Ten druhý Moravec, František. Inicioval Anthropoid i činnost odboje v Británii, připomíná vojenský historik Tomek
V předvečer obsazení Československa vzal šéf vojenského zpravodajství František Moravec archivy a odletěl s nimi do Británie. Zahájil odboj a pro BBC začal rozebírat dění na bojišti. „Velice logicky argumentuje, že Německo nemá možnost válku vyhrát, protože ta operace je tak velká, že to nemůže svými zdroji zvládnout. Tento způsob práce s informacemi je velkou školou i pro současnost,“ míní Prokop Tomek z Vojenského historického ústavu, který vydal sborník Moravcových analýz.
Přede mnou na stole leží kniha Londýnské rozhlasové komentáře generála Františka Moravce, muže, který by neměl být zapomenut. Já už jsem tady vzpomínala před chvílí minisérii Anatomie zrady – kdo ji viděl, ten si Emanuela a Františka Moravce asi nesplete. Ale přeci jen nějaká podobnost tu je: oba vojáci, legionáři, dokonce i to rozhlasového vysílání bylo na obou stranách.
Ano, určitě. Oba dokonce byli plukovníci. Měli prostě trochu podobné osudy, myslím, že i tím, že prodělali tu legii. A vlastně první komentář, který vysílal František Moravec z Londýna v roce 1941, polemizoval a trochu bojoval s Emanuelem Moravcem. Dá se říct, že ho odhaloval.
Čtěte také
Mluvil německy, rusky, srbsky, francouzsky. Měl tedy opravdu obrovský základ, který se v okamžiku, kdy válka skončila – vzniklo samostatné Československo a s ním i vlastně první vojenská zpravodajská služba u nás – musel nesmírně hodit. Jak se k tomu vlastně dostal?
Myslím, že se k tomu dostal postupně. Nejdřív ve zpravodajské službě nesloužil, absolvoval Vysokou školu válečnou, což už byla možnost pro postup na úroveň generálního štábu, výše a výše.
Do zpravodajství se dostal v roce 1929, nejprve na nižší úrovni, ale potom se dostal na to druhé oddělení hlavního štábu, což byla naše vojenská zpravodajská služba, která ve 30. letech měla obrovský význam. Jak rostlo nebezpečí Německa, znamenalo to jednak pronikání německých agentů do naší armády, do našich obranných zařízení a podobně.
Ale potom to byla ofenziva a tam on vynikal, protože pod jeho vedením ta zpravodajská služba získala vynikající kontakty i uvnitř německé armády, zpravodajské služby. Je to ten známý Paul Thümmel, agent A54 – to jsou 30. léta a u toho byl právě Moravec.
Sebral archivy a odletěl
Proč vlastně nebyl František Moravec vyslyšen, když z titulu své funkce ve Vojenském zpravodajství státní činitele upozorňoval, že se schyluje k válce?
Ony ty informace nebyly nikdy úplně jednoznačné. Třeba v tom květnu 1938, kdy se mobilizovalo, se ukázalo, že informace Vojenského zpravodajství pravděpodobně nebyly úplně relevantní, že zpravodajci špatně vyhodnotili informace o dění v německém wehrmachtu.
Ale je pravda, že na začátku roku 1939 už ta situace byla jasná, byli jsme vydáni na milost a nemilost Německu v té okleštěné republice, která už nebyla bránitelná.
Čtěte také
Myslím si, že Moravec tehdy v podstatě asi nechtěl vysloveně bránit republiku, ale spíš dělat nějaká opatření, třeba zachránit výzbroj, zničit důležitý materiál, který by padl do rukou Němců. To by byl velký příspěvek budoucí válce, budoucím spojencům, protože takto padlo Němcům do ruky obrovské množství velice cenného materiálu – například tanky, se kterými Němci zahajovali blitzkrieg v Evropě. Takže to byla rozhodně chyba, ale obrana by byla velký hazard.
František Moravec se s deseti dalšími sebral, v březnu 1939 opustili republiku a odvezli s sebou zpravodajské archivy.
To považuji za velice zajímavý moment: důstojník, který poslouchá rozkazy, se sám rozhodne a jde bojovat jinam, v momentě, kdy vlastně žádná válka není, kdy je otázka, jestli bude a jestli bude možno tu republiku vůbec obnovit.
Obrátil se ale na spojence ve Velké Británii, kteří díky tomu, že věděli, že naše zpravodajství je cenné, že má cenné kontakty a že válka s Německem hrozí, takže jemu a jeho deseti mužům umožnili odletět 14. března 1939 přes Německo ve velice špatném počasí.
Čtěte také
Musíme si uvědomit, že německé letectvo následující den nemohlo vzlétnout, aby se účastnilo obsazování Čech a Moravy, protože bylo tak špatné počasí, že se zkrátka nelétalo. Kdyby například přistáli na území Německa, je otázka, co by se s nimi stalo. Ale povedlo se to.
