu tak, jak je postavil Tony Blair, byl postaven nešťastně. On se vlastně projednal až velmi na závěr a ty, bych řekl, ambice, které ten rozpočet, respektive ta finanční perspektiva měla mít, že měla být moderní, konkurenceschopná, že měla podporovat růst, že měla podporovat modernizaci Evropské unie a evropských ekonomik, ergo tedy, že měla tlačit dva velké dinosaury Evropské unie, Francii a Německo, ke svým vnitřním sociálně ekonomickým reformám, to se Blairovi bohužel nepodařilo. Tu roli on promarnil a tak ta evropská finanční perspektiva nebo těch 7 rozpočtů vlastně nemá takovou váhu, není podepřeno takovou politickou silou nebo takovou politickou dohodou, jakou jsme toho byli zvyklí například při jiných finančních perspektivách a to je taky jeden z důvodů, proč ten Evropský parlament si může zase lidově řečeno, líznout, diskutovat s komisí a s Radou ministrů o jeho nějaké restrukturalizaci.

Štěpánka Čechová: Vy už jste zmínil ten následující postup vlády členských zemí, Evropská komise a Evropský parlament teď musejí najít tedy cestu na smírčích jednáních a do třech měsíců výsledek předložit znovu poslancům. Dají se tedy očekávat nějaké konkrétní ústupky?

Host (Petr Greger): Já si myslím, že můžeme se bavit o tom, že v jednotlivých kapitolách může být přesunuta nějaká částka někam jinam, nedovedu si představit v této fázi, ale jsme před začátkem jednání podotýkám, že by se ten rozpočet třeba nevýšil o těch 100 miliard, to si myslím, že je naprosto nereálné a tady je třeba vzít v úvahu také to, že každý poslanec byť národního nebo Evropského parlamentu se rád zviditelnil před svými voliči. Poslanci prostě budou chtít demonstrovat, že oni se za ty své ovečky v těch svých regionech a v těch svých obvodech prostě bijí, ale nemyslím si, že to bude jenom mlácení prázdné slámy. Já si myslím, že možná kdyby třeba poslanci ze střední a východní Evropy, z nových členských zemí výrazně zabodovali, že mohli ještě nějaké menší prostředky do střední a východní Evropy donést.

Štěpánka Čechová: Znamená to, že by výsledkem toho jednání mohlo být třeba i navýšení peněz pro Českou republiku?

Host (Petr Greger): To by určitě znamenalo, vždyť ve hře je stále ta otázka, týkající se DPH, to si myslím, že kdyby se nějakým způsobem ově otevřelo, takže by to v poslední nebo závěrečné fázi by to mohlo znamenat mírné navýšení těch prostředků, určitě se nebavíme jako o velkém navýšení, ale mírné a každé euro z Bruselu do České republiky a do zemí střední a východní Evropy je euro dobré.

Štěpánka Čechová: Teď jste měl na mysli zvýšenou sazbu DPH a výjimky proti ní.

Host (Petr Greger): Ano, a to je věc, která naráží na problém z Německa a která se projednat ještě bude muset a tady si myslím, že tady je vhodná doba a vhodná platforma k tomu, aby se ta otázka znova nastolila.

Štěpánka Čechová: Zajímavý je také možná postoj českých europoslanců, ti se rozdělili na tři rovnoměrné tábory. 8 jich rozpočet podpořilo, 8 se hlasování zdrželo a dalších 8 jej zamítlo. Mohla to být třeba i nějaká záměrně zvolená taktika, aby se Česká republika jako celek nacházela v nějaké hlasově neutrální pozici?

