Tajemný malíř Ota Prouza
Dvě tváře Oty Prouzy: Jak se stal podivín ze severu Čech uměleckou hvězdou
Neumí pořádně číst ani psát, jeho kresby ale vystavují galerie v Mnichově, Paříži nebo New Yorku. Přestože bydlí na vesnici v odlehlém pohraničí, nejčastěji kreslí města, automobily, mosty a křižovatky. Jeden z jeho obrazů koupil sběratel z Paříže za dva a půl tisíce eur. Kdo je Ota Prouza, malíř zbavený svéprávnosti?
Mezi vysokými skalami Českého Švýcarska kráčí padesátník v červeném tričku. Na zádech batoh, v ruce těžkou igelitku. Je lehce předkloněný, až shrbený. Roztěkaně se rozhlíží kolem sebe a něco si polohlasem vypráví. Spěchá do Kopce. V osadě ho sice nikdo nečeká, když ale přijde, přivítají ho.
„Ahoj,“ vypískne překvapivě tenkým hlasem a ze zápraží vyšperkované chalupy vyjde Lukáš. „Oto, pojď dál, něco pro tebe mám,“ říká mladý muž a přináší štos časopisů. Ota si je okamžitě strká do batohu. „Časopisy doma sbíráme a čekáme, až se Ota objeví,“ směje se Lukáš a chvíli si s pravidelným návštěvníkem povídá. „Máme doma i jeho obrázky, tramvaje a tak. Jsou hrozně dlouhé, tak je máme schované na půdě.“
Muži se loučí a Ota rychlou chůzí vyráží dál. Po cestě ukazuje, kde dostane časopisů nejvíc a kde naopak skrblí.
Chaloupky střídají mrakodrapy
Poslední chalupa patří Iloně Hlouškové. „Já znám Otu odjakživa. Znali ho i rodiče. To sem ale ještě nechodil sám, ale s ostatními klienty ústavu,“ říká chalupářka a do batohu přidává další várku novin. „Vím, že je o něj zájem. Ty jeho baráky jsou světový.“
Těmi „baráky“ myslí mrakodrapy, které Ota Prouza (58) maluje nejčastěji. Rozplývá se nad nimi i scénografka Ivana Brádková: „Za ty baráky, což jsou spíš takové zaražené hřebíky, by se nemusel stydět ani Hartung.“
Umělecký žánr art brut se používá pro umělecká díla, která tvoří lidé s duševní poruchou. Podobně se můžete setkat také s názvem outsider art, který se pro tato díla používá také.
Hans Hartung byl německý abstraktní malíř a grafik. Prohlédněte si jeho díla na webu galerie de Sarthe.
Brádková před lety založila sdružení ABCD, které propaguje a vystavuje autory uměleckého žánru art brut, tedy samouky bez výtvarného vzdělání. „Všimněte si, že v oknech nejsou lidi. Nikde. Ani auta neřídí člověk.“ Pražská scénografka je z tvorby Oty Prouzy nadšená a se svým sdružením ji nabízí sběratelům a galeriím. „Když jeho kresby viděl Bruno Decharme, majitel největší sbírky art brut na světě, spadla mu čelist, okamžitě mi volal, křičel ,magnifique‘ a že ho musí mít.“
Právě pařížský sběratel zaplatil za jeden obraz Oty Prouzy dva a půl tisíce eur.
Kde se Ota objevil a jak se jeho obrazy dostaly do světa? Pokračování najdete zítra v dalším dílu našeho seriálu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
