Tenis už mě nedělá tak šťastnou jako dřív, říká Lucie Šafářová
Lucie Šafářová, jednatřicetiletá rodačka z Brna, se nyní na tenisovém žebříčku pohybuje okolo 105. místa. Vzhledem k dlouhé nemoci je to dobrý výsledek. Přesto podle ní nyní uzrál čas, aby tenisovou kariéru ukončila. Jejím snem je otevřít si kavárnu.
„Tenis miluju, ale je čas. To rozhodnutí se ve mně vyvíjelo dlouho. Mockrát jsem si říkala, jestli neskončit, ale doposud jsem pokaždé našla cestu zpět. Ale teď jsem došla do bodu života, že už mě tenis nedělá tak šťastnou jako dřív,“ vypráví Lucie Šafářová.
Jejím prvním vzorem byla o deset let starší sestra. Jezdily spolu na turné s přívěsem a Lucie k ní vzhlížela. Teď to vypadá, že ji sestra bude připravovat na poslední, lednový grandslamový turnaj. „Byla bych ráda, kdyby se mnou do Austrálie letěla. To by pro mě bylo krásné zakončení,“ říká Lucie.
Když rekapituluje svou kariéru, za jednu z nejkrásnějších vzpomínek považuje moment, kdy v pražské O2 aréně získala rozhodující bod proti Srbsku. „Atmosféra byla nepřekonatelná. Tenis má nevýhodu, že se odehrává po celém světě, takže není celý stadion jen pro vás. Hrát doma, kdy vyprodaný stadion fandí vám, je krásný zážitek,“ zasní se Lucie.
Lucie Šafářová musela bojovat s vážnou nemocí. Než začala znovu trénovat, sotva zdolala schody
Jen co se stala jednou z nejlepších tenistek na světě, přepadly ji vážné zdravotní problémy. Lucie Šafářová tak místo turnajů nechtěně plánovala návštěvy lékařských ordinací a pomalu se připravovala na život bez vrcholového sportu.
Jedním z důvodů, proč už nechce pokračovat v tenisové kariéře, je právě časté cestování a přechody v časových pásmech. „Koncem roku jsem bývala hrozně vyčerpaná. Může to být také jeden z důvodů dlouhodobých onemocnění. Čím je člověk starší, tím hůř se adaptuje,“ vysvětluje Lucie. Nezanedbatelný je také psychický tlak před utkáním. „Teď si užívám, že neprožívám žádný tlak. Je hezké fandit holkám, být tady, být součástí…“
A dalším životním krokem je založení kavárny. „Už o tom mluvím velmi dlouho a bylo by hezké mít jednou svoji. Nejspíš v Brně, protože tam mám rodinu, zázemí a kamarády,“ říká Lucie. A kde se vidí dnes? „Jsem pořád tenistka, ale taky trochu kavárnice. Jako vždycky obyčejná holka z Brna, která má ráda kolem sebe rodinu, přátele a dobré lidi,“ uzavírá Lucie.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.