„Všichni, kteří se vydali k rafinérii, zahynuli.“ Seržant vyvázl živý díky tomu, že špatně slyšel rozkaz

Rodina Ljudmily Vasiljevny se sešla u jednoho stolu, a kdyby se v dáli za okny tu a tam neozvala nějaká exploze, byl by to selankovitý obrázek spokojených lidí.

„25. února jsme se probudili a všude kolem se rozléhaly exploze. První výbuchy jsme slyšeli od rafinérie a ze směru letiště Černobajevka. Vzduch zčernal a lidi začali v panice prchat. Nikdo nechápal, co se děje, nevěděli jsme, kam utéct.

Čtěte také

Osvobozený Cherson čelí humanitární katastrofě. Odminování města potrvá měsíce, říká analytik

Z balkonu jsem viděla lidi, jak běží s kufry a taškami, jak za sebou vlečou psy, nesou kočky a kdosi i klec s papouškem, kolem nich vřeštící děti. Říkala jsem si: Panebože, co to je? Co mám dělat?“

Manžel paní Ljudmily je málomluvný, pak se přece jen rozpovídá. „Zavolali mi z velitelství, že začala válka, a dostali jsme rozkaz zformovat prapor. Sbírali nás po městě, ale sešlo se nás jenom třicet a neměli jsme žádné zbraně. Ty byly na posádce, asi 30 kilometrů od města.

Naskákali jsme do aut, projeli jsme kolem letiště Černobajevka a za Antonovským mostem na levém břehu Dněpru už byl vidět dým – Rusové most ostřelují z vrtulníků.

Přijeli jsme do zbrojního skladu a tam nám řekli, že už žádné zbraně nemají, protože přijel kamaz, všechny je naložil a odjel neznámo kam. Nakonec jsme je ale uprosili a dostali třicet samopalů. Vrátili jsme se do města a začali formovat prapor z lidí, kteří byli po ruce. Rusové nás ale postupně obklíčili a došlo k tragédii…“

Někdo nás zradil

Manžel paní Ljudmily se při této vzpomínce rozpláče a Ljudmila Vasiljevna dopověděla za něj, co se tehdy stalo.

„Dali jim rozkaz k ústupu do rafinérie. Můj manžel ale na jedno ucho špatně slyší a zdálo se mu, že rozkaz zněl k přesunu na ropný sklad, který je jinde. Vznikl zmatek a jednotka se rozdělila. Část se vydala k rafinérii a druhá na opačnou stranu – k zásobníkům ropy. Všichni, kteří se vydali k rafinérii, zahynuli. Potom jsme na internetu viděli fotky… Všem jim rozpárali břicha. Rozřezali je.“

Čtěte také

„Tři a půl týdne jsme prožili bez spojení se světem.“ Obyvatelka Mariupolu vyvázla z ruského obklíčení živá a zdravá

Ljudmilin manžel v Chersonu zůstal, odešel do ilegality a vytvořil partyzánský oddíl, který prováděl různé diverzní akce.

„Usnuli jsme na Ukrajině a probudili jsme se v Rusku,“ popisuje. „Stáhli nás až na konci května a řekli: ‚Odejděte každý na vlastní pěst.‘

Z Chersonu se mi podařilo uniknout až v červenci. Jsem sice jenom seržant, ale došlo mi, že nás někdo hned na počátku zradil a celou oblast prostě předal Rusům. Za pouhé tři hodiny napochodovali z Krymu až k nám, do Kachovky. Ve městě nebyla ani opevněná stanoviště, kde jsme mohli zablokovat vjezd. Vojáci se bouřili: ‚Proč tady jenom sedíme a nic neděláme?‘ dodává posmutně seržant. Dojedl, sbalil se a vyrazil do války.