Světu dokážeme konkurovat, ale potřebovali bychom plavecké centrum, přeje si plavkyně Seemanová

26. únor 2024

České plavkyni Barboře Seemanové chybělo k bronzové medaili na mistrovství světa v plavání v Kataru pouhých třináct setin sekundy. I čtvrté místo ale považuje za obrovský úspěch. „Člověk si říká, co vlastně těch třináct setin je, to pomalu není ani mrknutí. Měla jsem mít delší nehty a ono by to třeba dopadlo,“ usmívá se čtyřnásobná Plavkyně roku. Jak se těší na olympiádu? Poslechněte si rozhovor.

Co je to vlastně kraul?

Asi nejrychlejší plavecký způsob, kterým lze přeplavat bazén. Je to velice koordinační plavecký styl o síle, načasování, technice. Na první pohled to vypadá, že člověk kroutí rameny a snaží se plavat dopředu. Když se na to člověk podívá trošku hlouběji, tak pohyb nevychází z ramenou – pracuje tam celé tělo. Kraul je zapojení celého těla, aby se člověk mohl posouvat dopředu.

Čtěte také

Musí při kraulu z vody první loket?

To je základní pravidlo. Je to technická vychytávka, kterou je fajn vědět, ale je to už takové pokračování, přenos nad vodou není tak důležitý, jako fáze pod vodou, což je ten prostor, kde se člověk posouvá a je rychlý.

Při kraulu se nadechnu jednou, dvakrát, ale pak už to nezkoordinuji. Co dělám špatně?

Nejtěžší je koordinace, když člověk zjistí, jak to poskládat dohromady, tak je to v podstatě jednoduchý styl, ale musí se pilovat to poskládání, pilování těch prvků zvlášť. A potom to dát do kompozice. Plavat rychle nohy je fajn, plavat rychle ruce je fajn, ale ve finále to dělá až to, když to je dohromady. A to je o tom, jak často plavete, protože všechno je o pravidelnosti. Kdybyste plaval třikrát týdně, tak byste se hodně rychle začal zlepšovat.

Plavete každý den?

Každý den. Většinou i v neděli, alespoň na pár minut si skočím do vody, abych ji cítila. Ale někdy mám samozřejmě volno i v neděli, volný víkend.

Kajakáři, kanoisté říkají, že umí číst vodu, zejména tu divokou. Jak to má plavkyně? Čte vodu?

Barbora Seemanová

My ji nečteme, ale cítíme. Kůže je zvyklá být ve vodě, ale jsme citliví na povrch, změnu, voda je povrch, kde musí být člověk stabilní, každý sval v těle musí pracovat na stabilitě, aby se člověk nepotopil, nepřekroutil. Takže to je pojem cítit vodu – člověk je schopný stabilizovat tělo na nerovném povrchu.

Plavete závodně od devíti let. Co vás na tom baví?

Překonávání sama sebe, člověk se musí pořád zlepšovat, nacházet způsoby, jak se zlepšovat. I když si člověk myslí, že stojí na místě a neví, jak plavat rychleji, pak ho něco napadne, najednou se to povede. Může se zdát, že je to nudné plavání od stěny ke stěně, ale náš trénink je variabilní, máme tam různé prvky, plaveme jinými styly, než je náš hlavní. Je to šest kilometrů a každých dvě stě metrů je o něčem jiném. Je to zábava, parta lidí okolo, cestování, servis na velkých šampionátech. Člověk si uvědomí, že má štěstí dělat to, co ho baví, a ještě to mít jak profesi.

Plavete při tréninku i prsa?

Bohužel, je to součást tréninku. Celý bazén se musí otočit, protože se na to pomalu nedá koukat.

Co vám na tom nejde?

Právě ta koordinace, nejde mi tam rozsah kopu, protože mám špatné kyčle, takže tam nedokážu udělat rozsah takový, jaký by měl být. Prostě mě to vůbec nebaví, je to strašně pomalé.

A motýlek?

Ten mě baví hodně. Pro mě osobně je těžší plavat prsa než motýlek, protože tam nevím, co dělám špatně a nedokážu se za boha posouvat dál dopředu.

Je pro mě těžší plavat prsa než motýlek.

Rozhodla jste se jít trochu odlišnější cestou než většina českých plavců – být hlavně v zahraničí. Proč to?

Potřebuji trošičku změnu, asi úplně ve všem – v životním stylu, v trénování i v přístupu k plavání. Deset let jsem byla na jednom bodě, určitě jsem se zlepšovala a bylo to moc fajn, ale myslím si, že každý sportovec se v určitý bod posune, chce zkusit něco nového. Zároveň konkurence v zahraničí je silná a já se snažím se jim dorovnat tím, že cestuji, snažím se trénovat s lepšími plavkyněmi, mezinárodními skupinami, a to mnohdy nejde, když je člověk 90 procent v Česku. Takže i proto jsem začala cestovat.

Je před vámi olympiáda, vrchol snažení posledních let. Jak vypadá příprava?

Čtěte také

Úplně se to neliší, samozřejmě poslední měsíce jsou hodně intenzivní ve vodě, už se tolik nepracuje na technice, ale na kondici, tempu a rychlosti. Zatím je to furt trénink, a i když máme nějaké závody, tak jsou orientační a všechno potom bude směřovat k olympiádě.

Když se podíváme, kolik je v Česku bazénů, které jsou vhodné pro vrcholové plavání, tak jaké to je číslo?

Spočítali bychom to na jedné ruce. Jestli by byl někdo ochotný postavit nějaké sportovní, nejlépe plavecké centrum, tak by to bylo hodně fajn. Stačil by přitom jenom jeden bazén. Bylo by nádherné, kdyby bylo jedno centrum a bylo by tam všechno najednou, tak jako je tomu v zahraničí.

Jak je na tom české plavání ve světovém porovnání?

Teď se to zlepšuje, české plavání se v žebříčkách posouvá nahoru, máme několik semifinálových umístění z mistrovství světa, několik finálových umístnění, několik semifinále z olympiády. Takže čeští plavci jsou vidět na světové úrovni, dokážeme být konkurence světovým velmocím.

Proč Barbora Seemanová jezdí ráda na koních? A jak poznáme, že umíme plavat? Poslechněte si celý rozhovor.

autoři: Jan Pokorný , prh

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.