Takhle vzniká proslulý italský sýr. Ochutnali byste?

Čtyřtisícové alpské velikány nejsou jen zdrojem zimních radovánek, ale nabízejí i výjimečné kulinářské zážitky. Třeba mléko na proslulý sýr Fontina získávají farmáři od krav pasoucích se v nadmořské výšce 2,5 tisíce metrů nad mořem. A k němu si můžete objednat třeba víno pěstované na svazích Mont Blancu. Vítejte v Údolí Aosty!

Dveře sýrárny Panizzi nacházející se uprostřed městečka Courmayeur se netrhnou od rána do večera. Už 45 let sem chodí domácí zákazníci i turisté pro některou z místních specialit.

Čtěte také

„Tohle je Bleu d´Aoste, sýr z kravího mléka s bylinkami. Tady je podobný, Bleu di Capra, ten se ovšem dělá z kozího mléka. Máme ale také jeden druh vyráběný z mléka kravího, kozího i ovčího, všechny ve stejném poměru,“ ukazuje mi prodavač.

Fontina má nezaměnitelné aroma i chuť

Po chvíli nevím, kam s očima. Obchodem se line směs vůní, která každého doslova pohltí. Jasnou jedničkou zdejší produkce je ovšem sýr Fontina.

Pro zdejší speciality míří turisté i místní

„Jde o sýr vyráběný ze syrového mléka od krav rasy Valdostana, které spásají trávu vysoko v horách. Mléko navíc pochází jen z jednoho dojení. Proto se tento sýr dělá dvakrát denně, z ranního a večerního mléka,“ vysvětluje Marcelo Panizzi, majitel stejnojmenného rodinného podniku.

Čtěte také

Jak dodává, historie fontiny se začala psát už ve 13. století. „V roce 1958 získala jako vůbec první sýr v Itálii označení DOP, tedy certifikát původu,“ chlubí se pan Marcelo.

A nutno dodat, že právem. Fontina má nezaměnitelné aroma i chuť. Nejprve vaše chuťové pohárky naplní zemitými až štiplavými tóny, po chvíli se objeví nasládlé ořechy a zejména starší sýr pak může chutnat i po houbách.

Černý lanýž pro skutečné gurmány

Výjimečný produkt však vyžaduje i zvláštní péči. Kůry bochníků vážících až 12 kilogramů se tak denně omývají slanou vodou, čímž získávají typickou okrovo-červeno-hnědou barvu. Několik měsíců také zrají v horských jeskyních při vlhkosti nad 85 %. Kilogram fontiny proto stojí 14 eur, stále je však třikrát levnější než Crutin al Tartufo.

Dveře sýrárny se od rána do večera netrhnou

Čtěte také

„Ten je nejdražší, protože obsahuje kousky černého lanýže. Je tedy určen skutečným gurmánům,“ říká Marcelo Panizzi, který se ale snaží uspokojit i milovníky masných výrobků.

Všude kolem nás proto visí různě staré druhy šunky a nechybí ani typická motsetta, z uzeného hovězího nebo kamzičího masa. Člověku se doslova sbíhají sliny, bez dobrého vínka by to prý ale nebylo ono.

„K sýru Fontina určitě červené, třeba zdejší Fumin, Torrete nebo Gamay. Ke kozím sýrům pak nějaké sladší bílé,“ doporučuje mi prodavač se slovy, že Údolí Aosty je sice nejmenší vinařskou oblastí Itálie, ovšem pro vybraná vína sem jezdili už staří Římané.

Motsetta

Pod pekelným sluncem vznikají nebeské pokrmy

Ostatně stačí vyjít ven z krámku a pohlédnout vzhůru k nejvyšší evropské hoře Mount Blanc, na jejíchž svazích, v nadmořské výšce 1250 metrů nad mořem, se rozprostírá několik set hektarů vinic.

Na okolních alpských loukách zrají i hrozny bílého vína Blanc de Morgex et de la Salle. Strmé svahy v okolí obce Arvier jsou zase domovem dalšího zvláštního moku zvaného Enfer d´Arvier, který má v názvu slovo „peklo“. Slunce totiž v těchto místech pálí, no, pekelně. Pokrmy však Údolí Aosty nabízí přímo božské.


Zvětšit mapu: Údolí Aosty pod Mont Blancem

autor: mir
Spustit audio