Synové pomáhají otcům! Divadlo Járy Cimrmana se snaží uspokojit poptávku po humoru

„Když odešel Láďa Smoljak, tak Zdeněk přišel s tou dobrou myšlenkou, že máme-li syny, kteří se živí jako herci, tak by měli otcům pomáhat. A tak Vojta Kotek a můj syn Josef nastoupili do Vraždy v salonním coupé a hrají toho malého policejního praktikanta. Předal jsem mu svoji roli, ale popravdě řečeno, on je už dneska také dvakrát tak starý, než má být ta figura,“ vysvětluje Miloň Čepelka.

Nejenom Miloň Čepelka a Václav Kotek mají talentované syny, herectví se věnuje i potomek Genadije Rumleny. „Náš Lukáš mi to vyčítá, že Vojta a Joska hrají, a že on má takový sen zahrát si se mnou v Bobši, abychom tam byli jako otec a syn. Ani jsem se Zdeňka Svěráka neptal,“ říká Genadij Rumlena.

Herci pomáhají nehercům

Zdeněk Svěrák měl ještě jeden nápad – herci pomáhají nehercům. „Moje první reakce byla, že to je naprostý nesmysl,“ vzpomíná Miroslav Táborský. Od premiéry podvědomě, a možná i vědomě čekal první reakci: Jé, on není Svěrák, no dobře, tak si to poslechneme. „Ona ta reakce v podstatě párkrát přišla,“ dodává.

Nejsou klasicky školení, nehrají psychologické herectví, ale to, co dělají, je zatraceně dobré divadlo. Tak kdo jsou, když tam jsou na tom jevišti a na konci mají takový aplaus. Jsou to herci! MIROSLAV TÁBORSKÝ

Miroslav Táborský si ale umí publikum získat a představení obvykle končí bouřlivým potleskem. Ne všichni si ale záskoky užívají, doslova hrůzu z nich má Genadij Rumlena. „Záskoky dělá dobře Hraběťák, ten má bednu, naučí se text, má nervy jak špagáty,“ připomíná.

Kromě záskoků jsou tu i odskoky do jiných divadel. Jedním z těch, kterým začalo být žižkovské Divadlo Járy Cimrmana malé, je Marek Šimon. „Andrej Krob mi dal v roce 1991 němou roli v Horském hotelu Václava Havla. Andrej vždy říká, že si půjčuje kulisáky a vrací do Divadla Járy Cimrmana herce,“ usmívá se.