Tenhle hostinec je pravou gastronomickou ikonou. Pavel Maurer představuje chrám pivařů
Zajdete někdy na pivo? A už jste byli v českém chrámu pivařů? Právě do něj nás zavede Pavel Maurer.
Slavný hostinec U Zlatého tygra je všeobecně považován za chrám českých pivařů. Vzhledem k dlouholeté tradici, značnému věhlasu a neustálé přeplněnosti této pověstné pivnice mě jistě nikdo nebude podezírat, že jí dělám reklamu. Ona ji totiž nikdy nepotřebovala.
Pro upřesnění připomínám, že se jedná o hospůdku na pražském Starém Městě, kde sedávají významné osobnosti, ale i prostí milovníci piva. Mnoho let jste zde pravidelně potkávali spisovatele Bohumila Hrabala a visí tu fotografie, na kterých si přiťukává prezident Václav Havel s americkým protějškem Billem Clintonem.
Je to asi jeden z nejtypičtějších podniků, který se ukazuje významným zahraničním návštěvám. Stejně jako pravověrní muslimové musí alespoň jednou za život navštívit Mekku v Saúdské Arábii, vyznavači piva, ať žijí kdekoli v naší vlasti, mají též svatou povinnost si zde dát alespoň jeden žejdlík a nasát neopakovatelnou atmosféru.
Kolem tohoto hostince koluje nespočet kladných i drsnějších historek. Chtěl bych však připomenout, že úderem otevírací 15. hodiny je prostor takřka okamžitě zaplněn. Pokud nemáte rezervaci, nesednete si. Uvnitř podniku jsou desítky let blokovány určité stoly a místa na přesné hodiny v týdnu pro štamgasty.
Co se týká jídla a nápojů, platí zde psaná i nepsaná pravidla. Například se zde nikdy nepodává kořalka. Pouze pár druhů vína, soda a turecká káva. A také místní specialita – pivní sýr, který údajně tato hospoda zavedla mezi český lid. Hlavně však dobře ošetřené a zkušeně načepované pivo.
Když jste třeba věci neznalý Japonec a s fotoaparátem na krku si žádáte soft drink, stáváte se pro obsluhující personál průhledným. Prostě přestanete existovat. Je to, jako byste v drogérii žádali deset deka uheráku.
K pivu je třeba se chovat uctivě a u stolu se všichni hezky pozdraví, než si sednou. Nic není anonymní. Minule jsme pomáhali řádně umíchat pivní sýr totálně zmateným Maďarům, kteří si jej krájeli do pusy po kouscích. Okamžitě se přitočil číšník a dodal malou sklenku s pivní pěnou, aby výsledná hmota s cibulkou, sušenou papričkou a pepřem měla tu správnou konzistenci. Personál tu nedělá zbytečné cavyky.
Kdo nepije pivo, přestává být obsluhován. Ten, kdo však dodržuje místní pravidla, je hýčkán skvělým servisem a výborným jídlem. Místní roastbeef připravuje sám pan majitel od pěti hodin od rána. A je asi nejlepší, co jsem kdy jedl.
Je zde hodně hlučno, a když spolu sedíte u stolu, musíte na sebe prakticky řvát, aby vám bylo rozumět. Ale i to patří do místního koloritu. Hlavním hrdinou je tady pivo a neopakovatelný zážitek z atmosféry pražské gastronomické ikony.
