Tudy prošla válka. Reportáže Martina Dorazína z míst, které válka změnila k nepoznání
„Všichni, kteří se vydali k rafinérii, zahynuli.“ Seržant vyvázl živý díky tomu, že špatně slyšel rozkaz
V pátek 24. února to bude rok, co Rusko napadlo Ukrajinu. Kyjev se sice hrdinsky ubránil, ale jiná velká města ruská armáda obsadila podezřele rychle. Jako například Cherson na jihu země. A právě tam žije rodina Ljudmily Vasilijevny. Poslechněte si čtvrtý díl seriálu.
Rok ve válce
Unikátní svědectví o konfliktu na Ukrajině. Čtyřdílné vyprávění, na jehož počátku byly telefonické hovory Jana Pokorného a Martina Dorazína.
![Rok ve válce Rok ve válce](https://radiozurnal.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_1x1_default/public/images/d7b6080b1588bbca2ee492776053c958.jpg?itok=A3kX82Vx)
Rodina Ljudmily Vasiljevny se sešla u jednoho stolu, a kdyby se v dáli za okny tu a tam neozvala nějaká exploze, byl by to selankovitý obrázek spokojených lidí.
„25. února jsme se probudili a všude kolem se rozléhaly exploze. První výbuchy jsme slyšeli od rafinérie a ze směru letiště Černobajevka. Vzduch zčernal a lidi začali v panice prchat. Nikdo nechápal, co se děje, nevěděli jsme, kam utéct.
Čtěte také
Z balkonu jsem viděla lidi, jak běží s kufry a taškami, jak za sebou vlečou psy, nesou kočky a kdosi i klec s papouškem, kolem nich vřeštící děti. Říkala jsem si: Panebože, co to je? Co mám dělat?“
Manžel paní Ljudmily je málomluvný, pak se přece jen rozpovídá. „Zavolali mi z velitelství, že začala válka, a dostali jsme rozkaz zformovat prapor. Sbírali nás po městě, ale sešlo se nás jenom třicet a neměli jsme žádné zbraně. Ty byly na posádce, asi 30 kilometrů od města.
Naskákali jsme do aut, projeli jsme kolem letiště Černobajevka a za Antonovským mostem na levém břehu Dněpru už byl vidět dým – Rusové most ostřelují z vrtulníků.
Přijeli jsme do zbrojního skladu a tam nám řekli, že už žádné zbraně nemají, protože přijel kamaz, všechny je naložil a odjel neznámo kam. Nakonec jsme je ale uprosili a dostali třicet samopalů. Vrátili jsme se do města a začali formovat prapor z lidí, kteří byli po ruce. Rusové nás ale postupně obklíčili a došlo k tragédii…“
Někdo nás zradil
Manžel paní Ljudmily se při této vzpomínce rozpláče a Ljudmila Vasiljevna dopověděla za něj, co se tehdy stalo.
„Dali jim rozkaz k ústupu do rafinérie. Můj manžel ale na jedno ucho špatně slyší a zdálo se mu, že rozkaz zněl k přesunu na ropný sklad, který je jinde. Vznikl zmatek a jednotka se rozdělila. Část se vydala k rafinérii a druhá na opačnou stranu – k zásobníkům ropy. Všichni, kteří se vydali k rafinérii, zahynuli. Potom jsme na internetu viděli fotky… Všem jim rozpárali břicha. Rozřezali je.“
Čtěte také
Ljudmilin manžel v Chersonu zůstal, odešel do ilegality a vytvořil partyzánský oddíl, který prováděl různé diverzní akce.
„Usnuli jsme na Ukrajině a probudili jsme se v Rusku,“ popisuje. „Stáhli nás až na konci května a řekli: ‚Odejděte každý na vlastní pěst.‘
Z Chersonu se mi podařilo uniknout až v červenci. Jsem sice jenom seržant, ale došlo mi, že nás někdo hned na počátku zradil a celou oblast prostě předal Rusům. Za pouhé tři hodiny napochodovali z Krymu až k nám, do Kachovky. Ve městě nebyla ani opevněná stanoviště, kde jsme mohli zablokovat vjezd. Vojáci se bouřili: ‚Proč tady jenom sedíme a nic neděláme?‘ dodává posmutně seržant. Dojedl, sbalil se a vyrazil do války.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
![tajuplny_ostrov.jpg tajuplny_ostrov.jpg](https://radiozurnal.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_3x2_mobile/public/images/dc6840ce882ec3bac8e628bfab9f5bc9.jpg?itok=MGjKRqj7)
![](https://radiozurnal.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_1x1_mobile/public/images/6515d334428e57ce276151baa6fa5313.jpg?itok=m8R2tATO)
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.