Cítil jsem se jako veverka běžící v kole, říká František Kinský o práci v reklamě. Dnes spravuje rodinný majetek
Okolo šlechticů se v Česku točila a točí spousta klišé, i když, jak uznává František Kinský, časem se situace zlepšuje. Připomíná však, že potomci šlechtických rodů jsou stále vnímáni jako vyčleněná skupina. A pak ostatní překvapí tím, že nosí modré džíny, a ne třeba paruku.
Správce rodinného majetku a starosta v Kostelci nad Orlicí František Kinský pracoval v reklamní branži. „V enormním tempu – 12 hodin denně, sedm dní v týdnu. Po třech letech to vypadalo, že se složím, a dokonce jsem dostal malý kolaps,“ vybavuje si okamžiky, kdy ležel na zemi ve střižně.
Po letech práce ho najednou nenapadlo vůbec nic. „Nenapadlo mě říct, že hoří, když jsem viděl plameny,“ přiznává pracovní vyhoření. Pak přišla do reklamy spousta mladších lidí. „V kreativním oddělení jsem si připadal jako dědeček,“ popisuje v rozhovoru s moderátorkou Lucií Výbornou.
Jeho otci tehdy bylo 90 let, a tak starost o rodinný majetek převzal František Kinský. Dnes mu největší radost dělá viditelný výsledek práce. „Přišel jsem k rozdělanému dílu, dnes stojí krásně opravený zámek, který neustále vylepšuji,“ vysvětluje. Oproti reklamě tedy vidí znatelný posun. „V té se vynaložilo neuvěřitelné množství energie a síly a poměrně velké množství peněz. A když bylo hotovo, nikoho to už nezajímalo,“ přibližuje s tím, že se někdy cítil jako veverka běžící v kole.
Audio záznam celého rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