Něco měli s sebou, ale především byl cestou britské ambasády odeslán ten nejcennější materiál – kontakty, a jeho zpravodajci začali ve Velké Británii s odbojem ještě dlouho předtím, než ten odboj začal. Moravec se dal k dispozici Edvardu Benešovi, který byl tehdy soukromníkem na území Spojených států a v podstatě mu říkal: já jsem vám k dispozici, budeme bojovat za obnovení státu.
To je obrovský čin samostatného uvažování, které se ukázalo jako důležité a správné.
Moravec je dnes připomínán zejména jako duchovní otec operace Anthropoid. Právem?
Čtěte také
Určitě, byl to jeho nápad. V podstatě se to zrodilo už na podzim 1941: poté, co nastoupil Heydrich, poté, co začal vraždit přední odbojáře. Vzpomíná se na generála Bílého, který byl v blízkém kontaktu právě s Moravcem a Moravec ho obdivoval. Moravec na to chtěl reagovat a navrhl tento čin.
Edvard Beneš s tím po nějakých úvahách nesouhlasil, protože se obával represí, že by to národ oslabilo. Nicméně Moravec nakonec tuto akci dotáhl do konce, na konci roku 1941 byl vyslán výsadek Anthropoid, a pak v květnu se to skutečně stalo.
Rozhlasová škola kritické analýzy
Vy jste teď vydal a zeditoval knihu Mluví důstojník ministerstva národní obrany - Londýnské rozhlasové komentáře generála Františka Moravce. První komentář je z 25. ledna 1941, což mi připadá poměrně brzy, když si řekneme, kdy odešel František Moravec a kolik času měl na to, aby se nějakým způsobem zorientoval.
Brzy, to je otázka. Ono to nebylo jeho hlavním povoláním, že by psal rozhlasové komentáře. Dá se říci, že je naopak velmi překvapivé, že vedoucí zpravodajské služby má potřebu nějakým způsobem vlastně oslovovat veřejnost. To není vůbec běžné.
Ale jako důstojník ministerstva národní obrany v uvozovkách v anonymitě?
Ano, on do roku 1943 v tom rozhlasovém vysílání vystupoval naprosto anonymně. Ten úplně první komentář se týká něčeho jiného než ostatní, týká se toho zmíněného Emanuela Moravce, ale to gros začíná po vypuknutí války na východě, po přepadení Sovětského svazu Německem.
Čtěte také
Následující komentář je myslím z 3. července 1941. Poté po asi 14 dnech – periodicita je různá – se František Moravec zaměřuje na profesi, která je pro něj jako stvořená: vojenského analytika, odborníka, který se snaží laické veřejnosti na obrovskou vzdálenost, přes cenzurní blokádu Německa a protektorátních úřadů, které prezentují realitu naprosto jinak, analyzovat a ukazovat situaci na frontách, jaká je.
Že byly ty komentáře ve své době důležité, je nesporné. Proč jsou důležité dnes? Co mohou říci komentáře Františka Moravce?
Historické knihy nám jednak zprostředkovávají minulost, v tomto případě pohled našich vojáků, důstojníků našeho exilu, na to, jak vypadala situace na frontách v době druhé světové války. Je to určitý historický pramen a je rozhodně zajímavé, že je napsal František Moravec. Je zajímavé, že ty komentáře jsou velmi dobré.
Jako zpravodajec, jako člověk, který měl vzdělání, který byl nepochybně velmi inteligentní, musel mít nadání, měl zkušenosti, které jsme zmínili, jak znal terén, znal ta prostředí a měl přístup ke zpravodajským informacím, dokázal na tom krátkém, několikaminutovém formátu prezentovat, jaká je situace, to podstatné. Ty texty jsou mimochodem velmi čtivé, je to takový cestopis po bojištích druhé světové války, proto je to zajímavé.
Čtěte také
Pro současnost je to možná zajímavé i tím, že ukazují, že nebyl laciný propagandista, ale analyzoval, jak jsou ty fronty dlouhé, jak dlouhé jsou komíny, komunikační kanály, jaká je roční doba, jak jsou sjízdné cesty, kdy bude zima, kolik času zbývá na vedení válečných operací, jaké byly ztráty Německa a jaké možnosti má pro jejich nahrazování, jak lidských zdrojů, tak materiálních. Takže on velice logicky argumentuje a ukazuje, že Německo nemá možnost tu válku vyhrát, protože ta operace je příliš velká, že prostě to nemůže svými zdroji zvládnout.
Tento způsob práce s informacemi si myslím, že je velkou školou i pro současnost. Abychom nepodléhali panice, ale věcně se soustředili na fakta.
Jinými slovy, dobrá škola kritického myšlení a analýzy?
Já to tak vidím.
Jak těžké bylo pro exulanty udržovat kontakty s informacemi z domova? A proč František Moravec skončil v exilu i po skončení druhé světové války? Poslechněte si celý rozhovor.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
