Téměř každý šlechtic měl lapkovskou družinu. Přepadání považovali za legální, usmívá se archeolog, který prozkoumal hrad Skály

Poslouchala jsem, co jste říkal jednomu z našich reportérů, a jedna z těch vět zněla: „Dlouho mi trvalo, než jsem ten hrad vůbec našel.“ Jak se hledá hrad?

Čtěte také

Na šumavské Zlaté stezce bylo nejvíce rušno po skončení husitských válek, vypráví historik Zdeněk Svoboda

Když je to velká zřícenina, jako byl hrad Skály, tak někdy dost těžko, protože nebyl v terénu zvlášť vyznačen. Jediná věc, která na hrad upozorňovala, byla branka mezi skalami, která byla dost schovaná. Když člověk nevěděl, kde to je, chodil a hledal, až branku našel, a pak si dovedl přibližně představit, v jakých místech byl hrad rozložen. Z hradu tenkrát zbyly jen tři vlny kamení.

Ale jak se hledá hrad? Podle historických zmínek, že někde kdesi v hvozdech stál?

Vědělo se, že hrad tam byl, má veliké příkopy a valy, ty ho identifikovaly. Od 19. století byl popis. Řada lidí popisovala místo, kde se nachází. Většinou, že je dávno zarostlý a ve skalách na něho upomínají zbytky zdí a podobně.

Na hradě v minulosti sídlili lapkové. Fungovala tam také padělatelská dílna, což mi z vašeho vyprávění připadá jako nejzajímavější epizody hradu Skály. Jsou?

Jsou to zajímavé epizody. Zajímavé je, že aniž by někdo znal podrobně historii, kterou jsme zmapovali, ještě na internetu je možné se dočíst úplné hlouposti o tom, kdo hrad zlikvidoval, kdo tím lapkou byl. Gros samozřejmě hledáme v původních majitelích, šlechticích, kteří hrad vybudovali...

Původních majitelích, šlechticích – říká sám šlechtic. Myslíte, že jste mohli mít podobné uvažování? Nebo že vám jako archeologovi a zároveň šlechtici může pomoci to, že máte nebo můžete mít podobné uvažování?

Čtěte také

Monica Bubna Litic: Jméno našeho šlechtického rodu mi pomáhá při záchraně památek

O tom jsem nikdy nepřemýšlel. Spíš jsem vždycky přemýšlel jako archeolog. Srovnávat to s tím, že jsme měli kdysi ve středověku hrad v Itálii...

Ten hrad postavili páni ze Stařechovic, Archleb ze Stařechovic, někdy v 70. letech 14. století. Postavili to jako sídlo svého nového dominia. Stařechovice jsou na Hané, kde měli jen malou tvrz. Začali si budovat dominium na Vysočině, to potřebovalo završit nějakou takovou stavbou. A také začínala doba markraběcích válek, takže se koukali někde uchytit.

Ale hrad potom posloužil k ne úplně dobrým účelům...

Ale v tom byli zase šlechtici. Když Archlebův syn Erhart umíral, svěřil své dvě nezletilé dcery a svůj majetek do péče Erharta Pušky z Kunštátu, což byl vůdce poměrně velké lapkovské družiny.

Do šlechticů bych to normálně neřekla...

To byla doba, kdy téměř každý šlechtic měl lapkovskou družinu. Vyplynulo to z toho, že feudálové byli orientovaní na zemědělství, zatímco se ohromně rozvíjel obchod, obchodníci a podobně. Považovali prakticky za legální ty obchodníky přepadat. Tím si významně přivydělávali.

Čtěte také

Cítil jsem se jako veverka běžící v kole, říká František Kinský o práci v reklamě. Dnes spravuje rodinný majetek

Kdo byli tehdejší lapkové? Nemusím si představovat hned nějakou lůzu...

Ne, ti lapkové by se rekrutovali z nejrůznějších skupin, počínaje zchudlými šlechtici, zemany, byli to zběhlí kněží, studenti, nevolníci, kteří se nějakým řízením dostali na toto řemeslo, a podobně.

Jaká byla situace v našich zemích koncem 14. století, že tito lidé neměli alternativu? Nebo měli, ale byla méně pohodlná?

Mohli pracovat, když ty možnosti měli, kromě zchudlých šlechticů. Máme bratry Andělovce z Ronovce, to jsou nejlepší ukázky zchudlých šlechticů. To nebyli žádní drobní šlechtici. Přišli v markraběcích válkách o majetek. Uměli zacházet se zbraní, tak se dali na lapkovství. Jinak, jak píše kolega historik, i ti nevolníci záhy zjistili, že loupení přináší více užitku než pachtění na poli.

V čem je hrad Skály unikátní? Jak dlouhou měl historii? A kolik máme ještě neprozkoumaných hradů? Poslechněte si celý rozhovor.