Tanečníci nehladoví a výstup musí odtancovat i s roztrženým kostýmem, říká umělecký šéf baletu Národního divadla

24. říjen 2016

Host Lucie Výborné

Balet může na jevišti působit jako spíše vážné umění, jak ale říká umělecký šéf baletu Národního divadla, tanečník a choreograf Petr Zuska, i při něm se mohou tanečníci takzvaně odbourat při nějaké vtipné situaci. Občas se třeba stává, že se při nějakých náročnějších choreografiích roztrhne kostým a tanečník nebo tanečnice nemá jinou možnost, než svůj výstup dotančit i tak.

Když vznikne skladba, zapíše se do notové osnovy a tímto způsobem je možné ji předat dalším hudebníkům. Jak je to ale s taneční choreografií? „Předává se asistentům a baletním mistrům, asistentům choreografie, kteří to poté se souborem nastudují. Většinou se to dělá tak, že pošlu k souboru svoje asistenty, kteří ten balet dokonale znají, mají své zápisky a byli u zrodu té věci. Ti to nastudují s tanečníky, já přijedu udělat obsazení na otočku a poté na poslední týden,“ říká Petr Zuska.

Dodává, že se soubory mohou učit i podle videa a existuje také zápis pomocí takzvané Benešovy notace. I pro ten se používá pětiřádková notová osnova a je poměrně detailní. Ten ale vznikl až ve 20. století, takže starší balety si předávali baletní mistři, ale postupně pochopitelně docházelo ke změnám. „Kdyby viděl Petipa dnešní supertradičně pojaté Labutí jezero, tak ho vůbec nepozná.“

Tanečníci dělají to nejméně zdravé – nejvíc jíme večer po představení, třeba v jedenáct si dáme biftek. Pochopitelně ale když máme volno, tak jíme jako normální lidi. Petr Zuska vyvrací mýtus, že tanečníci nejedí

Každý choreograf podle Petra Zusky pracuje trochu jinak – někteří začnou rovnou pracovat s tanečníky a zkouší různé věci, on potřebuje mít naposlouchanou hudbu. K té si dělá poznámky a musí mít jasnou představu o dynamice a struktuře celého představení. Teprve poté jde zkoušet s tanečníky.

Momentálně připravuje premiéru nové choreografie Chvění v Janáčkově divadle. V té používá několik skladeb z alba Jiřího Pavlici, Hradišťanu a brněnské filharmonie, které doplňuje částí 3. symfonie Henryka Góreckého, o níž říká, že to je jedna z nejsmutnějších skladeb, kterou kdy slyšel.

Čím Petra Zusku Góreckého symfonie fascinuje? Jaké byly jeho taneční začátky? A má teď na jevišti jiný pocit, že měl dříve? Poslechněte si celý rozhovor s Petrem Zuskou. Audio záznam celého rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.