Host (Petr Greger): Já si myslím, že ne. Já si myslím, že ta skupina českých europoslanců se skutečně chová jako europoslanci, oni víceméně se stahují k těm svým frakcím, ať je to Lidová evropská socialistická strana a tak dále. Já si myslím, že například když se podíváte, Slováci to skoro všichni odmítli ten rozpočet, že teď bude záviset na tom, jak se europoslanci zkoordinují s ministerstvem zahraničí a s Úřadem vlády a jak budou ově argumentovat, to znamená neviděl bych to rozdělení na tři části jako nějakou skrytou, analytický postup, který by měl něčemu pomoct, ale určitě by mělo dojít teď k nějakým negociacím mezi europoslanci a mezi státní a výkonnou mocí v České republice a mezi těmi, kteří jsou odpovědní za Evropskou unii tak, aby pro Českou republiku opět byl dosažen ten nejlepší výsledek.

Štěpánka Čechová: Ať už se tedy do těch tří měsíců dá čekat cokoli, tak každopádně by na tom Česko mělo spíše vydělat než prodělat.

Host (Petr Greger): Určitě si myslím a nemyslím si to, co se říká hodně, že když ten rozpočet se teď diskutuje, že Česko o ty peníze může přijít. Nikoliv, já si prostě myslím, že když se bavíme o finančním výhledu na 7 let, tak pokud je možnost otevřená, tak že je dobré o nich hovořit a je dobré hovořit o u toho rozpočtu, protože si já osobně nedovedu představit, že by ten rozpočet spadl pod stůl v této fázi, na druhou stranu si myslím, že Česká republika a nové země střední a východní Evropy si zaslouží více prostředků než mají a to byla také má kritika toho úplně prvního britského návrhu, který de facto počítal s tím, že se těm novým zemím hromada prostředků vezme. A to by nebylo solidární a nebylo by to spravedlivé.

Štěpánka Čechová: Předseda Občanského sdružení Europlatform Petr Greger. Díky za váš čas, na slyšenou.

Host (Petr Greger): Na shledanou.

Fejeton Jana Pokorného

Štěpánka Čechová: A na řadě je pravidelný fejeton Jana Pokorného. Autor tentokrát ve svém fejetonu nezištně radí novému volebnímu manažerovi ČSSD.

Jan Pokorný: "Od tohoto týdne to asi bude v ČSSD lítat. Funkce volebního manažera se totiž chopil někdejší prezident Českých aerolinií Jaroslav Tvrdík. Volební manažerství je určitě náročná práce. Na druhou stranu, když spadnou preference, není to tak hrozné, jako když spadne letadlo. Podle posledního průzkumu agentury STEM se zdá, že sociálním demokratům můžou klidně narůst křídla, neboť pomalu ale jistě stoupají, a to až k letové hladině ODS.

Jaroslav Tvrdík bude tedy stát před úkolem, jak tuto výšku přinejmenším udržet a provést stranu před volebními turbulencemi. Kromě toho, že má ve svém týmu zástupce slavné agentury, která prý vyhrávala volby Clintonovi a Blairovi, naučil se určitě v předchozím působišti pracovat se slogany a logy. Však se také koncem týdne podle novin vyjádřil, že stranický program by se měl upgradovat a stranické logo, která má představovat růži, potřebuje rebrending. Jen tak na okraj, upgrade to byla původně vyšší verze počítačového programu, rebrending, no prostě že to bude trochu jiné a lepší.

Takový upgrade a rebrending to jsou citlivé operace. Když se člověk podívá pod předvolební pokličku některých dalších politických stran, vidí jak to ve stranickém kotli vře nápady, tu stoupá pára modrá, tu silně klidná. Konkurence je velká, nápady okouzlující. Ale Jaroslav Tvrdík nemusí být z konkurence smutný.

Pokud mají politici v kampani říkat to, co chtějí lidé slyšet, stačí se podívat v televizi na teleshoping. Každý přece musel zaregistrovat, že slavná dvojice Eva a Vašek přichází s novým albem Růže řeknou víc. A když se člověk podívá na propagační materiály tohoto dua, tak Eva a Vašek určitě zazpívají i na předvolebním mítinku."

Štěpánka Čechová: Fejeton Jana Pokorného zakončil pořad Týden v tahu. Příjemný zbytek večera při poslechu Radiožurnálu vám přeje Štěpánka Čechová.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autoři: jap , šče , vpo , trn
Spustit audio