Tři oříšky pro Popelku mají výstavu na saském zámku

19. prosinec 2009
Moritzburg

Bez nahlédnutí do televizního programu byste část vánoční nabídky na českých obrazovkách dali jistě dohromady. Nepostradatelnou součástí menu jsou samozřejmě Tři oříšky pro Popelku. Tahle pohádka se těší zcela mimořádné oblibě nejen u nás, ale taky v sousedním Německu. Potvrzuje to i úspěšná výstava o této kultovní pohádce na saském zámku Moritzburg. Právě tam se film režiséra Václava Vorlíčka natáčel.

"Popelku jsem viděla každý rok v televizi, takže aspoň patnáctkrát určitě," svěřila se česká návštěvnice výstavy na Moritzburgu. I pán, který filmové pohádky zase moc mít nemusí, viděl Vorlíčkovu Popelku aspoň čtyřikrát. Čím to, že tohle zpracování známého příběhu láká už více než tři desítky let lidi na obou stranách hranice?

"Tahle pohádka neobsahuje žádné ukrutnosti, a to se našim dětem líbí. Holčičky se samozřejmě s tou hezkou dívkou identifikují a sní o tom, že je třeba taky něco podobného potká," míní tentokrát německá návštěvnice výstavy. "Podle mě je to celistvost filmu. Všechny jeho složky jsou tak nějak v souladu," doplňuje manžel předchozí respondentky.

A čím si úspěch filmu vysvětluje jedna z autorek výstavy Margita Henselová? "Film je velmi žertovný. Herci jsou přívětiví a přímo roztomilí. Postavy mají v sobě obrovský kus lidskosti. Je to samozřejmě i skvělou kamerou. Všechny ty úžasné záběry zasněžené krajiny se vám vryjí do srdce."

Jednou ze zvláštností dvoujazyčné výstavy je, že podle německého textu byl film natočen podle pohádky bratří Grimmů, zatímco česká verze šíří u nás zakořeněný názor, že základy filmové Popelky položila Božena Němcová. Jak mi vysvětlil jeden z německých zasvěcenců, rozdíl mezi oběma přeběhy spočívá třeba v tom, že popelka Boženy Němcové s pomocí holoubků přebírá hrách a oříšky, zatímco Grimmové nechali umouněnou dívku třídit hrách a popel.

"Návštěvníky, hlavně pak ženy, nejvíc zajímají pohádkové kostýmy a šaty. Velice dobře přijímají lidé taky postavenou dřevěnou půdu se sovou Rozárkou. Všímáme si, že si lidé hodně čtou životní příběhy herců a historky z natáčení," říká Margita Henselová.

Na poměrně malé výstavě se návštěvníci dozvědí několik velmi zajímavých detailů. Například představitelka protivné Dory Dana Hlaváčová byla těhotná a museli jí vyrobit speciální železné lešení, aby při havárii kočáru nemusel do ledové vody. Nebo, že pro hlavní představitele bylo příliš riskantní řítit se na koni ve tmě po hladkých cestách. A tak ve scéně, kdy Popelka ujíždí před princem v sedle Juráška, cválá dublerka Marion Beckerová, pronásledovaná zaměstnanci saského zemského hřebčína.

"Nevěděla jsem, že se něco točilo na Šumavě. Myslela jsem si, že se vše točilo tady. I herce, kteří ve filmu hráli, jsme jako děcka ani neznaly. Teď jsme zjistili, že to jsou herci, které známe, ale ve filmu jsme nevěděli, kdo to je," tvrdí česká návštěvnice výstavy. "Nejkrásnější zážitek je, když tancuje Růžičková s princem," doplňuje další.

Tři oříšky pro Popelku jsou takovým česko-německým kulturním tmelem, jehož pevnost po pětatřiceti letech nikterak neochabuje. V Česku se Popelka stala pohádkou století a v Německu letos před Vánocemi slaví pozoruhodné znovuuvedení na filmové plátno.

mapa
Zvětšit mapu: Moritzburg
Spustit audio
autor: Jiří Hošek