Tomáš Töpfer představuje film Poslední cyklista. Narodil jsem se jen díky náhodě, přiznává

Téma holocaustu je známé, mnohokrát se o něm mluvilo a mluví. „Tentokrát to není příběh o válce, ale o jinakosti na pozadí válečné doby,“ vysvětluje. Podle Tomáše Töpfera sice chceme špatné vzpomínky vytěsňovat, ale zůstávají v nás a mohou způsobit mnoho škod.

„Znám traumata těch, kteří prošli válkou,“ uznává s tím, že on sám má zřejmě genetickou paměť. „Narodil jsem se v roce 1951 jen díky náhodě,“ dodává. Jeho otec stál v Osvětimi, kde potkal svého známého. Ten mu rychle pošeptal: „Jste zdravý.“ Zatímco ti, kteří se přiznali k nemoci, byli posláni do plynové komory, jeho otec přežil.

Čtěte také

„Narodil jsem se jen díky této náhodě,“ uvažuje Tomáš Töpfer. V Hostu Radiožurnálu zaskočil režiséra Posledního cyklisty Jiřího Svobodu, který se nakonec z vysílání omluvil. „Musí být na obhlídkách lokality. Připravuje projekt o Janu Husovi,“ ujasňuje Tomáš Töpfer.

Proč hraje s radostí padouchy? Co připravuje v Divadle na Vinohradech? A jak bylo složité se převtělit do kůže divadelního ředitele? Také na to se ptala moderátorka Patricie Strouhalová po 10. hodině.

Audio záznam rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.